Letošní projev předsedkyně Evropské komise o stavu unie se od loňského lišil zejména realističtějším a asertivnějším tónem v otázkách vnějších vztahů. Do letošního sdělení Ursuly von der Leyenové se znatelně promítla sílící diskuse o „strategické autonomii“, tedy schopnosti Evropské unie rozhodovat se jako celek a schopnosti jednat bez přílišné závislosti na rozhodnutích jiných.

V září 2020, několik týdnů před americkými prezidentskými volbami, bylo ve stejném projevu namístě vyjádřit naději v obnovu mezinárodního systému založeného na vůli spolupracovat a řídit se dohodnutými pravidly. Vítězství Joea Bidena přineslo v Evropě úlevu.

Ovšem průběh a výsledek letního stažení amerických sil z Afghánistánu nevyhnutelně vyvolaly hořkost. Už tak byla řada témat, kde evropští lídři stále více tíhli k prosazování vlastní politiky i přes neshody s Washingtonem: Evropská unie štědřeji sdílí vakcíny se zbytkem světa, činí razantnější kroky pro ochranu klimatu a snaží se regulovat fungování digitálních platforem.

Bidenova vláda prokázala Evropě na jaře vstřícnost zejména opětovným přistoupením k Pařížské klimatické dohodě a ochotou k domluvě na minimální sazbě firemních daní a na opatřeních proti daňovým únikům. V bezpečnostních otázkách však transatlantické spojenectví zažívá chvíle zklamání.

Navzdory bolestnému neúspěchu NATO v Afghánistánu deklarovala Ursula von der Leyenová letos v plénu Evropského parlamentu, že „v oblasti bezpečnosti a obrany jednoduše neexistuje problém, jehož řešením by byla menší spolupráce.“ Starý kontinent má stále silný zájem na fungujícím atlantickém spojenectví.

Je proto smutným znamením, že o jen několik hodin po jejím štrasburském projevu oznámili američtí, britští a australští lídři svou shodu na nové bezpečnostní strategii pro Tichomoří (AUKUS), v jejímž kontextu se Austrálie rozhodla odstoupit od dřívější dohody o nakoupení dvanácti francouzských ponorek za více než třicet miliard eur.

Pro Francii šlo o zakázku významného rozsahu, ale ještě závažnější než ekonomický dopad tohoto výpadku je zjištění, že Washingtonu nestálo za námahu Paříž ani Brusel o novém postupu vůbec informovat, natož navrhnout postup společný. Nevybíravý americký manévr byl opětován stažením francouzského velvyslance z Washingtonu na konzultace.

Na atlantické alianci tento incident může zanechat jizvu ještě hlubší než neúspěch v Afghánistánu. Ze strany spojených států a Spojeného království byla totiž porušena důvěra, aniž to bylo jakkoli vynuceno okolnostmi.

„Evropská suverenita“ a „strategická autonomie“: od slov k uvědomění

V září 2018 zasvětil Jean-Claude Juncker svůj poslední velký projev pojmu „evropská suverenita“. Připomněl, že když „členské státy tam, kde je to zapotřebí, sdílí svou suverenitu, je každý z nich silnější“. Apeloval na to, aby Evropská unie zůstala otevřená, tolerantní a prosazovala multilateralismus, ale zároveň aby posílila svou Weltpolitikfähigkeit, tedy geopolitickou akceschopnost. „Neboť v dnešním světě si Evropa již nemůže být jista, že včera dané slovo bude ještě zítra platit. Kdo je dnes naším spojencem, může se k nám zítra obrátit zády,“ řekl Juncker.