V souvislosti s probíhající válkou na Ukrajině se stále častěji setkáváme s vyjádřeními politiků i běžných lidí typu: „Jak se něco takového může v 21. století stát?“ Zděšení a nevěřícná fascinace často pramení v naivních představách o „poučení z minulosti“.

Všichni jsme se ve škole učili, že dějiny nám slouží k tomu, abychom se poučili z minulosti. Pamatujeme přece druhou světovou válku a další. Poučili jsme se z chyb našich předků, nastavili jsme jiná pravidla, a válečné hrůzy by se tak už neměly opakovat.

Nabourání iluze kultivovaného a poučeného lidstva se zdá být pro některé nepříjemným vystřízlivěním, jež je často doprovozeno i pocity stresu a úzkosti. Pozadí tohoto vpravdě falešného očekávání dokáže osvětlit pohled prizmatem delší časové perspektivy.

Dvacáté první století přineslo radikální a bezprecedentní proměny v řadě různých oblastí spojených s digitální a technologickou sférou. Mnozí mluví o neustále akcelerujícím exponenciálně rostoucím vývoji, který umožnil globální planetární společnost okamžité sdílení informací, spolupráci a propojování lidí z celého světa během několika sekund. Vážně se mluví o napojení lidské mysli na počítače, umělé superinteligenci, zastavení stárnutí a kolonizaci vesmíru.