Bidenova dýmka míru ve světovém zdanění. Je Evropa připravená ji převzít?
Mikuláš PeksaNová americká administrativa nabízí změnu k lepšímu ve světovém korporátním zdanění, které by zabránilo odlivu zisků u korporátních gigantů. Prospat ji na bruselských jednáních by bylo ostudné.
Problém globalizace a jejích negativních důsledků pro veřejné rozpočty? Nic nového pod sluncem. Téma „škodlivých daňových praktik“ je v hledáčku širší odborné veřejnosti už bezmála pětadvacet let, kdy OECD publikovala zdrcující zprávu o jejich světových dopadech.
Mezinárodní pozornost však, jak vidno, k zásadní změně nestačí a přístup většiny států ke globálnímu zdanění se od roku 1998 nijak nezlepšil. Spíše naopak — připomeňme například probíhající arbitráž Irska ve věci úlev nadnárodním gigantům typu Apple, v médiích často diskutované Panama Papers nebo nedávno zveřejněnou kauzu OpenLux, která zmapovala praktiky firem konsolidujících své zisky při téměř nulových sazbách.
Taková historie stěží vypovídá o zdravém prostředí. S příchodem nového šéfa Bílého domu se však podle všeho blýská na lepší časy. Janet Yellen, bývalá guvernérka FEDu a Bidenova současná ministryně financí, totiž ustoupila z požadavků Trumpovy administrativy, a otevřela tak dveře možnému kompromisu na mezinárodní úrovni.
Dva pilíře návrhu OECD
Abychom pochopili, proč je obměna amerických pozic natolik zásadní, je nutné si vysvětlit, co je podstatou chystaného zemětřesení v korporátních peněženkách. Současný stav jasně nadržuje velkým, nadnárodním firmám — obzvláště těm, které zaměstnávají velké množství lidí, a mohou tak přesunem svých ekonomických aktivit zásadně zahýbat s regionálními tabulkami zaměstnanosti.
Politiků, kteří by si případné zavírání fabrik či výpadky ve státním rozpočtu byli ochotni vzít na triko‚ je v demokratických zemích jako šafránu. Byznys si tak může daně nechat ušít na míru, případně si „vyzobat“ sazby, které mu vyhovují. Návrh OECD tuto mocenskou nerovnováhu narušuje zavedením dvou základních pilířů: změny v koncepci daňových práv států a zajištění minimální úrovně světového zdanění.
Byť by se mohlo zdát, že první pilíř je převážně formalitou, jeho důležitost není radno podceňovat. Komplikovanost světové ekonomiky ve spojení s nárůstem „digitálního“ byznysu — tedy takových firem, které v zemi sice fyzicky nemusí nutně působit, ale přesto na domácím hřišti generují velké zisky — totiž činí shodu na prvním pilíři klíčovou. Určení toho, co je podstatou ekonomické činnosti, a co tudíž zakládá nárok státu daně vybírat, totiž umožní nastavit jasná pravidla pro prevenci daňových válek a řešení neshod mezi státy i firmami. Bez nich by nový systém byl prakticky nevymahatelný.