Po roce je na Bečvě zase září: a mlha zůstává před Dezou i za Dezou

Marek Petřivalský

Autor na základě nových zjištění upozorňuje na další nesrovnalosti v šetření loňské katastrofy na Bečvě: je možné, že v rožnovském kanále nadměrné koncentrace kyanidů vůbec nebyly, naopak Deza dluží odpovědi na stále více otázek.

Ač státní instituce v souvislosti s katastrofou na Bečvě stále pozornost směřují k areálu Energoaqua v Rožnově, profesor Petřivalský nyní říká: „V případě rožnovského kanálu by však vůbec nebylo překvapujícím zjištěním, že ve vzorcích ve skutečnosti žádné zvýšené koncentrace kyanidů nebyly.“ Foto Jakub Patočka, DR

Po více než roce uplynulém od otravy řeky Bečvy zůstává v této kauze jediným úředně podezřelým a obviněným „rožnovský kanál“, jinými slovy firma Energoaqua a její zaměstnanci, spravující čistírnu odpadních vod v areálu bývalé Tesly Rožnov. Snažil jsem se již dříve ukázat, jak byla od prvních dnů po otravě řeky „vina kanálu“ postavena na důmyslném propletenci zavádějících a manipulativních tvrzení a jak byla kolem kanálu „utahována smyčka“ bez ohledu na značnou rozporuplnost vznesených obvinění.

Hlídáme, že #BečvaNevyšumí. Podpořte nás v další investigativní práci!
×

Objevily se ale další stěžejní okolnosti, které verzi o tom, že otrava byla způsobena kyanidy obsaženými v odpadních vodách vtékajícími do Bečvy pod mostem v Juřince, výrazným způsobem zpochybňují. Vznesená obvinění se aktuálně zakládají významnou měrou na závěrech zatím utajeného posudku soudního znalce Jiřího Klicpery.

Jeho dosavadní veřejné vystupování na diskuzních fórech, v rozhovorech a reportážích vzbudilo oprávněné obavy o jeho kompetenci jako soudního znalce obecně. Ve spojitosti s otravou Bečvy svoji nekompetentnost jasně prokázal v reakcích na pokus profesora Hrušky se sledováním mísení vod v Bečvě.

V hydrologickém výzkumu a praxi je historicky dokumentováno a ověřeno použití řady takzvaných tracerů (sledovačů) toku povrchových a podzemních vod: radioaktivních látek (například tritium), fluoreskujících látek (například rhodamin nebo fluorescein) a anorganických solí (například chlorid sodný), přičemž použití každého z nich má své přednosti i slabší stránky. Chlorid sodný je možno označit za nejčastěji používanou látku sledování pohybu říční vody díky snadné dostupnosti, nízké toxicitě v použitých koncentracích a experimentálně jednoduché metodě sledování na základě měření změn vodivosti.

Nebudu se zde vyjadřovat ke konkrétním okolnostem testu s využitím soli, který provedl kolega Hruška ve spolupráci s místními rybáři — dle mého názoru zcela přesvědčivě a dostatečně splnil svůj cíl, a to laické i odborné veřejnosti jednoduše demonstrovat, jak rychle a účinně probíhá mísení vody vytékající z rožnovského kanálu s říční vodou. To mimochodem na první pohled prokazovaly již také fotografie zveřejněné znalcem Jiřím Klicperou pořízené během jeho znaleckého zkoumání s použitím fluoresceinu.

Jaké množství kyanidů by se do řeky muselo dostat?

Po zkoumání otázky rychlosti pohybu kontaminace v Bečvě se můžeme vrátit k otázce, jak říkáme my vědci, kvantitativní — tedy k odhadům, jaké množství toxické látky se asi do řeky dostalo? Povodí Moravy jako správce toku řeky Bečvy využívá k modelováním toku vody během povodní program Mike 11.

Součástí tohoto softwaru je i speciální simulační modul AD (Advection-Dispersion modul), který využívá výsledky hydrodynamického modelu toku řeky pro výpočet šíření koncentrace určité látky v čase a prostoru. Jinak řečeno, při známém průtoku řeky, průtoku jejího přítoku a koncentrace vnášené látky může určit změny koncentrace látky v čase dále po proudu řeky.

