S evropskou závislostí na ruských fosilních zdrojích může být už brzy konec. Minulý týden Evropská komise odhlasovala pátý balík protiruských sankcí, jenž zastavuje veškeré dodávky ruského uhlí. Pro Putinův režim znamená ztrátu ve výši asi osmi miliard eur ročně.

Sami vrchní představitelé Unie však přiznávají, že jde o víceméně symbolické opatření. Nové sankce nepovedou ke zlomovému oslabení ruské ekonomiky. Klíčové zdroje ruských příjmů, tedy ropa a plyn, totiž do Evropy proudí dál.

„Zbavili jsme se uhlí, jde však o pouhý zlomek celkové sumy,“ okomentoval nové sankce šéf unijní diplomacie Josep Borrell. Později dodal, že od začátku invaze Evropa zaplatila za ruská fosilní paliva přes pětatřicet miliard eur. Na pomoc Ukrajině přitom Unie zatím poskytla miliardu jednu.

I proto má příští — od ruského uznání separatistických entit už šestý — balík unijních sankcí cílit právě na ruskou ropu. V pondělí to potvrdili ministři zahraničí Irska, Litvy a Nizozemska, v úterý pak místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová.

Mezi členskými státy však nepanuje shoda na tom, v jakém rozsahu — a v jakém časovém horizontu — ruskou ropu omezit. Například Maďarsko odmítá jakákoli opatření, Německo zase nechce přijmout embargo s okamžitou platností. Formulace nové unijní strategie se tak může prodloužit.

Cesta ke konci dodávek ruského plynu bude neméně trnitá. Pro Evropu je totiž agresorův plyn nahraditelný ještě obtížněji než ropa — snad i proto bude zahrnut nejdříve v sedmém sankčním balíčku, pokud vůbec.

Kompletní ukončení ruských fosilních paliv v Evropě by přitom dle expertů ruskou ekonomiku dočasně ochromilo, a mohlo by tudíž skutečně rozhodnout o vývoji války. „Pokud by západní země zavedly důsledné embargo na ropu a plyn z Ruska […] vsadil bych se, že do měsíce nebo dvou budou ruské vojenské operace na Ukrajině zastaveny,“ uvedl pro BBC Putinův bývalý poradce, ekonom Andrej Illarionov.

Unijní představitelé však zatím bilancují možné zisky a ztráty. Chtějí sice Rusko odstřihnout od klíčového zdroje příjmů, obávají se však možných dopadů na evropské spotřebitele. Ruskou válečnou mašinerii tak Evropa štědře sponzoruje nadále. Důkazů o nelidských zločinech ze strany interventa mezitím přibývá.

Otázkou zůstává, kdy a jak

Dosavadnímu váhání navzdory je však Evropa odhodlaná se ruských fosilních paliv nakonec zbavit. Invaze na Ukrajinu zcela otřásla energetickou politikou posledních desetiletí. Evropská komise už před měsícem představila plán, jak se unijní sedmadvacítka zbaví závislosti na fosilních palivech z Ruska „mnohem dříve než v roce 2030.“ Co do konkrétních opatření je však nová koncepce obecná a závisí ryze na politice jednotlivých zemí.

V poslední době navíc přibývá studií, podle kterých je úplný odklon od ruských fosilních paliv možný mnohem rychleji. Podle analýzy s lakonickým názvem „Vypněte Putina“ lze s ruskými fosilními palivy skoncovat ihned. Zapotřebí je vedle „nevídané evropské solidarity“ také celá řada konkrétních opatření: například zákaz vjezdu aut do městských center či masivní rozvoj solární a větrné energie.

Na obnovitelné energie sázejí i další analýzy, mimo jiné ta od čtveřice energetických organizací a think tanků Ember, E3G, RAP a Bellona Europa. Podle expertů napříč Evropou může Unie zcela odstavit ruský plyn před rokem 2025 a ze dvou třetin jej nahradit právě čistými zdroji. Zbylou třetinu pak vykryjí dodávky zkapalněného plynu (LNG).

Stěžejním zjištěním analýzy je i skutečnost, že k nahrazení ruského plynu není třeba navyšovat či jakkoli upravovat produkci uhelných elektráren.

Studií modelujících odklon od ruských fosilních paliv je vícero — a dále vznikají. Takřka všechny se však shodují, že konec ruských dodávek bude prospěšný nejen pro evropskou bezpečnost, ale také pro ochranu klimatu. Podle některých analýz výměna fosilních paliv za obnovitelné zdroje a úsporná opatření také v konečném důsledku zlevní ceny energií až o desítky procent.

Otázkou tak již není, zdali se zbavit závislosti na ruských palivech, nýbrž kdy a jak přesně. A soudě dle expertů napříč státy i ideologickým spektrem je odklon možný rychleji, než Evropská komise navrhuje.

Český plán vzniká. Jeho kontury jsou zatím nejasné

Kromě celoevropských snah o konec závislosti na Rusku vznikají i plány národní. Například německá vláda z kraje dubna představila šestisetstránkovou strategii energetické transformace, kterou ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck (Zelení) nazval „nejkomplexnějším energetickým balíčkem posledních dvaceti let.“

Nový plán má do konce dekády Německu zajistit osmdesát procent veškeré elektřiny z obnovitelných zdrojů, k roku 2035 z nich pak pokrýt spotřebu kompletně. Krátkodobě chce ruský plyn Spolková vláda — alespoň částečně — nahradit dodávkou z jiných zemí, například zkapalněným plynem z Kataru.

Česká republika na novou energetickou koncepci stále čeká. Během sobotního kongresu ODS premiér Petr Fiala přislíbil tuzemskou energetiku zcela proměnit. Doslova mluvil o nutnosti během pěti let zemi „vyvléci z ruské energetické smyčky.“ Konkrétní kroky či opatření zatím nepřislíbil, zmínil jen, že „to bude znamenat velké investice, které přinesou změnu pro každého z nás.“ Pětiletý energetický projekt chce vláda představit v příštích týdnech.

Kontury nové vládní politiky tak zatím nejsou zřejmé. Jinak je tomu v případě požadavků občanské společnosti. V otevřeném dopise požadují signatáři — včetně Anny Šabatové či Petra Pitharta — úplný konec dodávek ruského plynu a ropy do České republiky. Zároveň žádají o vládní pomoc „spoluobčanům, jimž může další zvýšení cen ohrozit důstojnou životní úroveň.“

Jedním z hlavních úkolů Fialova kabinetu tak bude připravit energetickou politiku, která je bezpečnostně odpovědná a současně sociálně citlivá. Nesmí však zapomínat ani na potřebu ochrany klimatu, jejíž neodkladnost je doslova každým dnem jasnější. Dosavadní přístup k energetické politice přitom příliš důvěry nebudil. Je v zájmu nás všech, aby vláda tentokrát uspěla.