Na povrch vyplouvají další a další skandály společnosti Greensill, která je napojená na Liberty Ostrava. Stát se přitom zaručil za její dvoumiliardovou půjčku v rámci programu COVID Plus.

Zprávy o tom, kdo čerpal kolik peněz z covidové podpory, budí vášně, zatímco obří finanční záruky pro velké firmy zůstávají bez povšimnutí. V programu COVID Plus jde přitom o miliardy, které nepodléhají žádné kontrole. Stát by přitom měl umět vysvětlit, do jakých projektů vkládá peníze a proč. Pojišťovna EGAP, která společnosti Greensill záruku poskytla, však zarytě mlčí.

Program COVID plus je zajímavý hned z několika důvodů. Je určený pro velké vývozce, objem záruk se pohybuje v rozmezí od 5 milionů do 2 miliard korun. Vláda jej dala pod křídla státní pojišťovně EGAP, která se při své běžné činnosti řídí souborem pravidel OECD a EU a podléhá dohledu České národní banky. Na program COVID Plus se však tato kontrola a pravidla nevztahují. Nepodléhá žádné regulaci ani státnímu dozoru.

Kdo podporu získal, z oficiálních zdrojů nedohledáme. EGAP, ačkoliv jde o státní instituci, tyto informace nezveřejňuje. Pojišťovna se zaměřuje na vývozní úvěry. Z jakých důvodů má na starosti program, který se netýká vývozu, není známo. Sám EGAP navíc uvádí, že se stará o dopady na životní prostředí a sociální aspekty svých exportních úvěrů. Ani toto však pro program COVID Plus neplatí.

Miliardy velkým znečišťovatelům

Organizace Hlídač státu zveřejnila seznamy příjemců podpory z různých covidových programů. Můžeme dohledat přesnou výši podpory, kterou obdržela malá firma či živnostník, a to pro téměř všechny programy. Jen o programu COVID plus „oficiálně“ víme pouze to, že rozdělil 18 miliard Kč mezi 109 příjemců. Komu a kolik už se ovšem nedozvíme.

V některých případech se však informace dostaly do médií. Víme tak i to, že dvoumiliardovou záruku získaly ocelárny Liberty Ostrava. Ty patří společnosti GFG, známé svou vazbou na zkrachovalou skupinu Greensill. Zároveň jde o jednoho z největších znečišťovatelů v České republice.

Záruku v hodnotě jedné miliardy získala třeba společnost KIWI, která se zabývá přeprodejem letenek a z poloviny ji vlastní americký fond. Dvoumiliardovou záruku má na kontě také letecká společnost Smartwings.

Pět miliard korun pro tři firmy. Jen pro srovnání, vláda letos stejný objem covidových podpor schválila pro veškeré podnikatele.

Případ Liberty Ostrava

Podívejme se blíže na případ Liberty Ostrava, který je zajímavý ze třech úhlů pohledu.

Zaprvé jde o podporu ocelářské firmy bez ohledu na dopady na životní prostředí a klima. V roce 2021 se výroba oceli v Liberty odhaduje na 2,5 milionu tun s emisemi CO2 mezi 4,45-6,23 milionu tun.

Zadruhé, zmíněný úvěr krytý zárukou EGAP společnosti poskytla Greensill Bank AG, která v březnu 2021 zkrachovala. Média po celém světě navíc psala o její velké korupční kauze. Ačkoli je součástí této kauzy i Česká republika, zájem české veřejnosti je mizivý.

Hlavními aktéry aféry jsou australský podnikatel Lex Greensill, zakladatel Greensill Group, britský podnikatel Sanjeev Gupta, předseda představenstva GFG Alliance, a bývalý britský premiér David Cameron. Vedle EGAPu jsou do případu zapojeny také banky Softbank a Credit Suisse, která nyní aktivně spolupracuje na probíhajícím vyšetřování.

Případ má počátek v roce 2011, kdy Lex Greensill založil společnosti Greensill Capital a začal jako poradce spolupracovat s britskou vládou v čele s Davidem Cameronem. V roce 2015 koupil Sanjeev Gupta ocelárny a další kovozávody v Británii a později i v zemích, jako je Rumunsko, Francie či USA. V té době byl oslavován jako zachránce ocelářského průmyslu v Británii. Po prohraném referendu o EU o rok později však David Cameron na post premiéra rezignoval.

