Ukrajina se hlásí do Evropské unie. Na vstup však není ani zdaleka připravená
Jan GruberUkrajina chce být součástí Evropské unie. Nesplňuje ovšem přístupová kritéria. A členské státy dávají dlouhodobě najevo, že o další rozšiřování nemají valný zájem. Jak proto rozumět ukrajinské přihlášce do evropského společenství?
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v pondělí odeslal přihlášku své země, která od konce minulého týdne čelí ruské invazi, do Evropské unie. Její přistoupení k evropskému společenství obratem podpořili prezidenti osmi členských zemí, včetně České republiky, četní evropští politikové a také předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Podle odborníků na problematiku evropské integrace, které Deník Referendum oslovil, je ovšem iluzorní předpokládat, že by se Ukrajina mohla v krátké době skutečně stát osmadvacátým členským státem.
„Obracíme se na Evropskou unii kvůli bezodkladnému připojení podle nové speciální procedury. […] Chceme být spolu se všemi Evropany, být rovnoprávní. […] Jsem přesvědčen, že jsme si to zasloužili. Jsem přesvědčen, že všechno je možné,“ prohlásil Zelenskyj a poděkoval západním spojencům za dosavadní podporu. Vedoucí jeho kanceláře Andrij Sybiha upřesnil, že podpisy pod přihlášku připojili rovněž premiér Denys Šmyhal a předseda Nejvyšší rady Ruslan Sefančuk. „Dokumenty jsou již na cestě do Bruselu. […] Tvoříme dějiny,“ dodal.
Pro zahájení přístupových rozhovorů se ještě téhož dne vyslovili prezidenti Bulharska, Estonska, Lotyšska, Litvy, Polska, Slovenska, Slovinska a České republiky. „Pevně věříme, že Ukrajina si zaslouží perspektivu zapojení se do Evropské unie,“ uvedli ve společném prohlášení a vyzvali členské státy, aby napadené zemi projevily maximální politickou podporu, umožnily evropským institucím podniknout kroky o okamžitému udělené statusu kandidátské země a zahájení přístupových jednání.
Ještě o den dříve, tedy jen několik hodin poté, co se Evropská unie shodla na společné dodávce zbraní a další bojové techniky na Ukrajinu, její začlenění do evropských struktur podpořila i předsedkyně Evropské komise. „Patří k nám, jsou jedněmi z nás a my je mezi sebou chceme,“ řekla v rozhovoru pro Euronews. Neupřesnila ovšem, jestli je nakloněná k urychlení přístupových rozhovorů, jak požaduje Zelenskyj, nebo zda trvá na standardní proceduře, již musely v minulosti podstoupit všechny ostatní státy.
Premiér Petra Fiala (ODS) k tomu poznamenal, že s ohledem na mimořádné okolnosti lze uvažovat o změně stávajících pravidel, neboť podle nich by cesta Ukrajiny do Evropské unie byla velmi dlouhá a komplikovaná. „Jsem příznivcem standardních procedur, ale my nyní nejsme ve standardní situaci. […] Musíme dát proto jasně najevo, že Ukrajina je vítaná v evropském společenství demokraciích zemí. A že pro ni chceme něco udělat,“ vysvětlil ČTK. A ve stejném duchu se vyjádřil i ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (Piráti).
Podle platných právních předpisů může o členství v Evropské unii požádat jakýkoliv evropský stát, který uznává její společné hodnoty a zavazuje se je ctít. Pokud si přeje do evropského společenství vstoupit, musí předložit svou žádost Evropské radě, která požádá Evropskou komisi o vypracování stanoviska a současně informuje Evropský parlament. Je-li stanovisko souhlasné, může Evropská rada – tedy hlavy států nebo předsedové vlád – rozhodnout, a to jednomyslně, o udělení statusu kandidátské země.
Prvním krokem v procesu evropské integrace je pro žadatelskou zemi splnění přístupových kritérií, která byla schválená na zasedání Evropské rady v Kodani v roce 1993. Mezi ně patří: stabilita institucí zaručujících demokracii, právní stát, lidská práva a ochranu menšin; fungující tržní hospodářství a schopnost vyrovnat se s konkurenčním tlakem a tržními silami uvnitř Evropské unie a schopnost přijmout závazky ze členství vyplývající, například přijetí společných předpisů a politik nebo sledování cílů politické, měnové a hospodářské unie.
Jednání o vstupu od Evropské unie se přitom mohou táhnout i řadu let. Například Severní Makedonie požádala o členství již v roce 2004, přičemž status kandidátské země obdržela o rok později, ale na zahájení přístupových rozhovorů se představitelé evropských zemí shodli až o patnáct let později. Ta nyní probíhají s Černou Horou, Srbskem a Tureckem. Další kandidátskou zemí je vedle zmíněné Severní Makedonie také Albánie a mezi potenciálními kandidáty patří i další balkánské státy, a to Kosovo a Bosna a Hercegovina.
Pokud země vytčené podmínky splní, což mimo jiné znamená provedení celé řady vnitřních reforem a začlenění evropského práva do vlastního právního řádu, a to Evropská komise velmi detailně kontroluje, mohou být rozhovory ukončeny a vypracována smlouva o přistoupení mezi členskými státy a přistupující zemí. Tu poté musí většinově schválit Evropský parlament a jednomyslně Evropská rada. A v posledním kroku jsou ji v souladu se svými ústavními předpisy povinny ratifikovat jednotlivé státy, buď parlamentem nebo v referendu.