Stromy jsou živé organismy z rostlinné říše a mají svůj životní cyklus. Začínají jako mladý stromek, pokračují jako jedinci v plné kráse a síle a končící stářím a rozpadem. Alespoň tak je nejčastěji vnímáme. Zaměřme se teď na ty, které rostou mimo les. Jednotlivé stromy i celé linie alejí a stromořadí z naší krajiny i obcí na rozdíl od lesů mizí a  nové výsadby je nahrazují jen někde a váhavě.

Řeč čísel je strohá: v posledních třinácti letech zmizelo od krajských silnic téměř 200 tisíc stromů. Velká většina z nich tvořila součást aleje či stromořadí. Nových bylo k silnicím vysázeno jen okolo 120 tisíc. Při pohledu do známé krajiny může tato změna připadat ještě výraznější. Zmizí staleté velikány, na jejich místě se (v lepším případě) objeví mladé stromky. A tak teprve děti našich dětí si budou moci možná znovu vychutnat pohled na mohutné stromy vytvářející v krajině výraznou zelenou linii.

Linie krajinářsky a historicky nejcennějších stromořadí vznikaly zejména v průběhu 19. století, jejich zákresy se nám zachovaly v mapách z té doby. Marie Terezie vydala roku 1752 přípis, podle kterého měly být u všech nových silnic povinně vysazovány stromy, a to z důvodů hospodářských, estetických, orientačních i bezpečnostních. Tehdy vznikaly císařské silnice s původními liniemi stromů. Mnohé z nich najdete i na současných mapách jako silnice I. třídy.

Práce na databázi historických a současných alejí a stromořadí v naší krajině je dosud v počátcích. Neodvážím se proto odhadovat, zda jsme měli v krajině víc linií stromů v dobách Marie Terezie, či nyní. Je ale zřejmé, že v současné době se  často stromy i celé aleje kácejí bez šance, anebo jen s mizivou šancí, že se na jejich místě objeví nové.