Ruský vojenský útok na Ukrajinu zásadním způsobem změnil pohled na mezinárodní vztahy včetně obchodních. Řádně nezaplatit nebo nedodat sjednané zboží se najednou jeví bezvýznamně — v kontextu, kdy vláda jednoho státu „může“ poslat do sousední země armádu, aby vyměnila její vedení, a v případě odporu rozstřílela na kusy vše, co jí stojí v cestě.

Paradoxem současné války je, že Evropská unie sice uvalila na Rusko sankce, ale hlavní penězovod do Ruska neuzavřela. Za dodávky zemního plynu, ropy a uhlí nadále platí podle uzavřených smluv. Tento stav ovšem nemusí trvat dlouho.

Evropské státy se můžou shodnout, že už do Ruska miliardy eur posílat nebudou. Anebo může k zastavení dodávek přistoupit samo Rusko, aby Evropě znepříjemnilo život. Zatímco v případě ropy a uhlí můžou evropské státy nahradit výpadek dovozem z jiných zemí, v případě zemního plynu je kvůli významné roli plynovodů situace složitější.

Státy Evropské unie pokrývají dovozem z Ruska 40 procent své spotřeby zemního plynu. Kompletní výpadek tak nelze rychle nahradit. Zastavení dodávek ruského plynu by se neprojevilo okamžitě. Díky rezervám v zásobnících a nižší spotřebě v jarních a letních měsících bychom v příštích třech kvartálech mohli fungovat jako dosud. Během příští zimy by ovšem nedostatek plynu dopadl na spotřebitele plnou vahou.

Analytici energetických i konzultačních společností stejně jako institucí typu Evropské komise nebo Mezinárodní energetické agentury sestavují přehledy opatření, s jejichž pomocí může Evropa výpadek ruského plynu zvládnout. Krátkodobě jde o vyšší nasazení uhelných, jaderných nebo biomasových zdrojů. V delším časovém horizontu by bylo nutné zrychlit tempo snižování energetické spotřeby budov a rozvoje obnovitelných zdrojů.

V případě zateplování budov se ukazuje, jak krátkozraké bylo navrhovat projekty podle kritéria rychlé návratnosti, nikoli s ohledem na maximální úsporu energie. Cena plynu vzrostla již před válkou a pohybuje se mezi trojnásobkem a čtyřnásobkem loňských hodnot. Ekonomické propočty zateplení by tak dnes vycházely odlišně než před několika lety. Ale hlavně: kvalitnější zateplení by omezilo spotřebu zemního plynu i jeho podíl na kritickém sektoru vytápění — v České republice dosud padne na individuální vytápění budov 43 procent spotřeby zemního plynu.

Stojí za povšimnutí, že i v doporučeních Mezinárodní energetické agentury se objevuje snížení teploty, na kterou jsou vytápěny místnosti v budovách. Bude užitečné si připustit, že energetických zdrojů nebude vždycky tolik, abychom jimi mohli uspokojit všechny naše potřeby — včetně těch značně rozmařilých.

Nelze vyloučit, že během příští zimy přijde ke slovu krizové řízení, jehož součástí bude například dočasné omezení dodávek zemního plynu pro průmyslové provozy. Právě sektor průmyslu spotřebuje zhruba 30 procent zemního plynu v České republice. Netroufám si odhadnout, kam může vystoupat cena zemního plynu v případě ukončení ruských dodávek, každopádně bude odrazovat od vytápění místností, ve kterých nikdo nepřebývá.

Hlavní zbraní, kterou v současné době proti závislosti na ruském zemním plynu máme, jsou podpůrné programy jako kotlíkové dotace, Nové zelené úsporám nebo evropské fondy. Snížení spotřeby zemního plynu musí být významným kritériem pro jednotlivé programy i projekty. Mimo jiné totiž umožní využití zemního plynu v průmyslu nebo energetice, kde je jeho nahrazení technologicky i časově náročnější.