S politováním musím říci, že dle mého přesvědčení kauza otrávené Bečvy zpolitizovaná je. A to už od chvíle, kdy ještě ani rybáři v neděli dopoledne nepozorovali zvláštní chování ryb, a otrava tedy ještě ani zdaleka nebyla ohlášena příslušným bezpečnostním sborům.

Vše nasvědčuje tomu, že se někdo snažil od nedělních brzkých ranních hodin dne 20. září 2020 zamlčovat obrovské pochybení. A proč? Že by snad kvůli tehdejším blížícím se krajským volbám?

Dnes, po roce od tragické havárie, se ale blížíme k dalším volbám. Za pár dní nás čekají volby do Parlamentu ČR. To teď nejspíš zodpovědní tlučou hlavou do zdi a říkají si: „Kdybychom se k tomu tehdy postavili čelem, už by se o tom tolik nemluvilo.“ Ale mluví se o tom. Z Bečvy se bezesporu stává hlavní ekologické a jedno z hlavních společensky hodnotových témat právě před říjnovými volbami.

Co mě k mému přesvědčení o zpolitizování kauzy přivedlo? Nejasnosti, mlžení, lhaní, snahy o zametení kauzy a rozporuplné prokazování oficiální verze příčin havárie. Nejprve mluvili ti, co měli mlčet. Následně mlčeli ti, co měli mluvit.

V neděli 20. 9. 2020 odpoledne již měl starosta Valašského Meziříčí, Robert Stržínek (ANO) jasno, když veřejně prohlásil, že z místních firem, mezi něž přísluší i chemička Deza, otrava neunikla. O den později vyloučila bez jakéhokoliv řádného šetření chemičku z okruhu podezřelých i Česká inspekce životního prostředí.

Také mluvčí Agrofertu vydal zprávu, že Deza nemá s kyanidy co do činění. Dispečer Dezy oznámil, že se u nich k nic mimořádnému nestalo — dnes už díky Deníku Referendum ale víme, že to byla lež.

A následně asi po týdnu promluvil sám ministr Brabec s tím, že smyčka se utahuje kolem Rožnova. Asi nemusím opakovat, které politické uskupení tyto všechny řečníky spojuje, že ANO? Tedy vyjma dispečera Dezy, který je ale především zaměstnancem svého podniku.

V průběhu prvního týdne pak převzala kauzu od České inspekce životního prostředí policie. Ministr Brabec se odmlčel s odkazem na neexistující policejní embargo. Inspekce, která měla zveřejňovat výsledky rozborů vzorků, mlčela stejně tak. I pan starosta už pouze odkazoval na práci policie a na víru v její výsledky.

Na konci roku ještě slíbil občanům, že ověří následující: „Pokud dostanu souhlas, v ten den zveřejním všechny naměřené výsledky, které vsetínské laboratoře provedly,“ uvedl tehdy pro Seznam Zprávy. Od té doby už ale na dotazy občanů reagoval jen tak, že v dané věci vede s policií komunikaci.

V průběhu zimy 2021 vstupuje na scénu, lépe řečeno divadelní scénu, soudní znalec Jiří Klicpera, na jehož posudek se již dlouhé měsíce, přes jeho opětovné odklady, čekalo. Pokud by ale nebyl jen „soudní“, ale též soudný, možná by si lépe rozmyslel, zda se má ke kauze veřejně vyjadřovat a poukazovat na nedostatečně prokázané okolnosti, které údajně vylučují chemičku Dezu z okruhu podezřelých.

Je dost možné, že pan znalec již brzy „soudní“ nebude, protože se jeho jednáním v rozporu se zákonem o mlčenlivosti zabývá Ministerstvo spravedlnosti. Ze stejného důvodu se sněmovní vyšetřovací komise k havárii na Bečvě rozhodla podat podnět pro výkon dohledu nad znalcem kvůli podezření ze spáchání přestupku podle § 39 odst. 1 písm. g) zák. č. 254/2019 Sb.

Závěrečná zpráva komise přináší doslova dechberoucí zjištění: rozporuplný čas ohlášení havárie uvedený Vodoprávním úřadem Valašského Meziříčí. Zdlouhavé váhání oblastních inspektorátů České inspekce životního prostředí, zda mají přijet na místo zástupci z Olomouce či z Brna (Zlínský kraj totiž spadá pod Inspektorát v Brně).

