↗

To hlavní, co se podařilo ukázat na rozkrytí lucemburského rejstříku, nebyl seznam firem s kontroverzními majiteli, ale především alibismus lucemburské státní správy, který měl všechny kostlivce ve skříních buď schovat anebo znesnadnit jejich hledání. Foto FB Luxembourg

140 tisíc firem, 55 tisíc prázdných schránek, 4,5 bilionů eur, 80 % investičních fondů s nejasnými majiteli. Výsledek lucemburské snahy o implementaci směrnice EU proti praní špinavých peněz a financování terorismu (AML směrnice) přináší nehezký obrázek o stavu jednoho z daňových rájů Evropské unie. Jenže to není zdaleka konec příběhu.

Novináři z francouzského večerníku Le Monde ve spolupráci s konsorciem investigativních novinářů OCCRP se chtěli ponořit do hlubin lucemburského rejstříku skutečných majitelů. Protože ale zjistili, jak moc omezená je jeho funkčnost, rozhodli se ze získaných dat udělat set vlastní, a přiblížit se tak informacím o tom, kdo všechno se v tomto daňovém ráji EU schovává.

Ačkoliv v České republice tato kauza proplula bez většího zájmu, jde o do jisté míry unikátní projekt, protože se na rozdíl od jiných mezinárodních projektů nepracovalo s uniklými dokumenty, ale s informacemi, které byly dostupné ve veřejném rejstříku. I tak vydala data na sérii článků o vlivových skupinách, které se pod pláštíkem anonymity schovávají. Tím ale přínos projektu nekončí. Celý případ totiž nabízí i poučení, a to hned v několika rovinách.