Nové limity pro vypouštění škodlivých látek z velkých spalovacích zařízení, u nás tedy zejména uhelných elektráren, které začaly v celé Evropské unii platit v úterý 17. srpna, měly přinést další důležitý zlom ve snižování negativního dopadu výroby energie na zdraví a kvalitu životního prostředí. Elektrárnám například vůbec poprvé omezují vypouštění nebezpečné rtuti.

Pro uvedený těžký kov, hromadící se v půdě, rostlinách, živočiších i lidech a poškozující vývoj nervové soustavy a mozku u dětí, dosud žádný limit zaveden nebyl. Nové standardy „nejlepších dostupných technik“ byly připravovány několik let a schváleny již v roce 2017, právě 17. srpna.

Provozovatelé uhelných elektráren se podíleli na jejich tvorbě a poslední čtyři roky měli na technické zajištění jejich splnění. Ti, kdo naznali, že ji v tom brání příliš velké překážky a potřebují více času, mohli žádat o časově omezenou výjimku a získat přiměřeně vyšší strop na emise.

Nastavení celého ekologického opatření je tedy výhodné spíše pro znečišťovatele, většinou firmy s velkým kapitálem a vlivem. Ekologické organizace kritizují samu možnost udělování výjimek a snaží se jim bránit ve správních řízeních.

Každopádně pravidla platí a po uplynutí zmíněné čtyřleté lhůty měly elektrárny jen tři možnosti: splnit limity, získat výjimku nebo přestat uhlí spalovat. Většina se podřídila. Například polostátní ČEZ získal kratší výjimku pro své elektrárny v Prunéřově a Tušimicích, zatímco elektrárnu Mělník III odstavil.

Našla se však bohužel čtvrtá cesta. Pokračování bez výjimky či splnění limitů. A umožnilo ji samo Ministerstvo životního prostředí svým metodickým pokynem. Některé elektrárny — zejména Chvaletice a Počerady ze skupiny Sev.en Energy Pavla Tykače, ale třeba i elektrárna ČEZ v Ledvicích - totiž žádají o tak nehorázně rozsáhlé výjimky, že je 17. srpna stále neměly schválena — a dost možná je ani nikdy mít schváleny nebudou.

Podle pravidel tedy měly odstaveny. MŽP však napsalo krajským úřadům, které evropské limity píší do takzvaných integrovaných povolení pro jednotlivé elektrárny, že mohou počkat na ukončení řízení „v řádu týdnů“. Krajské úřady tedy dál vedou řízení o výjimkách pro elektrárny, které nemají stanoveny limity a mohou nadále pokračovat v provozu.

Je to v rozporu se směrnicí o průmyslových emisích. Je to též nesmyslné z hlediska zajištění dostatku elektřiny, neboť přebytek elektřiny na vývoz je ještě větší než výroba obou zmíněných zdrojů. Ale je to v souladu s byznysovými plány majitelů.

Tím se dostáváme k nejtragičtější rovině celé situace. V době, kdy nás výsledky vědeckého bádání znovu a znovu upozorňuji, že se nacházíme uprostřed klimatické krize a musíme sakra zapracovat na zastavení růstu globální teploty na alespoň relativně bezpečné úrovni, vidíme úředníky, jak podstrojují provozovatelům uhelných elektráren.

Porušují přitom právní předpisy, které měly lidem zaručovat ochranu zdraví a životního prostředí. A tomu všemu mlčky přihlíží ministr životního prostředí Richard Brabec.

Náprava je jednoduchá. Ministerstvo životního prostředí musí urychleně vyzvat krajské úřady, aby nové limity napsaly do integrovaných povolení. A Česká inspekce životního prostředí musí rychle a tvrdě postihnout případné porušování stanovených limitů.

Než se to stane, tak s každým dalším kouskem uhlí pálí elektrárny nejen další kousek naděje na vyřešení klimatické krize, ale pálí také kousek právního státu, který zaručuje, že pravidla platí pro všechny. I pro bohaté a vlivné.