Rok a půl plus pár dní po katastrofické otravě řeky Bečvy přichází v šetření případu další — jakkoli dlouho očekávaný — předěl. Státní zástupce podal obžalobu. A žádné překvapení se nekoná. Všem známým faktům navzdory Policie ČR stále trvá na tom, že masivní otravu ryb v září roku 2020 zapříčinila rožnovská firma Energoaqua v čele se svým ředitelem Oldřichem Havelkou.

Téma otrávené Bečvy sice v posledních měsících poněkud utichlo, ale vleklé pandemii, změně politické garnitury v zemi, válce na Ukrajině a dalším zásadním událostem navzdory zůstává hluboko vryté ve společenské paměti. Nejde přitom jen o vlastní ekologickou katastrofu, která patří k nejhorším událostem podobného typu v dějinách České republiky. V neděli 20. září 2020 toxická látka v Bečvě pod Valašským Meziříčím zahubila na šedesát tisíc ryb na čtyřiceti kilometrech toku.

Emoce však snad ještě ve větší míře než sama katastrofa budí způsob, jakým se k ní postavily všemožné instituce státu, jejichž selhání jsme tu průběžně shrnovali a jejichž přehled zdokladoval i stát ve zprávě vyšetřovací sněmovní komise. Na prvním místě se jedná o Českou inspekci životního prostředí, jejíž pracovníci na místě otravy neodebrali včas vzorky vody a vodních mikroorganismů, díky nimž by bylo patrně možné případ vysvětlit hned na počátku a neprůstřelnými argumenty.

Selhal ale i Odbor životního prostředí Valašského Meziříčí a vedení města, které v tom inspekci zdatně sekundovalo. Máslo na hlavě má i Povodí Moravy, které raději neprojevilo žádnou zvláštní aktivitu… Jako by všichni od první chvíle dostali strach opatřovat důkazy, když viděli, že pár set metrů nad místem prvního nálezu otrávených ryb se tyčí monumentální chemička DEZA z holdingu Agrofert tehdejšího premiéra Andreje Babiše.

Naděje se po určitou dobu vkládaly do práce policie a soudního znalce — než se podařilo zjistit a ukázat, jak fenomenálně nekompetentní je jak vyšetřovatel Jiří Hovorka ve Vsetíně, tak i soudní znalec Jiří Klicpera.

Policie po celou dobu slepě následuje jeho fantasmagorie, podepřené alibistickou a věcné chyby obsahující zprávou Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech. Všichni přitom po celou dobu v rozporu se zákonem tutlají, s jakými daty vlastně pracují.

Jiřího Klicperu jsme v Deníku Referendum vyzpovídali vloni v únoru. Už tehdy měl jasno. Vyprávěl nám hrdě, že ač důkazy jsou chabé, on viníka už zná.

V Deníku Referendum jsme prokázali, že otravě předcházela utajená havárie přímo v areálu Dezy. Policie ji nijak důkladně neprošetřila, spokojila se s výmluvami Babišovy chemičky, zato pátrala po tom, kdo ze zaměstnanců Dezy nám o havárii poskytl informace, a dokonce některým lustrovala telefony.

Policii se nabízela šance opustit své bloudění slepou rožnovskou uličkou, když se ukázalo, že soudní znalec Jiří Klicpera je nevěrohodný hochštapler, který nedodržuje zákonem uloženou mlčenlivost, a oč méně věcem rozumí, o to sebevědoměji je každého ochoten o nich poučovat. Přehlídku jeho fascinujících mouder jsme před čase shrnuli z jeho facebookových stránek… Ale tomu navzdory ji dále rozmnožuje.

