Ukrajina se hlásí do Evropské unie. Na vstup však není ani zdaleka připravená

Jan Gruber

Ukrajina chce být součástí Evropské unie. Nesplňuje ovšem přístupová kritéria. A členské státy dávají dlouhodobě najevo, že o další rozšiřování nemají valný zájem. Jak proto rozumět ukrajinské přihlášce do evropského společenství?

Ač Ukrajina rozhodně není připravená, její přihlášku do EU lze považovat za opodstatněnou, respektive srozumitelnou. Jde o jasný signál, jak domů, tak navenek, že ruská agrese na ukrajinské cestě do Evropy nic nemění, právě naopak. Foto Francois Walschaerts, AFP

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v pondělí odeslal přihlášku své země, která od konce minulého týdne čelí ruské invazi, do Evropské unie. Její přistoupení k evropskému společenství obratem podpořili prezidenti osmi členských zemí, včetně České republiky, četní evropští politikové a také předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Podle odborníků na problematiku evropské integrace, které Deník Referendum oslovil, je ovšem iluzorní předpokládat, že by se Ukrajina mohla v krátké době skutečně stát osmadvacátým členským státem.

„Obracíme se na Evropskou unii kvůli bezodkladnému připojení podle nové speciální procedury. […] Chceme být spolu se všemi Evropany, být rovnoprávní. […] Jsem přesvědčen, že jsme si to zasloužili. Jsem přesvědčen, že všechno je možné,“ prohlásil Zelenskyj a poděkoval západním spojencům za dosavadní podporu. Vedoucí jeho kanceláře Andrij Sybiha upřesnil, že podpisy pod přihlášku připojili rovněž premiér Denys Šmyhal a předseda Nejvyšší rady Ruslan Sefančuk. „Dokumenty jsou již na cestě do Bruselu. […] Tvoříme dějiny,“ dodal.

Pro zahájení přístupových rozhovorů se ještě téhož dne vyslovili prezidenti Bulharska, Estonska, Lotyšska, Litvy, Polska, Slovenska, Slovinska a České republiky. „Pevně věříme, že Ukrajina si zaslouží perspektivu zapojení se do Evropské unie,“ uvedli ve společném prohlášení a vyzvali členské státy, aby napadené zemi projevily maximální politickou podporu, umožnily evropským institucím podniknout kroky o okamžitému udělené statusu kandidátské země a zahájení přístupových jednání.

Ještě o den dříve, tedy jen několik hodin poté, co se Evropská unie shodla na společné dodávce zbraní a další bojové techniky na Ukrajinu, její začlenění do evropských struktur podpořila i předsedkyně Evropské komise. „Patří k nám, jsou jedněmi z nás a my je mezi sebou chceme,“ řekla v rozhovoru pro Euronews. Neupřesnila ovšem, jestli je nakloněná k urychlení přístupových rozhovorů, jak požaduje Zelenskyj, nebo zda trvá na standardní proceduře, již musely v minulosti podstoupit všechny ostatní státy.

Premiér Petra Fiala (ODS) k tomu poznamenal, že s ohledem na mimořádné okolnosti lze uvažovat o změně stávajících pravidel, neboť podle nich by cesta Ukrajiny do Evropské unie byla velmi dlouhá a komplikovaná. „Jsem příznivcem standardních procedur, ale my nyní nejsme ve standardní situaci. […] Musíme dát proto jasně najevo, že Ukrajina je vítaná v evropském společenství demokraciích zemí. A že pro ni chceme něco udělat,“ vysvětlil ČTK. A ve stejném duchu se vyjádřil i ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (Piráti).

Dlouhá cesta do Evropské unie

Podle platných právních předpisů může o členství v Evropské unii požádat jakýkoliv evropský stát, který uznává její společné hodnoty a zavazuje se je ctít. Pokud si přeje do evropského společenství vstoupit, musí předložit svou žádost Evropské radě, která požádá Evropskou komisi o vypracování stanoviska a současně informuje Evropský parlament. Je-li stanovisko souhlasné, může Evropská rada – tedy hlavy států nebo předsedové vlád – rozhodnout, a to jednomyslně, o udělení statusu kandidátské země.

Prvním krokem v procesu evropské integrace je pro žadatelskou zemi splnění přístupových kritérií, která byla schválená na zasedání Evropské rady v Kodani v roce 1993. Mezi ně patří: stabilita institucí zaručujících demokracii, právní stát, lidská práva a ochranu menšin; fungující tržní hospodářství a schopnost vyrovnat se s konkurenčním tlakem a tržními silami uvnitř Evropské unie a schopnost přijmout závazky ze členství vyplývající, například přijetí společných předpisů a politik nebo sledování cílů politické, měnové a hospodářské unie.

