Bez omezení emisí z průmyslové výroby se situace významně nezlepší
Eva TylováZnečištění na Ostravsku nadále pravidelně překračuje povolené limity. Na vině je nejen nešťastné umístění velkých provozů, ale také nedostatečné vymáhání práva. Míč je na straně státu.
Ostrava patří k městům s největším zatížením prachem, imisní limit pro PM 10 je zde překročen na několika měřících stanicích více než 35 × za rok, stejně tak jako roční imisní limit a limit pro PM 2.5. Na prach jsou navázány další nebezpečné látky jako potenciálně karcinogenní benzo(a)pyren a další nebezpečné chemické látky. Čím jsou částice prachu menší, tím větší riziko pro zdraví lidí představují, protože lépe pronikají po vdechnutí do tělesných tkání a až do krevního řečiště, kterým jsou roznášeny do dalších orgánů.
Znečištění ovzduší v Ostravě je vázáno ke vzniku těžkého průmyslu dříve situovaného převážně na okraji města, který však sídlo postupně obkroužilo. Nejvýznamnější část emisí prachu pochází z hutního průmyslu a k němu navázaných provozů. Podle posledních údajů z databáze REZZO 1 to bylo více než 450 tun prachu (tuhých znečišťujících látek) za rok. Nejvyšší, cca 380 tun prachu, je příspěvek závodů společnosti Liberty a. s.
Zdroji prachu jsou vysoké pece s provozy aglomerace, kde je ruda spékána. Po odprášení provozu aglomerace došlo ke snížení emitovaného prachu, ale stále je to 150 tun prachu za rok. Filtry navíc nejsou schopny zachytit prachové nanočástice, na kterých se zvýšeně váže benzo(a)pyren a další nebezpečné látky. Komíny aglomerací jsou přibližně ve stejné výši jako Radvanice a Bartovice, a znečištění z nich proto směřuje přímo na ně.
Nešťastné umístění
Ocelárna emituje cca 170 tun prachu za rok. Dalším zdrojem více než 70 tun prachu je koksovna. Ta se nachází i přímo v centru Ostravy, v Přívozu, kde jedna z ostravských měřicích stanic, jež vykazují největší znečištění. Jedná se o koksovnu Svoboda společnosti OKK Koksovny a. s. Podle údajů REZZO 1 koksovna Svoboda emituje více než 30 tun prachu. Koksárenská pec je totiž zařízení, které nelze z podstaty technologie hermeticky uzavřít. Část činností, například chlazení koksu, probíhá ve venkovním ovzduší. K emisím dochází přesto, že je pec vybavena nejmodernější technologií (BAT, Best Available Techniques).
Dalším problémem jsou úniky zřejmě spojené s provozními poruchami, ke kterým doloženě dochází několikrát týdně. Dalším zdrojem znečištění jsou fugitivní emise, tedy úniky netěsnostmi ve střeše či zdivu.
Provozní poruchy
Problémem je i využívání nejasných formulací v zákonech. Příkladem je provoz otevřené skládky uhlí společnosti Liberty a. s. v blízkosti Radvanic s úletem 7 tun prachu za rok. Skládka se nachází v místě, kde je povoleno překladiště koksu, tedy materiálu s významně menší prášivostí. Není začleněna do integrovaného povolení, což odporuje principu povolení postihnout celý cyklus výroby včetně dopravy materiálu.
Na znečištění ovzduší se podílí i takzvaná sekundární prašnost, která je způsobena zvířením již usazeného prachu. Závody sice mají ve svém areálu usazený prach uklízet, i z podstaty věci to však nelze činit dokonale.
Z toho vyplývá, že uvedené provozy jsou zdrojem prachu v řádu stovek tun za rok evidovaných v databázi REZZO 1 a navíc neznámého, ale řádově srovnatelného, množství prachu emitovaného při provozních poruchách, fugitivních emisích a sekundární prašnosti. Provozy jsou ale také zdrojem znečištění dalšími látkami jako například potenciálně karcinogenním benzo(a)pyrenem.
Jejich umístění ve městě se špatnými rozptylovými podmínkami tedy není vhodné. Od roku 1990 došlo k významnému útlumu těchto provozů, který by dle mého názoru měl s ohledem na další dopady (ekonomické a sociální atd.) postupně pokračovat. Ať už zrušením některých provozů, v nichž lze emisím prachu a dalších znečišťujících látek zabránit nejhůře, nebo alespoň výměnou používaných surovin (uhlí, surová ruda) za například již hotový koks nebo železné ingoty. Do této oblasti by mohla směřovat i pomoc státu z různých fondů, protože zdravotní důsledky znečištěného ovzduší jsou již jasně prokázány a jejich náklady stát plně hradí. Nezbytným předpokladem pro zlepšení situace je ale důsledné vymáhání plnění povinností plynoucích ze zákona.
Lokální topeniště
Chtěla bych se ale ještě vyjádřit k tomu, že znečišťovatelé často poukazují na to, že jejich podíl na znečištění ovzduší není tak významný jako například domácí vytápění. Není to totiž úplně přesné. Podíl znečištění z domácích topenišť totiž narůstá útlumem výroby. Toto znečištění je navíc technicky snadno odstranitelné. Lze je vyřešit s podporou státu například „kotlíkovými dotacemi“ a bude nutně klesat i s narůstající ekonomickou silou občanů.