V úterý večer oznámila polská plynárenská společnost PGNiG, že Rusko zastavuje dodávky plynu do země. Bulharsko následovalo. Důvodem má být, že obě země odmítly platit za plyn v rublech. Ukázalo se tak, že navzdory dlouhodobým kontraktům dodávky plynu mohou ze dne na den skončit.

Je to přelomová zkušenost nejen pro evropské země i Evropskou unii jako celek, ale také pro byznys, který z přepravy plynu profituje. V polském případě jde o několik přepravců provozujících plynovod Jamal. Vůbec největším samostatným přepravcem ruského plynu do Evropské unie je ovšem někdo jiný. Český podnikatel — Daniel Křetínský.

Nad společností Eustream, kterou vlastní Křetínského Energetický a průmyslový holding — EPH spolu se slovenským státem, tak visí hrozba. Kdyby dodávky ruského plynu skončily úplně, Slovensko by přišlo o stamiliony eur. A Daniel Křetínský by přišel o byznys, na němž v minulosti vybudoval celé své impérium.

Křetínského podnikání sice již zdaleka nezahrnuje pouze energetiku, ale nadále na ní stojí. Nakolik ho současná situace ohrožuje?

Křetínskému klesají objemy přepravy plynu a s tím i zisky

O reálných dopadech války na Křetínského byznys začala média psát již na začátku března s odkazem na evropskou ratingovou agenturu Fitch. Ta totiž kvůli propojení s ruským Gazpromem zařadila Eustream do kategorie „negativní výhled ratingu“. Vzbudilo to odezvu zejména v Británii, kde je Křetínský mimo jiné největším akcionářem britské Královské pošty a kde také vlastní část fotbalového klubu West Ham United.

Právě akcie britské Královské pošty nyní čelí nájezdům spekulativních investičních fondů. Britská média v čele s deníkem The Times tak píší o „zranitelnosti“ byznysu „české sfingy“, jak „záhadnému“ a na slovo skoupému podnikateli přezdívají.

Sama Křetínského firma EP Infrastructure (EPIF), pod níž přeprava a distribuce plynu na Slovensku spadá, se brání tvrzením, že mezi její kondicí a klesajícími cenami akcií Britské pošty není žádná souvislost, neboť jsou kontrolovány jiným subjektem — investičním fondem Vesa Equity Investment. A nadto tvrdí, že přeprava plynu přes Slovensko nadále „pokračuje bez přerušení“.

To sice prozatím platí. Již na počátku března se ovšem skupina EPIF dohodla, že vzhledem k situaci dočasně odkládá výplatu dividend a další akvizice. To prozrazuje, že na tom není tak, jak by si představovala. A že si je vědoma reálných rizik.

EPIF sice v loňském roce vydělal na rostoucích cenách plynu pro konečné spotřebitele, ale ani to nestačilo pokrýt ztráty z klesajících objemů přepravy. Objem přepravovaného plynu trubkami Eustreamu totiž klesl v roce 2021 o 27 procent.

Jen se tak potvrzuje, že zisky společnosti EPIF jsou do velké míry závislé právě na přepravě plynu. A většina plynu, který teče trubkami Eustreamu, pochází dle samého EPH právě z Ruska.

„Toky plynu byly vychýlené nejprve covidem a během loňského jara a léta nepravidelností dodávek z Ruska,“ vysvětluje energetický expert působící na Masarykově univerzitě Jan Osička. Právě ruské dodávky byly vůbec nejnižší v historii a také zásobníky, které se plynem z Ruska plní, zůstaly poloprázdné.

Zda se Rusko připravovalo na invazi, a záměrně proto pouštělo plynu do Evropy méně, nikdo s určitostí nedokáže říct. Ale je to jedno z možných vysvětlení. Na výkonu Eustreamu i jeho mateřské společnosti EP infrastructure se nižší objemy přepravy každopádně podepsaly.

Ruský plyn: slepice, která snášela pro EPH zlatá vejce

Proč je vlastně přeprava plynu tak výnosný podnik? Především proto, že se jedná — nebo alespoň donedávna jednalo — o stabilní byznys. Přepravce zjednodušeně řečeno vydělává na kontraktech s dodavateli, kteří potřebují plyn poslat z jednoho bodu do druhého.

„Přeprava je regulované odvětví. Je tedy investičně zajímavá, neboť poskytuje výnosy s hodně malým rizikem,“ vysvětluje energetický analytik Jan Osička. Výši zisků tak ovlivňuje zejména objem přepravovaného plynu — konkrétně výše, kterou si společnosti předplatí.

Až donedávna měl navíc fosilní plyn v plánech evropské energetické politiky své jisté místo. Byl totiž odpovědí na otázku, „co bude po konci uhlí“. V rámci energetické transformace měl — navzdory kritice ekologického hnutí — sehrát zásadní roli v přechodu od uhelných elektráren k většímu využití obnovitelných zdrojů. Taková představa se ale nyní otřásá v základech.

Přepravní byznys je nyní v ohrožení jak kvůli postupu jednotlivých evropských zemí a celé Unie, tak kvůli Putinovi. Přestože má Eustream s ruským dodavatelem Gazprom nasmlouvané dlouhodobé kontrakty, experti se shodují na tom, že ve válce je „dovoleno vše“. Současné zastavení dodávek do Polska a Bulharska je toho ilustrací.

Rozhodne-li se tedy Evropská unie, že přestane ruský plyn odebírat, na nějakých smlouvách moc nesejde. Tlak tímto směrem přitom narůstá. Evropský parlament na začátku dubna schválil usnesení vyzývající k zastavení dodávek ruského plynu, ropy, uhlí a jaderného paliva do Evropy.