Bez omezení emisí z průmyslové výroby se situace významně nezlepší

Eva Tylová

Znečištění na Ostravsku nadále pravidelně překračuje povolené limity. Na vině je nejen nešťastné umístění velkých provozů, ale také nedostatečné vymáhání práva. Míč je na straně státu.

Filtry nejsou schopny zachytit prachové nanočástice, na kterých se zvýšeně váže benzo(a)pyren a další nebezpečné látky. Komíny aglomerací jsou přibližně ve stejné výši jako Radvanice a Bartovice, a znečištění z nich proto směřuje přímo na ně. Dalším problémem jsou úniky zřejmě spojené s provozními poruchami, ke kterým doloženě dochází několikrát týdně. Foto FB Lékařská fakulta Ostravské univerzity

Ostrava patří k městům s největším zatížením prachem, imisní limit pro PM 10 je zde překročen na několika měřících stanicích více než 35 × za rok, stejně tak jako roční imisní limit a limit pro PM 2.5. Na prach jsou navázány další nebezpečné látky jako potenciálně karcinogenní benzo(a)pyren a další nebezpečné chemické látky. Čím jsou částice prachu menší, tím větší riziko pro zdraví lidí představují, protože lépe pronikají po vdechnutí do tělesných tkání a až do krevního řečiště, kterým jsou roznášeny do dalších orgánů.

Znečištění ovzduší v Ostravě je vázáno ke vzniku těžkého průmyslu dříve situovaného převážně na okraji města, který však sídlo postupně obkroužilo. Nejvýznamnější část emisí prachu pochází z hutního průmyslu a k němu navázaných provozů. Podle posledních údajů z databáze REZZO 1 to bylo více než 450 tun prachu (tuhých znečišťujících látek) za rok. Nejvyšší, cca 380 tun prachu, je příspěvek závodů společnosti Liberty a. s.

×