Těsně před začátkem prázdnin, kdy už se lidé chystají na dovolené, v době, kdy je pozornost všech médií upřená na likvidaci škod po bezprecedentní pohromě na jižní Moravě, a více než třičtvrtě roku po ekologické katastrofě na řece Bečvě, Policie České republiky z trestného činu obvinila provozovatele areálu bývalé rožnovské Tesly firmu Energoaqua. Šikovné načasování, kdy se událost nebude těšit nijak prvořadé pozornosti, může být samo sebou jenom náhoda.

Jenomže v celém případu se za 282 dní, po které se ekocida na Bečvě šetří, stalo už tolik podobných „náhod“, že to budí podezření. Případ do zásadních voleb, do nichž naopak zbývá pouhých 101 dní, nepochybně neskončí před soudem, natožpak aby dospěl k rozsudku.

To jde k duhu jedné jediné instituci: politicko-ekonomickému holdingu ANO-Agrofert premiéra Andreje Babiše, jehož chemička Deza vzhledem k průběhu havárie a vzhledem k informacím, jež máme k dispozici, nadále zůstává v závažném podezření.

Andrej Babiš bude nyní samozřejmě rozhlašovat, že „to celou dobu říkal“, že „Deza to být nemohla“ — a on i jeho kolegové už to činí. Problém je ovšem právě v tom, že „celou dobu říkaly“, že „Deza to být nemohla“, i prakticky všechny složky českého státu, které s případem měly co do činění, a to prakticky od prvního okamžiku po havárii. Česká inspekce životního prostředí spadající do resortu Babišova pobočníka Richarda Brabce to dokonce vyhlašovala dříve, než vůbec vyhodnotila vzorky.

Svým počínáním tak postupně otřásly svou věrohodností, případně se jí úplně zbavily: Česká inspekce životního prostředí, Povodí Moravy, Ministerstvo životního prostředí, Policie České republiky i soudní znalec Jiří Klicpera, jehož posudek nepochybně hraje v poslední epizodě hlavní roli. Přitom právě čekáním na posudek soudního znalce Policie České republiky měsíce zdůvodňovala, proč se vše táhne tak dlouho. První termín jeho odevzdání přitom připadal na 20. 12. 2020.

Divoké tance soudního znalce

V Deníku Referendum jsme publikovali rozhovor se soudním znalcem Jiřím Klicperou, z nějž bylo zřejmé, že k případu přistupuje s předpojatostí a se snahou stůj co stůj ukázat prstem na rožnovský areál: „Důkazy jsou slabé, ale viníka znám.“ Jiří Klicpera se v rozhovoru prezentuje celou řadou nepředložených výroků a opakovaně porušuje zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti.

Samozřejmě už jeho bizarní výroky typu „Poslanci-debilové zrušili povinnost vodohospodáře, ačkoliv jsem tenkrát řval až do Parlamentu, že je to blbost,“ vzbuzovaly pochybnosti o jeho soudnosti. Kdyby Policie a dozírající státní zastupitelství měly zájem na skutečně nestranném prošetření případu, musely by jej z případu stáhnout.

Jeden ze základních zjevných rozporů v argumentaci Jiřího Klicpery spočívá v tom, jakými důkazy podpírá svou hypotézu, podle níž mohla toxická látka projít 2,7 kilometru toku řeky se dvěma masivními jezy, pod nimiž se voda dlouze mísí, život na tomto úseku nijak nezasáhnout, ale pak, souhrou náhod až pod výpustí z Dezy, začala řeku trávit a vytrávila v ní život na čtyřiceti dalších kilometrech.

Jiří Klicpera argumentuje tím, že se jed držel při břehu a že díky tomu „ryby utekly“. Tvrdí, že provedl pokus s fluoresceinem, látkou barvící vodu, který údajně jeho hypotézu potvrzuje.

Sám přitom ale neví, kolik toxické látky a v jakém časovém úseku do řeky mělo vniknout, a svůj experiment, který prováděl „jako první na světě“, jak se pochlubil, uskutečnil za dvojnásobného průtoku. Přitom fotografii, která jasně ukazuje, že už pod horním z obou jezů fluorescein dosahuje k oběma břehům, v mezičase raději ze svého facebooku smazal.

Vzhledem k tomu, že o „zprávě soudního znalce“ se několik měsíců mluví jako o „svatém grálu“, který celý případ rozlouskne, stojí za to představit si jeho osobnost blíže. Dost totiž o sobě říká svými veřejnými příspěvky na Facebooku, které prozatím nepromazal. Jiří Klicpera z nich vychází jako — jemně řečeno — člověk bez soudnosti.

Problematičnost systému soudních znalců