↗

Pro další směřování Unie na dalších pět let budou zásadní také volby do Evropského parlamentu v květnu příštího roku. Neměli bychom je opět podceňovat, jak bylo u nás dosud zvykem. Foto Frederick Florin, AFP

Výroční projev předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové o stavu Evropské unie vzbuzoval různá očekávaní — někdo čekal „vánoční stromeček“ shrnující úspěchy napříč rozličnými politickými agendami, někdo „předvolební projev“ s možným oznámením kandidatury na další pětileté období. S blížícím se koncem mandátu Komise se nabízelo také bilancování a shrnování vykonané práce.

Nakonec se ale Evropané dočkali představení poměrně velkého množství nových iniciativ a ambiciózních plánů. I když většinou nešlo o novou legislativu, jež by se již nestihla do konce funkčního období schválit, měli bychom u řady z návrhů, jež zazněly, zpozornět. „Historie je v pohybu“, jak šéfka Komise zdůraznila. Česká republika by měla být v pohybu spolu s ní.

Budoucnost evropského průmyslu je zelená

V roce 2019 při svém prvním „SOTEU“, jak se v bruselské hantýrce projevu o stavu Evropské unie říká, vylíčila Ursula von der Leyenová budoucnost Evropy zelenou, digitální a geopolitickou. Od té doby se podařilo schválit zásadní legislativní opatření pro zelenou modernizaci. Vzrostly ale i obavy o budoucnost evropského průmyslu nebo zemědělství, o pracovní místa či evropskou konkurenceschopnost.

Zvlášť někteří čeští politici se předhánějí v tom, kdo vylíčí plány Komise jako šílenější a odtrženější od reality průmyslových států. Právě na podobné hlasy se snažila šéfka Komise odpovědět. Ve svém projevu představila novou — průmyslovou — fázi Zelené dohody pro Evropu. Budoucností jsou podle ní čisté technologie, které již hýbou světovou ekonomikou.

Zvláště přetřásaným tématem v této souvislosti je elektromobilita. Ačkoliv je u nás „zákaz“ spalovacích motorů při výrobě nových aut od roku 2035 vnímaný bezmála jako začátek evropské apokalypsy, zbytek světa na elektrická auta sází. Evropě ale pomalu ujíždí v této oblasti vlak, zvlášť v porovnání s Čínou.

Předsedkyně Komise si proto vysloužila potlesk při oznámení, že zahájí šetření ohledně dovozu čínských elektromobilů. Evropští výrobci totiž nemají šanci konkurovat nízkým cenám, které Čína udržuje státními dotacemi — podle některých zdrojů dává na podporu svých podniků až pět procent HDP. Kvůli podobným praktikám se už v Evropě prakticky nevyrábějí solární panely a Čína dominuje jejich světové výrobě.

Automobilový průmysl ale tvoří sedm procent evropského HDP — a v České republice, kde představuje největší průmyslové odvětví, je to ještě více. Pokud by dovoz elektromobilů z Číny pokračoval dál stejným tempem a Komise by nezasáhla, za pár let by jejich výrobu aut v Evropě mohl čekat podobný osud jako v případě solárních panelů.

Od tradičního důrazu na volný obchod se tedy Evropa vydává na cestu ochrany vlastního průmyslu. Od českých politiků ale namísto potřebných vizí můžeme zaznamenat jen prohlášení, která chtějí zakonzervovat starý svět. Místo křížových výprav proti elektroautům, které mnozí z nich vyhlašují, bychom měli raději přemýšlet, jak se přizpůsobit nové realitě a udržet přitom český průmysl konkurenceschopný.

Ekonomické výzvy a proměna EU

Předsedkyně Evropské komise von der Leyenová ve svém projevu identifikovala ještě tři další výzvy pro evropskou ekonomiku — nedostatek pracovních sil, inflaci a komplikovaný přístup k podnikání. Všechny tři patří i mezi hlavní neduhy české ekonomiky. Česká republika by proto měla zbystřit a sledovat, co konkrétně Komise plánuje v těchto oblastech dělat.

Jak von der Leyen zdůraznila, na trh práce nemají přístup miliony rodičů a nedaří se sladit práci a péči o děti. Čeští rodiče — zejména matky — by mohli vyprávět. Čeští podnikatelé zase označují složitou administrativu a byrokracii za největší překážky v jejich podnikání. S řešením právě těchto problémů by jim měl v budoucnu pomoci nový zmocněnec EU pro malé a střední podniky.

Svůj výroční proslov zakončila předsedkyně Komise výzvou k pokračující podpoře Ukrajiny a výhledem dalšího rozšiřování Evropské unie. Obě témata Česká republika dlouhodobě podporuje. Ovšem státy jako Francie nebo Německo se začínají zabývat zásadní otázkou — jestli Unie s více než třiceti státy bude vůbec akceschopná. V evropských kuloárech se proto už objevují úvahy o „vícerychlostní“ integraci nebo změně rozhodovacích procesů.

Sama Ursula von der Leyenová v projevu vypustila džina z lahve, když uvedla, že k reformě Unie může být potřeba i změna základních Smluv o fungování EU. To je přitom tak komplikovaný proces, že se do něj žádnému státu příliš nechce. O to důležitější ale bude zhodnocení současného fungování a snah o jeho vylepšení před tím, než bude přijetí dalších států do Evropské unie na programu dne.

Čeští občané v průzkumech veřejného mínění obvykle uvádějí, že by si přáli Evropskou unii „reformovat“. Stejně mluví i politici v nejrůznějších politických kampaních. Nyní budou mít ideální příležitost převést svá slova do praxe. V České republice bychom si měli zejména ujasnit, jakou Unii vlastně chceme a co pro to můžeme a musíme sami udělat.

Pro další směřování Unie na dalších pět let budou zásadní také volby do Evropského parlamentu v květnu příštího roku. Neměli bychom je opět podceňovat, jak bylo u nás dosud zvykem.