Nejasná zpráva o konci Počerad

Jiří Koželouh

Veřejný zájem je jasný: nejšpinavější česká elektrárna by měla co nejdříve skončit. V cestě tomu nestojí nic, jen zájem Pavla Tykače a jeho skupiny Sev.en.

Nejšpinavější česká elektrárna od příštího týdne bude patřit Pavlu Tykačovi. Co s ní udělá, jisté není. Co by se stát mělo, v tom jasno je. Provoz už měl skončit. Foto ČEZ

Každý, kdo trochu sleduje vývoj energetiky v Evropě, tušil, že na přechod uhelné elektrárny Počerady ze skupiny ČEZ do skupiny Sev.en Energy Pavla Tykače nebudeme čekat až do ledna 2024, uvedeného ve smlouvě o prodeji. Viselo ve vzduchu, že se něco změní. Bylo jen otázkou, kdy přesně a jestli půjde o zrušení obchodu, nebo naopak jeho urychlení. Stalo se to druhé a elektrárna změní majitele o tři roky dříve a bude stát o půl miliardy více.

Deník Referendum psal o klimatu ještě, než to bylo cool. Podpořte naši práci a pomozte nám učinit z něj společenskou prioritu.
×

Uhelné elektrárny nemají před sebou dobrý výhled, cena emisních povolenek za vypouštění oxidu uhličitého stoupá a není důvod se domnívat, že přestane. A v této situaci budou od příštího roku muset plnit přísnější limity pro znečišťování ovzduší, což znamená platit za drahé technologie nebo se handrkovat o kontroverzní výjimky — které povinnost plnit limity stejně jen o několik let odsunou.

ČEZ přitom měl dvě miliardy za elektrárnu jisté a motivaci investovat do zastaralého provozu nulovou. Žádal sice pro nového majitele výjimku z emisních limitů, ale kdo by jej donutil rvát se o ni opravdu s plným nasazením a podkopávat si PR snahu o budování pověsti odpovědné firmy? Jak by budoucí majitel zajistil, že ČEZ bude dávat adekvátní peníze do údržbu a opravy, místo toho, aby „vybydloval“ a šetřil?

Tykačovi se tedy také mohlo stát, že mu ČEZ předá fabriku v rozkladu. Takovému scénáři se budoucí majitel snažil předejít už v roce 2017, kdy neúspěšně nabízel za okamžitý převod dokonce osm miliard korun.

Od začátku příštího roku tedy bude mít Pavel Tykač Počerady pod střechou. Co s nimi udělá však není tak jisté, jak by se mohlo zdát. Není fanatický milovník uhlí, ale byznysmen. Pojďme se podívat na možnosti.

Zaprvé může chtít elektrárnu rekonstruovat a provozovat dalších deset či více let, jak ostatně vyhlašuje firma Sev.en Energy veřejně. Dříve by to byla jasná volba (a ještě lepší by bylo postavit úplně nové uhelné bloky), neboť elektrárna je spojena s blízkým velkolomem Vršany, který ovládá stejná firma a má na něm povolení k hornické činnosti do roku 2052.

Ale dnes si lze těžko představit, že by se miliardové či desetimilardové investice kdy vrátily. Tlak na zpřísňování politiky ochrany klimatu bude soustavně vzrůstat.

Zadruhé je možné, že Tykač hodlá získanou firmu pár let ždímat, získat co nejvíce hotovosti a pak neprovozovatelný zdroj prostě zavřít. K tomu bude potřebovat výjimku z již zmíněných emisních limitů, jinak elektrárna v srpnu 2021 musí skončit provoz. Pavel Tykač umění vyvádět peněz z firem ovládá bravurně a mnohokrát to prokázal.

Zatřetí se nabízí řešení, že firma Sev.en Energy vůbec nechce provozovat uhelnou elektrárnu, ale postavit místo ní plynovou. Lokalita je na to ideální — volné pozemky, blízké plynové potrubí s dostatečnou kapacitou, aby napájelo nejen stávající paroplynový zdroj firmy ČEZ, který si polostátní firma v rámci areálu ponechává, i kapacita drátů na vyvedení výkonu. A nová plynová elektrárna se uplatní, ať už uhlí bude končit rychleji nebo pomaleji.

Žádná z uvedených variant přitom nemusí být zisková. Může jít jen o způsoby, jak snížit ztrátu z nevýhodné koupě. Je totiž potřeba připomenout, že Tykač podle smlouvy uzavřené v roce 2013 nemohl od obchodu odstoupit, takovou možnost měl do konce roku 2019 jen ČEZ.

V roce 2013 se samozřejmě jevilo provozování elektrárny jako lukrativní byznys, ale mezitím se téměř celý svět změnil. Stejně tak však není vůbec jisté, že byl prodej výhodný pro ČEZ — a jeho akcionáře. Nejhlasitější zástupce minoritních akcionářů, energetický analytik Michal Šnobr, tvrdí, že management ČEZu své akcionáře podvedl a přihrál lukrativní majetek konkurenční firmě, která posiluje svůj vliv.

Převzetí nebo nepřevzetí Počerad navíc může být pro Pavla Tykače i otázkou podnikatelského přežití. Dosud měl dva lukrativní hnědouhelné velkolomy, kromě Vršan ještě velkolom Československé armády. Ale druhý jmenovaný brzy skončí těžbu a většina roční produkce Vršan je vázána právě na Počerady. A to dokonce smluvně — ČEZ má právo a zároveň povinnost odebírat každý rok pevně dané množství uhlí.

Pokud by elektrárnu neprodal a zavřel, musel by zaplatit penále, ale zároveň by to mohlo vést k tomu, že se Tykačovi přestane celkově vyplácet zde těžit, pokud by nenašel dostatek nových odběratelů uhlí, které je v důsledku své nízké výhřevnosti využitelné pouze ve velkých elektrárnách a teplárnách. Hlavními odběrateli by se staly elektrárny Chvaletice a Kladno z portfolia Sev.en Energy, ale není jisté, že by to stačilo.

Naopak pokud by elektrárnu provozoval ČEZ a odebíral tedy uhlí dál, po skončení velkolomu ČSA by Tykač nemusel mít dostatek uhlí pro Chvaletice a Kladno a měl by problém v elektrárenské části firmy. Kontrola nad spalováním pěti milionů tun uhlí z Vršan je tedy pro Tykače dost možná nutná, aby předešel problémům s přebytkem či nedostatkem uhlí v rámci celé své skupiny.

Následující měsíce, maximálně blízké roky přinesou vyvrcholení počeradskéhp příběhu. Jisté je, že tlak na útlum uhlí a krach plánu na rychlé odkoupení elektrárny v roce 2017 jej zkomplikovaly. Definitivně ze hry je výstavba nové uhelné elektrárny a ekologické organizace jako Hnutí DUHA a Greenpeace usilují o co nejrychlejší uzavření elektrárny.

Pokud odhlédneme od byznysových zájmů několika málo lidí a podíváme se na věc optikou zájmu veřejného, pak je optimální řešení celkem jasné. Zastaralá uhelná elektrárna, která vyprodukuje nejvíce emisí oxidu uhličitého, a to celkově i na jednotku vyrobené energie, nesplňuje moderní požadavky na ochranu ovzduší a vyrábí jen pro udržování vysokého vývozu elektřiny z České republiky, by měla být co nejdříve odstavena.

Diskuse