↗

Ač státní instituce v souvislosti s katastrofou na Bečvě stále pozornost směřují k areálu Energoaqua v Rožnově, profesor Petřivalský nyní říká: „V případě rožnovského kanálu by však vůbec nebylo překvapujícím zjištěním, že ve vzorcích ve skutečnosti žádné zvýšené koncentrace kyanidů nebyly.“ Foto Jakub Patočka, DR

Po více než roce uplynulém od otravy řeky Bečvy zůstává v této kauze jediným úředně podezřelým a obviněným „rožnovský kanál“, jinými slovy firma Energoaqua a její zaměstnanci, spravující čistírnu odpadních vod v areálu bývalé Tesly Rožnov. Snažil jsem se již dříve ukázat, jak byla od prvních dnů po otravě řeky „vina kanálu“ postavena na důmyslném propletenci zavádějících a manipulativních tvrzení a jak byla kolem kanálu „utahována smyčka“ bez ohledu na značnou rozporuplnost vznesených obvinění.

Objevily se ale další stěžejní okolnosti, které verzi o tom, že otrava byla způsobena kyanidy obsaženými v odpadních vodách vtékajícími do Bečvy pod mostem v Juřince, výrazným způsobem zpochybňují. Vznesená obvinění se aktuálně zakládají významnou měrou na závěrech zatím utajeného posudku soudního znalce Jiřího Klicpery.

Jeho dosavadní veřejné vystupování na diskuzních fórech, v rozhovorech a reportážích vzbudilo oprávněné obavy o jeho kompetenci jako soudního znalce obecně. Ve spojitosti s otravou Bečvy svoji nekompetentnost jasně prokázal v reakcích na pokus profesora Hrušky se sledováním mísení vod v Bečvě.

V hydrologickém výzkumu a praxi je historicky dokumentováno a ověřeno použití řady takzvaných tracerů (sledovačů) toku povrchových a podzemních vod: radioaktivních látek (například tritium), fluoreskujících látek (například rhodamin nebo fluorescein) a anorganických solí (například chlorid sodný), přičemž použití každého z nich má své přednosti i slabší stránky. Chlorid sodný je možno označit za nejčastěji používanou látku sledování pohybu říční vody díky snadné dostupnosti, nízké toxicitě v použitých koncentracích a experimentálně jednoduché metodě sledování na základě měření změn vodivosti.

Nebudu se zde vyjadřovat ke konkrétním okolnostem testu s využitím soli, který provedl kolega Hruška ve spolupráci s místními rybáři — dle mého názoru zcela přesvědčivě a dostatečně splnil svůj cíl, a to laické i odborné veřejnosti jednoduše demonstrovat, jak rychle a účinně probíhá mísení vody vytékající z rožnovského kanálu s říční vodou. To mimochodem na první pohled prokazovaly již také fotografie zveřejněné znalcem Jiřím Klicperou pořízené během jeho znaleckého zkoumání s použitím fluoresceinu.

Jaké množství kyanidů by se do řeky muselo dostat?

Po zkoumání otázky rychlosti pohybu kontaminace v Bečvě se můžeme vrátit k otázce, jak říkáme my vědci, kvantitativní — tedy k odhadům, jaké množství toxické látky se asi do řeky dostalo? Povodí Moravy jako správce toku řeky Bečvy využívá k modelováním toku vody během povodní program Mike 11.

Součástí tohoto softwaru je i speciální simulační modul AD (Advection-Dispersion modul), který využívá výsledky hydrodynamického modelu toku řeky pro výpočet šíření koncentrace určité látky v čase a prostoru. Jinak řečeno, při známém průtoku řeky, průtoku jejího přítoku a koncentrace vnášené látky může určit změny koncentrace látky v čase dále po proudu řeky.

Inženýr Vladimír Gimun, který se použitím tohoto nástroje na Povodí Moravy profesně zabýval, použil model pro odpověď na opačně položenou otázku. Pokud by byla známa koncentrace kyanidů v určitém místě po proudu řeky, jak vysoká koncentrace kyanidů by musela být ve zdroji na určitém místě výše po proudu, konkrétně v případě kanálu z Tesly pod mostem v Juřince (říční kilometr 59,0)?

Vycházeli jsme z předpokládaných průtoků řeky Bečvy tři metry krychlové za sekundu a průtoku kanálu z rožnovské Tesly třicet litrů za sekundu — v souladu s hodnotou uváděnou v registru Povodí Moravy. Dále jsme vycházeli z dostupné informace, že ve vzorku odebraném v neděli 20. září 2020 ve dvě hodiny odpoledne u mostu v Hustopečích (říční kilometr 50,6) byla údajně zjištěna hladina kyanidů dvě desetiny miligramu na litr.