V zásadě má autorka pravdu, rozhodovací mechanismy v EU jsou skutečně velmi těžkopádné. Ovšem: přijaté sankce proti Rusku nejsou zdaleka tak bezzubé, jak autorka sugeruje. Víceméně jedinou její nedůsledností je to, že vyřazení ruských bank z mezinárodního platebního systému SWIFT je skutečně jenom selektivní; jinak řečeno, Rusové skutečně dostanou platby za dodávky především svého plynu.

Ovšem: právě tento ústupek německým zájmům byl předpokladem společného postup Západu. Je nutno si uvědomit, že Německo 55 procent své spotřeby plynu dostává z Ruska; případný totální výpadek ruských dodávek by se jen krajně obtížně nechal nahradit, a vedl by k masivním problémům v německé ekonomice, ale především s vytápěním obytných budov.

A především: ano, Rusové sice tyto peníze dostanou; ale je otázka, co s nimi budou moci reálně podniknout. Zjednodušeně řečeno: oni budou sice sedět na obrovském žoku peněz, ale nebudou si za ně moci nic koupit.

Mimochodem, aktuální zpráva: vláda Spojených států zavedla nová sankční opatření proti ruské centrální bance, a odstřihla ji od všech jejích aktiv na teritoriu USA.

Musím hned trochu korigovat, a zároveň doplnit:

Vláda USA zakázala jakékoli platební styky s ruskou centrální bankou. A zmrazila ne pouze její aktiva na teritoriu USA - nýbrž její veškerá aktiva v dolarech. Ta činí asi 16 procent celkových aktiv ruské centrální banky; ovšem dalších 30 procent tvoří aktiva v eurech, a EU (a i některé další státy) se připojila k tomuto kroku. To znamená, že ruská centrální banka nemůže použít prakticky celou polovinu svých aktiv. Reálně může používat jenom svá aktiva v čínských jüanech - anebo začít rozprodávat zlato. Ovšem, zase problém: kdo by dnes od Rusů kupoval zlato (když finanční transakce tak jako tak není povoleno provádět); a za druhé, i kdyby se přece jenom Rusům nějak podařilo vrhnout větší množství zlata na trh, pak by to ovšem vedlo k poklesu jeho ceny.