Jednání o vstupu od Evropské unie se přitom mohou táhnout i řadu let. Například Severní Makedonie požádala o členství již v roce 2004, přičemž status kandidátské země obdržela o rok později, ale na zahájení přístupových rozhovorů se představitelé evropských zemí shodli až o patnáct let později. Ta nyní probíhají s Černou Horou, Srbskem a Tureckem. Další kandidátskou zemí je vedle zmíněné Severní Makedonie také Albánie a mezi potenciálními kandidáty patří i další balkánské státy, a to Kosovo a Bosna a Hercegovina.

Pokud země vytčené podmínky splní, což mimo jiné znamená provedení celé řady vnitřních reforem a začlenění evropského práva do vlastního právního řádu, a to Evropská komise velmi detailně kontroluje, mohou být rozhovory ukončeny a vypracována smlouva o přistoupení mezi členskými státy a přistupující zemí. Tu poté musí většinově schválit Evropský parlament a jednomyslně Evropská rada. A v posledním kroku jsou ji v souladu se svými ústavními předpisy povinny ratifikovat jednotlivé státy, buď parlamentem nebo v referendu.

Ukrajina není na vstup do Evropské unie připravená

Ukrajina, která je dlouhodobě sužovaná korupcí a jejíž ekonomika významně zaostává za evropským průměrem, ovšem ani zdaleka nesplňuje přístupová kritéria a nebude je splňovat ani po několik dalších let, přičemž pokračování válčeného konfliktu má potenciál nejen ekonomickou kondici země ještě zhoršit. „Provést systémové reformy si žádá řádově roky. Navíc v době války je prakticky vyloučené, aby se jimi vláda a parlament zabývaly,“ řekl bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza.

„Před ruskou agresí bych si myslel, že Ukrajina se v dohledné době nemá šanci stát jedním z členských států. Musíme si totiž uvědomit, že kdyby přistoupila nepřipravená, tak by poškodila nejen sebe, ale i celé evropské společenství,“ navázal někdejší diplomat a hlavní vyjednávač o vstupu České republiky do Evropské unie Pavel Telička. „Dnes se ale domnívám, že by měla dostat férovou šanci, přičemž je třeba jasně říct, jak dlouho mohou rozhovory trvat, a současně usilovat o jejich urychlení,“ doplnil.

Jakkoliv Prouza s Teličkou nemají za pravděpodobné, že se Ukrajina v krátkém časovém horizontu stane osmadvacátou členskou zemí Evropské unie, oba pokládají její přihlášku za opodstatněnou, respektive srozumitelnou. Podle prvního českého eurokomisaře jde o jasný signál, jak domů, tak navenek, že ruská agrese na ukrajinské cestě do Evropy nic nemění, právě naopak. „Případné zahájení jednání by navíc Ukrajině poskytlo vyšší míru bezpečí a výhledově snížilo riziko dalšího napadení,“ podotkl.

„Ukrajina svou žádostí o vstup do Evropské unie vytváří tlak na členské státy, které se v posledních letech — jak jsme viděli na příkladu Severní Makedonie — stavěly proti dalšími rozšiřování,“ pokračoval Prouza s tím, že rozhodnutí Zelenského nepostrádá strategickou rozvahu. „V této chvíli se bude dosavadním odpůrcům rozšiřování jen těžko vysvětlovat, proč o Ukrajinu, která krvácí na bojištích, nestojí,“ dodal. A připomněl, že i status kandidátské země může Ukrajině přinést řadu výhod, například přístup ke zvláštním fondům.

Podle bývalého premiéra a evropského komisaře Vladimíra Špidly je možné usilování Ukrajiny o přistoupení k evropskému společenství rozumět i tak, že tamější politikové po letech marných jednání pochopili, že se země součástí Severoatlantické aliance navzdory příslibům nestane, a proto se rozhodli pevně přimknout k Evropě. „Jakkoliv i udělení kandidátského statutu na vývoji války nic nezmění, po jejím skončení budou potřebovat pomoc s obnovou země. Předpokládám, že uvažují v této perspektivě,“ vysvětlil.

„Evropské státy by měly deklarovat, že žádost Ukrajiny, která je evropskou zemí, o vstup do Evropské unie neberou na lehkou váhu, a konsensuálně jí odpovědět. Dlouhá léta to odmítaly,“ shrnul někdejší eurokomisař Štefan Füle. „Pokud Evropská unie učinila přelomové rozhodnutí nakoupit zbraně a poslat je na Ukrajinu, proč by nemohla přijít s odvážným, kreativním řešením, jak lidem, kteří bojují za svou budoucnost v Evropě, vytyčit tu nejkratší možnou cestu k integraci do evropských struktur,“ uzavřel.

advertisment
advertisment