Naposledy tak glosoval cestu tří státníků do Kyjeva: „Cesta vlakem do Kyjeva v den výročí okupace Československa Hitlerovými vojsky přináší v naší TV jalové řeči o hrdinství všech tří představitelů a jiné bláboly. Podstatné ale je, že se tato cesta vůbec mohla uskutečnit, protože zcela nepochybně musela být předem projednána její bezpečnost a souhlas s Moskvou. Ta musela vydat souhlas s použitím předem dané železniční trasy a garantovat její bezpečnost a vládní představitelé co tam jeli, museli této garanci uvěřit. Znamená to, že jednání probíhají a jsou plodná a také to, že Moskva není paranoidní blbec. …“

Bohužel čas ukázal, že otravám řek nerozumí o mnoho více nežli Rusku. Trojice profesorů, Ivan Holoubek, Jakub Hruška a Bohuslav Maršálek, kteří pracovali se stejnými podklady, jako znalec Klicpera a vodňanský výzkumák, dospěli k jinému závěru: Verze, že Bečvu otrávila rožnovská Energoaqua, je podle nich „fyzikálně nemožná“.

Jak je možné, že ti, kteří pracují na zakázku policie, dospěli k úplně jiným závěrům než ti, kdo na rozkrytí otravy Bečvy pracují ve volném čase — „jen“ ze zájmu o spravedlnost? To je hlavní otázka, která se za kauzou nyní vleče podobně jako pachuť ze zpackané práce České inspekce životního prostředí.

Je jasné, že všichni, kdo na případu pracovali, trvají na svých bludech. Protože kdyby po volbách zacouvali, jen by tím stvrdili podezření, že pracovali s politickým zadáním. A tak umanutě trvají na svém a pokračují v šikaně rožnovského podniku, vzdáleného šestnáct kilometrů od nálezu první mrtvé ryby. Má to ovšem i politickou rovinu — Andrej Babiš i Richard Brabec s horami másla na hlavě už teď mohou zvesela poukazovat: „Vidíte, vláda se změnila, ale policie má stále stejně jasno…“

Zda případ k soudu vůbec dospěje, je přitom nadále nejisté, protože nejvyšší státní zástupce Igor Stříž nařídil jeho přezkum — nesrovnalosti bijí do očí. Svůj vliv může mít i probíhající přestupkové řízení se soudním znalcem Jiřím Klicperou na Ministerstvu spravedlnosti.

Každopádně už i počínání nové vlády ve vztahu k celému případu rozpaky začíná vzbuzovat. Je zcela nepochopitelné, že v čele inspekce ještě setrvává její zdiskreditovaný ředitel Erik Geuss. A je promarněnou šancí, že vláda nezřídila mezirezortní tým, který by se selháními státu, jež zdokladovala sněmovní komise, zabýval. Rozpaky samozřejmě vzbuzuje i to, že pět měsíců od voleb stále ještě sněmovní vyšetřovací komise neobnovila svou činnost, jak se slibovalo.

Nejde o malichernosti. Pokud vládní koalice nechá zpackané vyšetřování otrávené Bečvy „vyšumět“, začne se to obracet proti ní. I když soud případně věc odloží pro důkazní nouzi — což máme za prakticky jisté — bude to Babiš, kdo se bude naparovat jako vítěz a nadutě bude koalici obviňovat, že to celé byla jenom „účelovka“, která představitele tehdejší opozice přestala zajímat, jen co usedli do vládních křesel.

To se nesmí stát, samozřejmě i proto, že každý den navíc, po nějž jsou svévolně popotahováni podle všech dostupných informací nevinní lidé z rožnovské firmy Energoaqua, je nepřijatelný. Případ se tak nyní stává čímsi jako laboratoří deagrofertizace, a právě z tohoto hlediska má smysl se mu nadále dopodrobna věnovat.

I celou českou veřejnost by mělo zajímat, jak vládní většina k celé věci přistoupí, protože její dosavadní nedůslednost je pro Babiše darem z nebes. A moment, kdy se dosavadní, stále ještě okolnostmi vysvětlitelné otálení a průtahy začnou měnit v neomluvitelnou ostudu, se neúprosně blíží.