↗

Paní Tylová vychází z předpokladu, že „efektivní opatření pro snížení emisí rtuti existují a jsou cenově dostupná.“ K tomuto tvrzení nedokládá žádná konkrétní data ani studie a vytváří mylný dojem, že instalace odrtutňovacích zařízení připomíná pořízení automobilu do domácnosti a naráží pouze na neochotu hamižné „hlavy rodiny“. Foto Vojtěch Dostál, WmC

Na českém území se vyrábí elektřina z uhlí už přes sto let. Přestože dnešní produkce má nejnižší emise v historii na jednotku vyrobené energie, paradoxně je dopad uhelné energetiky na životní prostředí společensky závažnějším tématem než kdy dříve.

Je to nepochybně dobrá zpráva, která svědčí o vyspělosti naší společnosti. Na druhou stranu bychom neměli zapomínat na to, že snižování emisí má své ekonomické a technické limity, a především časové nároky.

Proto oceňuji nedávný komentář Evy Tylové o emisích rtuti z uhelných elektráren jako snahu o věcnou diskuzi. A jako zástupce energetické společnosti Sev.en Energy si dovolím uvést několik nepřesností na pravou míru, aby se nám ta diskuze úplně nevymknula z faktografických kloubů.

Eva Tylová vyčítá českým energetickým gigantům, že neusilují o snížení emisí rtuti. Ve skutečnosti však všichni velcí hráči, kteří to s energetikou v ČR myslí vážně, objektivně velmi intenzivně pracují na odrtutnění. Sev.en Energy instalovala v Elektrárně Chvaletice největší komplex látkových filtrů v Česku a chystá další doplňování a ladění technologií.

ČEZ nedávno aplikoval technologii GORE v Elektrárně Mělník I. Další investice se připravují, projekty jsou ovšem finančně i časově extrémně náročné a technologicky v takovém rozsahu dosud neprověřené, takže probíhají v podstatě na úrovni aplikovaného výzkumu.

Vedle rtuti paní Tylová vyjmenovává další znečišťující látky jako oxidy dusíku, oxid siřičitý či prach. A právě uhelným elektrárnám přisuzuje blíže neurčený „rozhodující podíl“. Což je v mnohonásobném rozporu s oficiálními informacemi Českého hydrometeorologického ústavu: roční imisní limitu NO2 je překročen pouze na omezeném počtu stanic (od 2 do 4 % stanic v posledních pěti letech), a to na dopravně exponovaných lokalitách aglomerací a velkých měst.