Inženýr Vladimír Gimun, který se použitím tohoto nástroje na Povodí Moravy profesně zabýval, použil model pro odpověď na opačně položenou otázku. Pokud by byla známa koncentrace kyanidů v určitém místě po proudu řeky, jak vysoká koncentrace kyanidů by musela být ve zdroji na určitém místě výše po proudu, konkrétně v případě kanálu z Tesly pod mostem v Juřince (říční kilometr 59,0)?

Vycházeli jsme z předpokládaných průtoků řeky Bečvy tři metry krychlové za sekundu a průtoku kanálu z rožnovské Tesly třicet litrů za sekundu — v souladu s hodnotou uváděnou v registru Povodí Moravy. Dále jsme vycházeli z dostupné informace, že ve vzorku odebraném v neděli 20. září 2020 ve dvě hodiny odpoledne u mostu v Hustopečích (říční kilometr 50,6) byla údajně zjištěna hladina kyanidů dvě desetiny miligramu na litr.

S tímto zadáním model předpovídá, že by s přibližně devítihodinovým předstihem, tedy kolem páté hodiny ranní, vytékala z rožnovského kanálu voda s velmi vysokým obsahem kyanidů. A to na úrovni 120 miligramů na litr!

Pokud toto číslo srovnáme s údaji dostupnými pro významné vodohospodářské havárie, takto vysoké koncentrace kyanidů se obvykle vyskytují v nezpracovaných průmyslových lázních nebo odpadních vodách, jejichž úniky v minulosti způsobily hromadné úhyny ryb na českých řekách. I přes možné výhrady k dokonalosti fungování čistírny odpadních vod firmy Energoaqua je však nepozorovaný průchod takového množství kyanidů technologiemi čistírny těžko představitelný.

To samo o sobě vzbuzuje značné pochybnosti, protože dle informací z médií se hodnoty koncentrací kyanidů naměřené v kanálu měly pohybovat kolem povoleného limitu pro vypouštěné odpadní vody, tedy kolem jednoho miligramu na litr. Navíc, před dosažením úplného smísení odpadní vody s vodou říční na vypočtenou koncentraci 0,7 miligramů na litr, jež by dle měření profesora Hrušky nastalo přibližně 700 metrů od ústí kanálu, by se v tomto úseku lokální koncentrace kyanidů v Bečvě pohybovaly vysoko nad hranicí slučitelnou s přežitím i těch nejodolnějších ryb.

Nebude překvapením, zjistí-li se, že v rožnovském kanále zvýšené koncentrace kyanidů vůbec nebyly

Bohužel přesné informace o tom, kdy, kdo a jakým způsobem vzorky z rožnovského kanálu analyzoval, nejsou dostupné. Jak jsem již uvedl ve svém předchozím článku na toto téma, u různých analytických metod se mohou někdy výsledky značně lišit v důsledku nevhodné volby metody nebo nesprávně provedeného postupu analýzy.

Při analýze celkových kyanidů ve vodách je například možno použit rychlou metodu, označovanou jako takzvaný kyvetový test. Jako zajímavost je záhodno uvést, že příslušným přístrojem pro provedení a vyhodnocení této analýzy v terénu by měl být vybaven i jednotka hasičského sboru Moravskoslezského kraje pro zdolávání chemických havárií, která se měla podílet na zásahu během otravy Bečvy 20. září minulého roku.

Akreditované laboratoře však pro analýzu obsahu kyanidů používají standardní postup dle ČSN 75 7415. Pro získání správných výsledků je však potřeba použít takové modifikace této analýzy, které vyloučí rušivé vlivy některých látek — v případě odpadních vod z čistírny firmy Energoaqua se to zásadním způsobem může týkat dusitanů a dusičnanů. Je totiž známo, že již od koncentrací dusitanů 1-2 mg/l mohou být zjišťovány takzvaně falešně pozitivní výsledky, protože dusitany zvyšují zdánlivě naměřenou koncentraci kyanidů.

Na tomto místě bych chtěl poděkovat inženýru Martinu Landovi, který mne na toto téma upozornil na základě svých zkušeností se stanovením kyanidů používaných při povrchových úpravách kovů. Laskaví čtenáři jistě prominou trochu „těžké“ chemie: laboratorní postup stanovení kyanidů dle ČSN 75 7415 zahrnuje destilaci kyanidů ze vzorku po přídavku kyseliny sírové. Ovšem v kyselém prostředí přítomné dusitany přecházejí na kyselinu dusitou, která může s přítomnými organickými látkami reagovat ve finále za vzniku kyanovodíku.

