Kdo vydělává na covidových programech? Po dvou miliardách pro Liberty se slehla zem

Jana Maussen, Slávka Sehnalová

Autorky upozorňují na přetrvávající dvojí standardy v přístupu k postcovidové podpoře malých a velkých podnikům a popisují, jak dopadlo jejich pátrání po penězích pro známou ostravskou huť.

Foto Twitter Liberty Ostrava

Stát zřídil mnoho programů, jejichž cílem je pomoci osobám a firmám postiženým pandemií covidu-19. Často se můžeme dočíst, jak malý živnostník nebo firma zneužil covidové pomoci. O tom, jak covidové pomoci zneužívají velcí hráči, se ale už píše méně. Podívaly jsme se tedy na program COVID Plus určený právě velkým exportérům, který vláda umístila pod křídla státní pojišťovny EGAP.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Program COVID Plus poskytuje státní záruky za úvěry v rozmezí pěti milionů až dvou miliard korun. Oproti tomu výše úvěru, ke kterému přes národní rozvojovou banku poskytuje záruku program COVID III, je omezena padesáti miliony korun, a je tedy určen menším firmám. Úvěrující banku si příjemce státní pomoci musí najít sám. Ovšem se státní zárukou na 80-90 % dluhu se úvěr shání lépe než bez státní garance, že.

Exportní kreditní agentura EGAP je primárně pojišťovnou podléhající regulaci Solvency II a dohledu ze strany České národní banky. Program COVID Plus však pod tuto pojišťovací regulaci nespadá. Jak je tedy regulován a proč je umístěn právě pod EGAP?

Jiné podmínky pro malé a velké hráče

Vloni, při zřizování covidových programů, proběhly velké tahanice ohledně zveřejňování příjemců pomoci. Komerční banky se zveřejnění bránily s ohledem na bankovní tajemství. Česká národní banka ale jednoznačně doporučila všechny příjemce zveřejňovat. Je to logické. V podstatě největším příjemcem pomoci jsou totiž právě komerční banky, které při poskytování úvěrů ručených covidovými programy riskují pouze 10 až 20 % úvěru, zbytek garantuje stát.

Závěrem přetahované je, že komerční banky mají povinnost poskytovat základní informace o příjemcích covidové pomoci z programu COVID III pro menší firmy (do 500 zaměstnanců, úvěr do 50 mil. Kč), nikoliv však z programu COVID Plus pro velké exportéry (nad 250 zaměstnanců, úvěr do 2 mld. Kč). Velcí tak doporučení ČNB dbát nemusí, malí ano.

Případ Liberty Ostrava a Greensill Bank

Jaké jsou důsledky? Tak například ve věci záruky EGAPu pro huť Liberty Ostrava za půjčku od Greensill Bank AG, na níž jsme zde nedávno upozorňovali, je zajímavé podívat se na zahraniční weby. Je z nich totiž zřejmé, že loni v létě, kdy společnost EGAP dvoumiliardovou garanci schvalovala, bylo veřejné známo mnoho informací o potížích Greensillu i Liberty. Proč tedy EGAP ocelářský průmysl s pochybným financováním, který je zneužíváním státní pomoci známý, podpořil?

V pondělí 28. června jsme se se zástupci EGAPu sešly. Na přímý dotaz na předmětnou záruku pro Liberty jsme se dozvěděly, že veškeré podmínky programu COVID Plus stanovené Nařízením vlády č. 215/2020 Sb. byly splněny. Při posuzování záruk z programu COVID Plus se EGAP prý musí řídit výhradně tímto nařízením. Z výkladu EGAPu tak například plyne, že není možné podrobně zkoumat, jak je dlužník financován, přestože pochybné financování je veřejně známé.

Skoro to vypadá, že použití zdravého rozumu a profesních znalostí a zkušeností je v EGAPu zakázáno. Během jednání nám EGAP také sdělil, že podle informací, které má k dispozici, byl načerpaný úvěr použit na provozní účely. Jen den poté však v médiích vyšla zpráva, podle níž EGAP považuje záruku za neplatnou. A to z důvodu porušení podmínek covidového programu, úvěr totiž podle zjištěných informací použit na provozní účely nebyl.

Podpora škodlivých projektů prostřednictvím exportních agentur, jejich nekompetentnost a korupce jsou celosvětovým problémem. Jedinou obranou je motivovat agentury, aby lépe informovaly veřejnost o tom, co dělají. Jen veřejný dohled nad hospodařením s penězi daňových poplatníků je zárukou, že státní instituce nebudou inklinovat ke korupčnímu jednání.

Diskuse