Kachní žaludek Erika Geusse snad konečně čeká výplach
Zuzana VlasatáZdiskreditovaný ředitel České inspekce životního prostředí oznámil, že do konce roku hodlá skončit ve funkci. Zprávu není na místě přijímat s úlevou, ale s rozpaky: měl se poroučet už dávno a termín odchodu si nemá co stanovovat on sám.
Jaká je to vtipná náhoda, že zrovna člověk, který se už roky drží své funkce jako vy-víte-co košile, se rozhodne skončit po odvážném a průlomovém rozhodnutí jedné vsetínské soudkyně, která pečlivě prostudovala obžalobu v případu řeky Bečvy a hodila ji na hlavu žalobci! Řeč je samozřejmě o Eriku Geussovi, řediteli České inspekce životního prostředí, který včera ve vysílání Radiožurnálu oznámil, že chce do konce roku složit funkci.
Erik Geuss vede inspekci od prosince roku 2014, kdy jej do pozice ředitele instaloval „ministr životního prostředí Agrofertu“ a držitel stranické legitimace hnutí ANO číslo 002 Richard Brabec. Erik Geuss, který již předtím „úspěšně“ rozložil Český ekologický ústav, záhy po svém nástupu do inspekce spustil čistku, jež měla za cíl zbavit úřad nepohodlných pracovníků — tedy těch, kteří ve své kariéře u inspekce prokázali ochotu jít čelem proti mocným.
Následovaly kauzy, kterým se kromě Deníku Referendum věnovaly ve své době i Hospodářské noviny, zejména v řadě výborných textů Jiří Pšenička. Inspekce udělila pardon několika firmám z Babišova holdingu, kterým by jinak hrozily pokuty případně i zastavení provozu za znečišťování.
Proti Geussovi se organizovaly ekologické organizace. Kvůli Geussovi psal tehdejší premiér Sobotka ministru Brabcovi a chtěl po něm, aby nechal podivné kauzy zproštění holdingových firem od pokut prošetřit.
Ve fungující demokracii by toto vše bylo dávno zcela dostačujícím důvodem ke zbavení Erika Geusse funkce. Jenomže v zemi, kde po dvě volební období prorůstal Agrofert do státní správy a vytvářel ze svých privátních zájmů zájmy státní, byl naopak Erik Geuss mužem úplně přesně na svém místě — mužem na špinavou práci.
V září 2020, v den strašlivé otravy řeky Bečvy, působil Erik Geuss ve své funkci již skoro šest let. Právě v této době také tento manažerský packal a egomaniak, který kolem sebe nesnese nikoho, kdo jej jakýmkoliv způsobem převyšuje, vystrnadil z inspekce elitní tým CITES, který v čele s Pavlou Říhovou, českou zástupkyní v CITES týmu Interpolu, úspěšně působil proti mezinárodnímu organizovanému obchodu s chráněnými druhy rostlin a živočichů.
Pavla Říhová tak úřad opouštěla takřka po třech dekádách úspěšné práce. Jako bychom mohli v naší státní správě schopné lidi přehazovat vidlemi…
Právě inspekce životního prostředí vedená Erikem Geussem se také postarala o to, aby v případu otrávené Bečvy neexistovaly přímé důkazy, které by umožňovaly nesporné usvědčení viníka vzápětí po havárii. A ačkoliv přesvědčivá soustava nepřímých důkazů ukazuje, že původce otravy se nejspíše nachází právě tam, kde se shodou okolností rozpíná areál Babišovy chemičky Deza, vsetínská kriminálka ve spolupráci se soudním „neznalcem“ Jiřím Klicperou a výzkumným ústavem ve Vodňanech se nás rozhodla přesvědčit o opaku.
Všichni jmenovaní se tak společně zasloužili o to, že státní zástupce obvinil z otravy Bečvy rožnovskou firmu Energoaqua, která zajisté nepatří k ekologicky příkladným provozům, avšak své odpadní vody vypouští do řeky tři a půl kilometru nad místem, kde se objevily osudného 20. září první mrtvé ryby…
Toto vše Erik Geuss přestál a přesto, že už ministerstvo životního prostředí nehlídá Babišův Brabec, ve své funkci setrval až dosud — ačkoliv máme skoro osm měsíců od voleb. Chrání ho totiž špatně napsaný služební zákon a nedůslednost ministryně Hubáčkové (za KDU-ČSL), která za takovou dobu jistě mohla nalézt způsob, jak věrného služebníka Agrofertu z vedení inspekce dostat.
A na toto vše a jistě mnohem více měl Erik Geuss po sedm a půl roku dost silný žaludek. Ale i on má své — jak říká — „přirozené přírodní a biologické“ limity, takže se rozhodl ve funkci do konce roku skončit. Proč taky spěchat… Jaká je to ale zvláštní náhoda, že na své limity narazil jenom pár dní poté, co soudkyně ze Vsetína vrátila obžalobu rožnovské Energoaquy státnímu zástupci s tím, že se neopírá o žádné skutečné důkazy.
Limitem kachního žaludku Erika Geusse je tak evidentně strach z toho, že se obrací vítr a že ztratil pro své aktivity ochrannou ruku. Ministerstvo životního prostředí ani Strakovu akademii už holt neřídí Agrofert. Geussovo komické zvolání: „Nejsem ani voličem ANO, dokonce mohu říct, že jsem chodil na demonstrace Milionu chvilek,“ je ponejvíce jen dalším slizkým pokusem o záchranu. Připomíná to klasickou definici chucpe — vrah poté, co zabil své rodiče, žádá soudce o shovívavost s tím, že je přece sirotkem.
Je to o to komičtější, že Erik Geuss nikdy nebyl signatářem Milionu chvilek, nikdy je nepodpořil žádným darem ani neodebírá chvilkový zpravodaj. Nepřekvapilo by tak vůbec, kdyby se nakonec ukázalo, že na jejich demonstrace chodil slídit po neloajálních zaměstnancích inspekce.
Erik Geuss tak sice snad konečně opustí inspekci životního prostředí. Nicméně ji za sebou nechává v hrozivém rozkladu. A v současnosti není snad nikdo, kdo by měl vůli takový nepořádek stavět na nohy.
Počínání současné ministryně životního prostředí je nejen v kauze Bečvy zatím zoufale pomalé a neproduktivní. Pokud chce svou reputaci v tomto ohledu aspoň trochu napravit, může se zaměřit na resuscitaci inspekce. Bude to potřeba.
Geussův kachní žaludek by měl od ministryně Hubáčkové dostat výplach. Okamžitě. Vždyť není vůbec vyloučeno, že do konce roku může začít foukat odjinud. Geuss toho má na svědomí zkrátka tolik, že není vůbec na místě, aby o termínu svého odchodu z inspekce rozhodoval on.
A spolu s ním by se z inspekce samozřejmě měli poroučet všichni, kdo v éře řízení resortu životního prostředí konsorciem ANO-Agrofert selhali. Není jich úplně málo a interní audit, jehož zpracování by si měl příští ředitel zadat jako svůj první krok ve funkci, to nepochybně odhalí.