Výjimka pro Elektrárnu Chvaletice: mazaná hra s čísly a dobré slovo uhlobarona

Eliška Beranová

Po Tykačově „hře s čísly“, ministerstvo životního prostředí posvětilo výjimku pro jednu z nejšpinavějších hnědouhelných elektráren v republice. Porušilo přitom základní princip správního práva. Rozhodnutí půjde k soudu.

Udělením výjimky pro elektrárnu Chvaletice ministerstvo životního prostředí porušilo zákon, zároveň i popřelo samo sebe. Foto Pechristener, WmC

Ministerstvo životního prostředí nadělilo v předvánočním čase miliardáři Pavlu Tykačovi dlouho očekávaný dárek. Potvrzením velkorysé výjimky z dodržování nových emisních limitů pro jednu z nejšpinavějších hnědouhelných elektráren v České republice posvětilo znečištění životního prostředí nadbytečnými 1234 kg rtuti a 1157 tunami oxidů dusíku.

Při vyčíslení škod na lidském zdraví a životním prostředí, jež udělení výjimky způsobí, se při použití konzervativnějšího z výpočtů dostaneme zhruba na částku 890 milionů Kč. Z právní analýzy rozhodnutí o výjimce navíc vyplývá, že reálně může být znečištění životního prostředí rtutí a oxidy dusíku z Elektrárny Chvaletice ještě mnohem větší.

Spor o výjimku pro Elektrárnu Chvaletice probíhá od konce roku 2018. Tehdy o ni provozovatel poprvé požádal Krajský úřad Pardubického kraje, který byl později označen za podjatý.

V žádosti z roku 2019 se předpokládalo zhruba dvojnásobně vyšší znečištění životního prostředí absolutními emisemi rtuti a oxidů dusíku. Když však provozovatel ani po dvou letech výjimku pravomocně nezískal, neboť ji ministerstvo životního prostředí dvakrát zrušilo pro její nezákonnost, přistoupil k výraznějším úpravám žádosti.

Kromě odstranění formálních vad, mírného snížení požadovaných emisních limitů a zkrácení doby trvání výjimky z původních osmi na šest let, provedl provozovatel v žádosti na první pohled nenápadnou změnu — snížil předpokládaný plán výroby v elektrárně zhruba o čtvrtinu, z původních 4,6 TWh/rok na zhruba 3,4 TWh/rok. Díky snížení plánu výroby výrazně kleslo také předpokládané množství absolutních emisí — podle logiky „čím méně provozu, tím méně emisí“.

Hodnocení dopadů výjimky na životní prostředí podle metodického pokynu ministerstva se díky tomu značně zlepšilo. Mělo to však jeden háček — provozovatel opakovaně vyjadřoval nesouhlas s přenesením předpokládaného plánu výroby do právně závazných podmínek rozhodnutí o výjimce.

Důrazný nesouhlas provozovatele vzbuzuje opodstatněné obavy, zda je snížení objemu výroby o čtvrtinu a související snížení absolutních emisí oproti dřívějším žádostem vůbec myšleno vážně. Přesto však nesloužil povolovacím úřadům jako dostatečné varování.

Zatímco krajský úřad Olomouckého kraje označil předpokládaný objem výroby pouze za teoretickou hodnotu, k jejímuž plnění provozovatele nemůže nutit, ministerstvo životního prostředí dalo ve svém rozhodnutí za pravdu obcím a ekologickým organizacím. Uvedlo, že jde o jeden za základních předpokladů pro hodnocení žádosti o výjimku, který musí být dodržován.

Následně však nelogicky dodalo, že od provozovatele nelze automaticky očekávat zlou víru, a že svůj slib s omezením výroby jistě splní i v případě, kdy nebude stanoven jako právně závazný. Závazné stanovení maximálního objemu výroby proto, slovy rozhodnutí o výjimce „nepovažuje ministerstvo za nutné“.

Ministerstvo životního prostředí tímto benevolentním přístupem porušilo jeden ze základních zákonných požadavků správního práva. Ten stanoví, že bez ohledu na dobrou či zlou víru žadatele musí být všechna podstatná východiska žádosti součástí právně závazných výroků rozhodnutí.

Nejenže tedy ministerstvo porušilo zákon, zároveň i popřelo samo sebe. Zatímco v dřívějších dvou odvolacích řízeních výjimku zrušilo, mimo jiné s poukazem na nepřiměřeně vysoké absolutní emise rtuti a oxidů dusíku, nyní provozovateli posvětilo mazanou hru s čísly, která však ve svém důsledku vede k úplně stejnému výsledku jako předešlé dvě žádosti.

Přestože se na první pohled může zdát, že po téměř tříletém boji budou absolutní emise z Elektrárny Chvaletice v období výjimky alespoň o polovinu nižší, reálně budou tak vysoké, jak vysoká bude výroba v elektrárně. A ta vlivem liknavosti správních orgánů záleží čistě na dobrém slovu provozovatele. Není přitom zřejmé, zda absolutní emise dosáhnou dvojnásobně vysokých hodnot, které předpokládala původní žádost z roku 2019, anebo zda tyto hodnoty Elektrárna Chvaletice dokonce nepřekročí.

Jedno však můžeme říct jistě, dárek ministerstva Pavlu Tykačovi nás všechny ostatní vyjde velmi draho. Poslední nadějí zůstává přezkum rozhodnutí soudem. Ten by mohl žalobě přiznat odkladný účinek a následně výjimku pro její nezákonnost zrušit.

advertisment