Ruský vpád na Ukrajinu, den sedmý: rakety, konvoj, postup na jihu
Petr JedličkaHlavními novinkami posledních dnů jsou obchvácení Mariupolu a průnik do Záporoží, zintenzivnění raketové palby a hromadění jednotek na sever od Kyjeva. Jinak se ochladilo a byli propuštěni vězni. Čeká se na výsledky dalších jednání.
Co se změnilo na válečné situaci na Ukrajině od posledního — pondělního — přehledu? Na mapě ne mnoho. Část invazních sil vyslaná z Krymu na východ dotáhla přes Melitopol a Berďansk až k Mariupolu. Tento strategicky významný přístav byl ve středu v sevření už ze všech stran. Byl zhusta ostřelován, netekla v něm pitná voda a vypadávala elektřina.
Část jednotek zároveň vyrazila v minulých dnech od Melitopolu na sever k Záporoží. V pondělí a ještě i v úterý kolovaly zprávy, že zde obsadily jadernou elektrárnu Energodar. To se však do středy neprokázalo.
Rovněž neprokázané — ale mnohem pravděpodobnější — je konečné obsazení města Cherson ležícího při ústí řeky Dněpr do Černého moře. Rusové uvádějí, že už jej drží. Po internetu kolují videa s jejich vojáky v ulicích. Starosta a zástupci domobrany se však dušují, že město ještě úplně nepadlo.
Jinak se ovšem hlavní události minulých dní neděly v souvislosti s pohybem ofenzív — mimo jih se ostatně fronta hnula jen minimálně. Nejzřetelnějším jevem bylo zintenzivnění ruské raketové palby.
Podle vojenských brífinků Pentagonu vystřílely síly interventa do středečního rána na 400 střel typu Iskander či Točka s doletem 70 až 500 kilometrů. Daleko více z nich než v předchozích dnech přitom spadlo i do civilní zástavby, včetně kyjevského Majdanu či charkovského náměstí Svobody.
Cherson skutečně včera padl, už to potvrdili i Ukrajinci. Počet uprchlíků překročivších hranice přesáhl v noci milion.
Podle britského ministerstva obrany boje o Cherson v tuto chvíli stále ještě pokračují; Rusové ještě nezískali plnou kontrolu.
Ještě poznámka k tiskové konferenci ruského ministra zahraničí Lavrova asi před hodinou: Lavrov znovu opakoval ruská tvrzení, která převrací celou skutečnost na hlavu. Kdy tedy jsou to prý Ukrajinci, kdo jsou pravými agresory, ohrožující bezpečnost Ruska. (!!!)
Ale - podle dikce Lavrova je možno soudit, že Rusům už skutečně teče do bot. Jak vojensky tak ekonomicky. Zdá se, že Rusové by opravdu mohli být ochotni zastavit svou vojenskou agresi, kdyby jim jenom bylo zaručeno že si mohou ponechat Krym.
Rusové postupují pomalu, protože berou ohled na lidské ztráty, na ty ukrajinské možná paradoxně více než na svoje. Jednak i ruští vojáci a politici jsou přeci jen lidé (i když mnozí se mohou chovat nelidsky) a pak také musí brát ohled na veřejné mínění a snaží se proti sobě Ukrajince tolik nepopudit (jakkoli to může znít absurdně). Konec konců chtějí mít Ukrajinu nějakým způsobem pod kontrolou, mezi Ukrajici a Rusy jsou určité vazby a Rusové vědí, že jen po zlém by to bylo těžké.
To je jeden z důvodů, proč jsem na invazi nevěřil. Dá se snad vyhrát vojensky, ovšem těžko propagandisticky. To co Rusové dělají, se dá těžko obhájit před světem, Ukrajinci a problémy můžou mít i u sebe.
To je asi také to jediné, co by je mohlo zastavit (ale spíše nemyslím, že se tak krátkodobě stane). V mezinárodní izolaci byli do jisté míry již předtím, v mnoha ohledech jsou nezávislí a na válku se zřejmě dobře připravili.
S tím souvisejícím důvodem, proč jsem si rozsáhlou invazi nedokázal představit, je právě ta situace, která nastane po případném obsazení cca necelých dvou třetin hlavně východní Ukrajiny (obsazení velké části západní Ukrajiny zjevně nemají Rusové v plánu). Nejsme ve třicátých nebo padesátých letech minulého století. Co s velkou částí národa, který s okupanty nehodlá spolupracovat? Pochopitelně Rusové mají na Ukrajině své příznivce a mohli by využít osvědčené metody (odpůrce uvěznit, zastrašit, nechat emigrovat, některé koupit), ale i tak by to myslím měli těžké. Je otázka nakolik to rozdělení Ukrajiny na proruský východ a prozápadní západ z dob Janukoviče ještě platí.
Hlavně rozsah celé ruské vojenské akce je tak nepochopitelný.
Názory "analytiků", že Rusové mají problémy se zásobováním, jejich generálové jsou hlupáci či armáda nemoderní atd. jsou podle mě nesmyslné, i když v dílčích ohledech to tak snad být může. Ruská vojenská převaha je drtivá, ale co je jim to platné, válka se nevede jen na bojištích, ale také u obrazovek televizí a chytrých telefonů, nevedou ji roboti, ale lidé.
