„Dobré ráno, mí Ukrajinci“ — jak Evropa prožívá svou první sdílenou válku
Petr BittnerVaše tělo sedí v kanceláři nebo v kavárně, váš zrak je upřený na monitor vašeho notebooku, ale vy jste v kyjevském metru, na Hadím ostrově, anebo na charkovském sídlišti, které je k nerozeznání od toho, na kterém jste sami vyrůstali.
O Iráku se mluví jako o „televizní válce“. Lidstvo mohlo díky kamerám válečných reportérů prostřednictvím obrazovek s malým zpožděním sledovat barevné záběry z bojiště a novou generaci vojenské techniky přímo v akci.
Sýrii bychom mohli nazvat „youtubovou válkou“. Největší globální kanál s videoobsahem zaplavila krátká amatérská videa přímo z nitra bojů, krátce po ničivých náletech a krvavých střetech, přímo od postižených, stejně jako strach nahánějící videa poprav z dílny džihádistů.
Ruská invaze na Ukrajinu představuje v této smutné posloupnosti novou generaci, kterou bychom mohli nazvat jako „sdílenou válku“. Ti, které válka bezprostředně zasahuje, sdílejí v přítomném čase svůj osud s námi, kteří jsme mimo válečnou zónu. V tomto smyslu můžeme chápat heslo „sharing is caring“ — sdílení znamená péči. Válku na Ukrajině už jen nesledujeme, válku na Ukrajině sdílíme.