Tento fakt je zjevný i z textu normy, kde se v části 1.2 Rušivé vlivy uvádí: „Dusičnany a dusitany zvyšují výsledky stanovení kyanidů.“ V části 7.1.5 se pak stanovuje postup v přítomnosti dusitanů: „K odstranění rušivého vlivu dusitanů v koncentracích vyšších než 2 mg/l se přidají před destilací (3 min před přídavkem kyseliny sírové) 3 ml roztoku kyseliny amidosírové na každých 100 ml vzorku.“

Co z toho plyne? Pokud při analýze vzorku odpadních vod z povrchových úprav kovů není provedeno v souladu s normou maskování dusitanů, pak analýza může chybně vykázat nadlimitní obsah kyanidů, i když žádné nejsou přítomny. Je přitom velmi dobře známo, že ostře sledovaný kanál, kolem kterého byla pod taktovkou ministra Brabce stahována smyčka, problém s vysokou koncentrací dusitanů v týdnech následujících po otravě Bečvy měl.

Zadání pro analýzy vzorků ve dnech po otravě Bečvy pravděpodobně znělo „Najděte kyanidy!“. Připomeňme, že první informace o výskytu kyanidů v kanále z Rožnova měla mít původ v analýze vzorků odebraných ve středu 23. září pracovníky odboru životního prostředí městského úřadu ve Valašském Meziříčí. Pokud při této a dalších analýzách nebyla brána v úvahu možná přítomnost zvýšené koncentrace dusitanů, zcela zásadním způsobem to zpochybňuje věrohodnost těchto analýz. A v širším kontextu potenciálně i všech analýz kyanidů provedených na vzorcích z řeky Bečvy a jejich přítoků.

Dokud však nebudou známy přesné informace, jakým postupem byly analýzy prováděny, lze to těžko nějak exaktně hodnotit. Obzvláště v situaci, kdy se po ročních průtazích teprve dozvídáme, kdy a kdo vzorky odebíral či neodebíral, bez informací o tom, jakou laboratorní metodou byly kyanidy stanoveny, a zda byla současně provedena analýza obsahu dusitanů. V případě rožnovského kanálu by však vůbec nebylo překvapujícím zjištěním, že ve vzorcích ve skutečnosti žádné zvýšené koncentrace kyanidů nebyly.

Je třeba konečně zahrnout Dezu mezi podezřelé a důkladně ji prošetřit

Pokud tedy připustíme, že ve světle výše uvedených skutečnosti máme zásadní pochybnosti o výskytu kyanidů ve vodách přitékajících kanálem z Rožnova, jaké jsou další důkazy, na kterých zřejmě stojí obvinění firmy Energoaqua a jejich pracovníků? Co je obsahem „dalších operativních zjištěních policie a odborných posudků“, o kterých je zřejmě dobře informována Česká inspekce životního prostředí dle svého vyjádření ke zprávě Sněmovní vyšetřovací komise?

A hlavně, co doopravdy brání řádnému vyšetření podílu dalšího potenciálního původce otravy řeky Bečvy, firmy DEZA? Co brání tomu, aby byla firma DEZA vůbec zařazena na seznam podezřelých původců otravy Bečvy?

Opakovaně použité argumenty firmy DEZA jsou již notoricky známé: DEZA „ani nemohla způsobit loňskou zářijovou otravu ryb v řece Bečvě“, protože „nenakládá ani nedisponuje čistým kyanidem“, jak je opětovně uvedeno v nedávném vyjádření firmy v souvislosti s posudkem VUT Brno — vypracovaným na zakázku a utajeným. A kdyby to přece jen snad byla DEZA, „na hladině řeky Bečvy by byly na první pohled viditelné olejové skvrny a zároveň by byl cítit specifický zápach polyaromatických uhlovodíků“.

Podle dostupného textu smlouvy je známo, na jaké otázky měl posudek odborníků VUT odpovědět. V části II „Měření a díla“ smlouvy nacházíme mezi otázkami zadanými firmou DEZA například: „Lze s určitostí konstatovat, že veškeré odpadní vody pocházející z výrobní části areálu společnosti DEZA, a.s. jsou vypouštěny výustí V1?“

Odpověď na tuto otázku by nejen mne velmi zajímala: jakým způsobem jsou likvidovány vysoce toxické odpadní vody vznikající odstáním dehtu a benzolu v zásobnících na vstupu těchto surovin do výrobní části závodu? Tyto odpadní vody s vysokými koncentracemi kyanidů a thiokyanatanů měly být dle dokumentace použité pro schválení záměru rekonstrukce čistírny odpadních vod původně detoxifikovány s využitím technologií ozonizace a srážení.