Nesprávné vyslání jediného inspektora z Olomouce v den havárie na místo, který se navíc pohyboval pouze na území jeho působnosti, přičemž o zdroji kontaminace se již od poledních hodin vědělo, že musí pocházet z území Zlínského kraje, konkrétně z oblasti Valašského Meziříčí. Odebrání nedostatečného množství vzorků z míst nejvíce podezřelých z hlediska možné polohy zdroje kontaminace. Ztráta vzorků, jiné, zásadní vzorky, se vylily při převozu.

Nedůsledné kontroly v průmyslových areálech nejblíže úhynu ryb. Neodhalené podnikové „provozní události“, respektive havárie. Zadání znaleckého posudku pátého dne od havárie s velmi specializovanými dotazy směřujícími pouze a jenom k rožnovskému areálu pod správou společnosti Energoaqua, a.s., přičemž v té době nebyli zdaleka vyslechnuti všichni hlavní svědci ani ohlašovatelé havárie, ani nebyly řádně prošetřeny okolní podniky a výustí kanalizací a nemohly být ani známy výsledky všech odebraných vzorků vod. Dále utajovaní analýz vzorků a pozdní výstraha občanům Valašského Meziříčí o rizicích souvisejících s jakýmkoliv využíváním řeky Bečvy.

Toto je pouze stručný výčet hlavních pochybení, kterých se příslušné orgány a instituce dopustily. Ze strany České inspekce životního prostředí, Vodoprávního úřadu Valašské Meziříčí, Policie ČR i soudního znalce jsou to pochybení zcela tristní.

Pokud jde o jejich vzájemnou spolupráci s hasičskými záchrannými sbory a s představiteli Povodí Moravy, i tam by se daly hledat efektivnější způsoby. Komise totiž poukázala především na to, že řešení havárie patrně nikdo nekoordinoval. Proto se sněmovní komise ve své závěrečné zprávě věnuje z velké části i návrhům na legislativní úpravy, aby se podobnému chaosu do budoucna zabránilo. Kéž by ale žádné „příště“ už nenastalo.

Pokud stále ještě někdo po přečtení předešlých řádků nevěří tomu, že havárie byla zpolitizována a zmatečný postup zúčastněných aktérů měl vést k zametení stop a odvrácení pozornosti, pak můžu doložit ještě jeden příklad veřejného doznání. V pondělí 20. 9. 2021, tedy na velmi smutné výročí roku od otravy, byla uveřejněna závěrečná zpráva komise.

Při té příležitosti jsem byl pozván do České televize k rozhovoru s ministrem Brabcem. Když v závěru rozhovoru ministr Brabec zmínil, že komise nechtěla zapracovat připomínky poslance Strýčka (člen vyšetřovací komise za ANO), dovolil jsem se jej zeptat, jak je možné, že to ví? Jednání komise je totiž neveřejné a pan Strýček určitě nemohl ministrovi sdělit, co chtěl nebo nechtěl doplňovat do zprávy komise.

Pan ministr se ale zmohl pouze na strohou reakci: „Protože to tak prostě je.“ A tím podtrhl celou podstatu kauzy. Informace se poskytují pouze některým vyvoleným, respektive spíše zvoleným, a to za jisté politické uskupení, které postupně prorůstá všemi sférami státu a též všemi odvětvími průmyslu.

Sněmovní vyšetřovací komise byla složena z devíti členů. Každý poslanecký klub zde měl svého zástupce. Měl jsem tu čest být jejím členem a jsem na to hrdý, neboť se jedná o historicky možná první komisi, které dospěla k podstatným zjištěním, a zároveň jsem byl zvolen zpravodajem závěrečné zprávy komise.

Nutno také dodat, že funkci předsedkyně komise vykonávala znamenitě poslankyně Marie Pěnčíková z KSČM, byť její strana společně s ANO hlasovaly dlouhé měsíce proti jejímu zřízení. Jak již veřejně zaznělo, komise se ve většině záležitostí více méně shodovala. Vždy až na jednoho jejího člena, který byl ve většině hlasování kategoricky proti. ANO, uhodli jste, o koho se jedná...

A přesto, po všech těch souvislostech, které zde uvádím, již několik měsíců posloucháme pořád dokola od premiéra Babiše, ministra Brabce, ředitele ČIŽP Geusse a dalších především z řad ANO, kterak je kauza zpolitizována. Uznávám, mají pravdu, ale zpolitizovali si ji sami.