Od roku 2016 jsou Guptovy finance v hledáčku mezinárodních finančních institucí. Bankéři Credit Suisse zabývající se korporátním financováním zařadili téhož roku společnost Liberty Commodities Sanjeeva Gupty na interní černou listinu. GFG Alliance v té době získala ve Skotsku půjčku se zárukou od daňových poplatníků v hodnotě zhruba 575 milionů liber.

O dva roky později se David Cameron stal poradcem společnosti Greensill Capital a získal opce na akcie této firmy. Sanjeev Gupta koupil Liberty Ostrava v balíku s dalšími společnostmi včetně rumunské Galati od ArcelorMittal. Rok na to Fond Vision společnosti Softbank investoval 1,5 miliardy dolarů do společnosti Greensill Capital.

Greensill Bank AG sídlí v Německu. Německý regulátor, známý jako BaFin, obdržel první sadu varování ve druhém čtvrtletí roku 2020. Informace ukázaly, že některá aktiva Greensill byla podložena falešnými fakturami. Peníze daňových poplatníků využíval Greensil i v jiných evropských zemích.

Společnosti GFG ve Francii, Itálii a České republice získaly čtyři úvěry v celkové hodnotě 190 milionů eur, přičemž příslušné vlády poskytly záruky ve výši 80 nebo 90 procent hodnoty úvěrů. Úvěr v České republice poskytla německá Greensnill Bank AG a záruku právě EGAP. Jedná se o zmíněný úvěr ve výši 2 miliardy korun.

Banka Credit Suisse loni odmítla koupit krátkodobé dluhopisy Greensill a Greensill Capital se dostala do insolvence. Investici do Greensill Capital odepsala také Softbank. Britská vláda odmítla žádost o 170 milionů liber na podporu Guptových podniků s odkazem na jejich „neprůhledné účetnictví“. David Cameron poté čelil kritice za to, že ve prospěch Greensillu lobboval u vysokých politiků a úředníků.

V současnosti se ve světových médiích čas od času dočteme něco o probíhajícím vyšetřování. EGAP a český stát o vystavené záruce zarytě mlčí.

Financování EGAP v oparu kontroverze

Je zřejmé, že v létě roku 2020, kdy EGAP schválil záruku ve výši 2 miliard korun, se již o potížích Greensillu i Liberty vědělo. Proč tedy EGAP ocelářský průmysl s pochybným financováním, jehož vlastník je navíc celosvětově známý zneužíváním státní podpory, podpořil?

Když jsme se v polovině roku 2021 sešli se zástupci EGAP a zeptali se přímo na předmětnou záruku pro Liberty, dozvěděli jsme se, že všechny podmínky programu COVID Plus stanovené v Nařízení vlády č. 215/2020 byly splněny. A EGAP se prý při posuzování záruk COVID Plus řídí výhradně tímto nařízením.

Z výkladu EGAP například vyplývá, že není možné zkoumat vliv podpořených projektů na životní prostředí, zjišťovat sociální dopady ani podrobně zkoumat, jak je dlužník financován. A vidíme, že EGAP to nezajímá ani v případě, že je pochybné financování veřejně známé.

Během schůzky nám také zástupci EGAP sdělili, že podle jejich informací byl přijatý úvěr použit na provozní účely. Hned den na to se však v médiích objevila zpráva, že EGAP považuje záruku za neplatnou. Důvod? Porušení podmínek záručního programu. Úvěr prý nebyl použit na provozní účely.

EGAP prostřednictvím programu COVID plus v tichosti poskytuje financování projektům, které se nezabývají žádnými environmentálními nebo sociálními aspekty. Financuje podezřelé společnosti bez jakékoli hloubkové kontroly. Výše podpory přitom řádově převyšuje podporu z ostatních covidových programů. Jde přitom o veřejné peníze. I takovéto státní výdaje navíc přispívají k růstu inflace.