↗

Vládě lze jistě přičíst k dobru, že se chystá zastavit projekt kanálu Dunaj—Odra—Labe, který nebyl ani ekologický, ale ani ekonomický. Foto Radim Holiš, WmC

Koaliční smlouva slibuje, že děti to nebudou mít do nejbližších školek kilometry daleko, na polích nám neporostou chemické brambory a ryby ve vodě nenahradí lodě. Vláda deklaruje „zelenější“ ambice. Dotáhnout je teď ale musí legislativně, zavést do praxe a nepovolit pod nátlakem institucí sledujících primárně vlastní zisk.

Vládě lze jistě přičíst k dobru, že se chystá zastavit projekt kanálu Dunaj—Odra—Labe, který nebyl ani ekologický, ale ani ekonomický. Kromě faktu, že by betonové monstrum zásadně narušilo vodní toky a biologicky mimořádně cenná území v jejich okolí, doprava na něm by spotřebovala třiapůlkrát více energie v porovnání s dopravou železniční, vyprodukovala devítinásobek emisí a zabrala pětinásobně více území.

Už jen územní rezervy, které zastavily rozvoj dotčených obcí, způsobily miliardové ztráty. Pakliže nová vláda skutečně vystaví projektu stopku, pozná se to tím, že aktualizuje Politiku územního rozvoje České republiky, což poté umožní vypustit územní rezervu ze zásad územního rozvoje krajů a územních plánů dotčených obcí. Náprava hazardu s přírodou a našimi peněženkami tak zabere ještě mnoho času, ale stane se snad poučením do budoucna.

Po dlouhé době se možná dočkáme ochrany zemědělské půdy, u které koaliční smlouva doslova slibuje: „Budeme bojovat s negativními vlivy průmyslového zemědělství.“ Mezi řádky lze vyčíst, že vláda nehodlá jít na ruku koncernu Agrofert a podobným institucím.

Nová vláda chce rozšířit prostor ekologickému zemědělství a převést odpovědnost za stav krajiny na ty, kdo v ní hospodaří. To je jedna ze základních podmínek dobře fungujícího zemědělství. Otázkou samozřejmě nyní bude, zda koalice svá slova dokáže aplikovat a vyřešit i legislativní rámec věcí.

Snad nejtenčím ledem pro ni ale bude územní rozvoj a bydlení, což je opět téma, v němž se spojují ekologické a ekonomické aspekty. Vláda slibuje zlepšení klimatu ve městech a obcích. Příznivé hodnocení jistě zasluhuje záměr podpory výstavby v brownfieldech, aby se zástavba zbytečně nerozšiřovala do zelených ploch.

Častou praxí je ale nevýhodný prodej takovýchto pozemků do rukou soukromých investorů. Z koaliční smlouvy není jasné, zda stát začne vyžadovat podíl soukromých developerů právě na výstavbě veřejné infrastruktury, jako jsou školky, sociální služby, kulturní vyžití či parky a podobně.

Z koaliční smlouvy vyplývá, že v plánu je také státní výstavba dostupných bytů prostřednictvím půjčky od Evropské investiční banky, čímž se však stát významně zadluží. V otázce stavební legislativy pak zcela vypadly některé klíčové body z programu PirSTAN, jako je povinnost při územním plánování posuzovat jeho soulad s plány na tlumení klimatické změny, což je přitom zcela zásadní.

Ve chvíli, kdy se územní plány nebudou pořizovat v souladu s klimatickými strategiemi, nikdo se jimi nebude řídit. Je zkrátka důležité, aby se na výstavbu nenahlíželo jen jako na motor ekonomiky, ale jako na základní složku politiky, která má zajistit, že v našich městech skutečně půjde i kvalitně žít.

S tím souvisí také oblast odpadového hospodářství, v níž jsou plány vznikající vláda opět příznivé, a to nejen záměrem recyklovat co nejvíc odpadu pro následné využití, ale také podporou poptávky po materiálech a výrobcích z recyklátů. Rozpaky naopak budí záměr Ministerstva životního prostředí využívat zbytky ze spaloven do podloží při výstavbě silnic, neboť se ze strusky a popela ze spaloven mohou uvolňovat jedny z nejtoxičtějších látek — dioxiny.

Celkově by bylo dobré, kdyby se politika České republiky vydala spíše směrem plošného zákazu používání toxických látek všude tam, kde to není společensky zcela nezbytné. Řada limitů je dosud příliš benevolentních.

Česká republika se dle koaliční smlouvy také opět hlásí k zodpovědnosti za stav světa nejen z pohledu klimatické změny, ale také v otázce lidských práv, které dosluhující vláda přehlížela. První projevy jejích budoucích členů k tématům migrace, rovnoprávnosti mužů a žen či ochraně práv menšin však vzbuzují obavy, zda se reálná politická praxe od slov v programovém dokumentu nebude diametrálně odlišovat. To se samozřejmě týká i priorit ekologické politiky.