Po eliminaci těchto procesů chemické čištění z finální verze projektu rekonstruované biologické ČOV rozhodně nevěřím, že by i modernizovaná biologická část čistírny byla schopna takto vysoké koncentrace kyanidů na vstupu zvládnout. Je takzvaná „odpadní voda benzolová toxická — OVBT“ nadále likvidována po převozu autocisternami na spalovně odpadů firmy DEZA, jak je uvedeno v bakalářské práce P. Krejčiříka z roku 2018 (VŠB-TUO, str. 23)?

A případně, jak s toxickou vodou benzolovou nakládají řidiči cisteren, pokud je v provozu potřeba uvolnit zásobníky benzolu a podniková spalovna i její zásobníky jsou přitom zahlceny likvidací jiného typu odpadu?

U další sugestivní otázky ve smlouvě k posudku: „Existuje spojitost mezi výrobními a provozními procesy společnosti DEZA, a.s. a ekologickou havárií na řece Bečvě dne 20. 09. 2020?“ bych doplnil upřesňující otázku: nemohlo se nedopatřením přihodit, že by nedostatečně vyškolená obsluha noční směny při likvidaci problémů spojených s havárií na kaustifikační jednotce použila zásoby chlornanu sodného, který má být v areálu používán jako biocidní prostředek pro vody chladicích okruhů (viz stručné shrnutí žádosti o integrovaného povolení z r. 2017 pro „Zařízení provozu Vodní hospodářství závodu DEZA, a.s., Valašské Meziříčí“, autor ing. Březina z Odboru životního prostředí Krajského úřadu Zlínského kraje)?

A že by se vzniklý jedovatý koktejl obsahující volný chlór a kyanidy obohacený o chlorkyan, chlorované fenoly a další pro vodní organismy vysoce toxické látky nedopatřením dostal do toku řeky jinou cestou mimo výpusti V1 a V3? Případně zda by mohli odborníci prověřit, zda tento únik nemohl nastat v souvislosti stavebními pracemi při přepojovaní kanalizačních cest, jímek a šachet při rekonstrukci čistírny?

Kromě otázek vztahujících se k otravě řeky Bečvy zaujme i poslední zadaná otázka: „Jsou kontrolní mechanismy pro vypouštění vod výustí V1 a výustí V3 nastaveny ve společnosti DEZA, a.s. dle platné legislativy?“. K tomu bych doplnil všetečnou otázku: je dáno platnou legislativou nebo spíše dlouholetou benevolencí příslušných úřadů, že kontrolní mechanismy na výpusti V1 zahrnují pouze samoodběry směsných vzorků v týdenních nebo měsíčních intervalech, a že tak ve všech ostatních dnech mimo odběrové dny může z výpusti V1 legálně vytékat odpadní voda bez jakékoliv kontroly?

Právě dlouholetý přístup úřadů při schvalování a kontrole fungování výrobního závodu DEZA přitom stojí za jistotou firmy, že nemůže být a nebude spojována s otravou Bečvy z 20. září 2020. Na tuto spojitost přitom jednoznačně ukázalo samo vedení firmy DEZA (jak jsem již upozornil ve svých prvních článcích k tomuto tématu), když při úporné snaze prokázat, že odpadní vody z výpusti V1 jsou „čisté jako lilie“, zveřejnilo informaci o mimořádném kontrolním samoodběru vody vytékající z čistírny do řeky Bečvy provedeném v 8:00 h ráno téhož dne.

Nejsem jistě sám, kdo neuvěřil tvrzení, že mělo jít o pravidelný nedělní ranní odběr… Dnes i s odstupem více než roku zůstává stále jasné, že pokroku v objasnění otravy Bečvy se nepodaří dosáhnout, dokud DEZA nebude zařazena mezi potenciální původce otravy a dokud nebudou řádně prošetřeny všechny okolnosti nikoliv nekompetentním znalcem nebo najatým ústavem, ale úřady a orgány, které to mají v kompetenci. Jedno je však jisté — než se to stane, díky všem dobrým lidem, kterým osud řeky není lhostejný, Bečva nevyšumí!

Diskuse