Tímto se ovšem nechci zastávat Rusů celkově, morálně už válku prohráli.
„Názory, že Rusové mají problémy ..., jejich generálové jsou hlupáci ... jsou podle mě nesmyslné“
Pane Krupičko, byl jsem na vojně ještě před rokem 1989 a snadno si dovedu představit, že o racionalitě či iracionalitě chování armády jako celku nerozhoduje dokonce ani to, zda generálové jsou hloupí nebo chytří. Rozhoduje o tom míra „systémové blbosti“ jakožto neoddělitelná integrální součást, zabudovaná do jádra systému v podobě tendencí, které buď usnadňují nebo naopak znesnadňují projevy určitých přirozených lidských vlastností a individuálních - často nevědomých - sociálních strategií (blíže viz Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války).
Pane Krupičko, ruská vojenská operace byla z čistě vojenského hlediska provedena opravdu vysloveně diletantsky. Ovšem - na straně druhé to bylo do značné míry zapříčiněno totálním sebeklamem ruského politického vedení.
Putin zřejmě sám uvěřil svému neustále opakovanému žvanění, že Ukrajinci jsou pouze jakousi odnoží velkého národa ruského. To znamená: on zřejmě opravdu uvěřil tomu, že - především ve východní části Ukrajiny, kde žije relativně více ruskojazyčných obyvatel - budou jeho invazní armády přivítány s otevřenou náručí, a že postupu jeho armád nebude kladen skoro žádný odpor. Bylo proto pro jeho generály obrovským překvapením, když dokonce v Charkově - který leží právě v této východní zóně - o nějakém "vítání bratrských Rusů" není ani řeči.
Kdyby měl Putin jen trochu realistickou představu o tom, jak rozhodný odpor budou klást Ukrajinci jeho invazním armádám, pak by celá operace musela mít zcela jiný charakter, zcela jiné nasměrování: namísto aby invazní vojska rozptýlila své síly prakticky po celé hranici východní Ukrajiny, bylo by z vojenského hlediska mnohem účelnější všechny síly soustředit do dvou klínů ze severu a z jihu. (Prakticky přesně tak, jak svého času Kyjev dobývali Němci, jenom z opačné světové strany. Němečtí generálové - na rozdíl od těch ruských - byli skuteční profesionálové, a věděli co dělají.)
V důsledku těchto zcela falešných předpokladů pak skutečně naprosto vázne i zásobování; ruští plánovači v generálním štábu počítali zjevně jenom s několikadenní operací, takže organizování nějakých větších zásob nepovažovali za potřebné.
Za třetí: ukrajinské obraně se tuhým odporem podařilo rozbít velké části prvosledových jednotek; takže Rusko bylo nutno do akce nasadit i druhosledové jednotky, s jejichž účastí se vlastně vůbec nepočítalo, tvořily jenom čirou zálohu. Z toho všeho pak vyplývá onen všechen chaos v ruských jednotkách; navíc zřejmě znásoben typickým ruským šlendriánem.
Mýlíte se zřejmě i v předpokladu, že Rusové nechtějí obsadit celou Ukrajinu. Poté co Putinovi naprosto ztroskotal jeho původní záměr rychlou akcí obsadit hlavní město Kyjev a instalovat v něm loutkovou vládu, která by mu celou zemi vydala do rukou, mu nyní nezbývá nic jiného nežli se pokusit celou zem obsadit a okupovat čistě vojensky. Je - naštěstí - dost dobře možné že se mu to nepodaří, že nakonec bude muset souhlasit s nějakou demarkační linií; ale to bude jenom v důsledku čistě vojenského odporu Ukrajinců, respektive mezinárodních sankcí.
Apropó, mezinárodní sankce: včera proběhla médii zpráva že se ruský ropný gigant Lukoil vyslovil pro "nastolení míru". Tato napohled nenápadná zpráva ve skutečnosti může mít sílu dynamitu. Je to totiž poprvé, kdy se proti Putinově hazardu na Ukrajině postavil někdo z ruských oligarchů. A nedá se nic dělat - fakticky jsou to právě jenom tito ruští oligarchové, kteří (pokud by se dokázali spojit v jednotnou frontu) by mohli mít potenciál Putina zarazit v jeho běsnění, respektive ho odstavit od moci. To jak se Putin nyní utrhl ze řetězu, to citelně ohrožuje jejich vlastní impéria, jejich miliardy - a to jim nemůže být nijak lhostejné. Jednotlivé oligarchy Putin vždy ještě dokáže odstavit, sevřít do kleští - ale jak řečeno kdyby se spojili všichni dohromady, a na svou stranu získali i - rozumnější - části vojenského aparátu, pak by palácový puč proti Putinovi nemusel být zcela iluzorní. Možným řešením by bylo, že by ho prostě nechali prohlásit za psychicky nemocného, a uklidili by ho do nějaké psychiatrické léčebny. S takovýmto postupem je v Rusku ještě ze sovětských časů dostatek zkušeností.