Pravidla jednotného trhu znemožňují blokovat ráje z EU, upozornila Komise

Petr Jedlička

Evropská komise upozornila členské státy, že mohou odepřít koronavirovou pomoc pouze firmám z daňových rájů, jež leží mimo EU — tedy ne například z Kypru či Nizozemska. Pokud by chtěly, musejí nejdříve prosadit změnu pravidel.

Čeští boháči využívají jako daňový ráj nejvíce Nizozemsko. Sídlí zde například PPF N.V. Petra Kellnera. Sídlila zde i někdejší NWR Zdeňka Bakaly. Foto NoMoreTax.eu

Současné nastavení pravidel jednotného evropského trhu neumožňuje vyloučit z pomoci, jíž chtějí jednotlivé státy EU poskytovat firmám kvůli koronavirové epidemii, podniky ze zemí chovající se jako daňové ráje uvnitř EU. Upozornili na to představitelé Evropské komise na středeční tiskové konferenci v Bruselu.

Členské státy mohou omezit přístup k pomoci firmám sídlících v daňových rájích mimo EU — například ve střední Americe, na ostrovech v Tichomoří nebo v Karibiku. Aktuálně tak hodlá učinit například Dánsko, Francie nebo Nizozemsko. Nemohou ale vylučovat firmy z Kypru, Irska, Malty, Lucemburska či právě Nizozemska.

„Evropská komise reportérům sdělila, že státy musí respektovat pravidla vztahující se k volnému pohybu kapitálu vtělená do zakládacích smluv EU (…) Mluvčí komise přímo uvedla: ,Členské státy nemohou z podpůrných programů vylučovat firmy na základě toho, že mají sídlo či daňovou rezidenturu v jiném státě EU,‘“ píše v tematické zprávě Nikolaj Nielsen z serveru EUObserver.

Dva typy rájů

V politice na úrovni EU se vede dlouhodobý spor jak o přístup k daňovým rájům obecně, tak o to, jak zacházet s daňovými ráji přímo v EU. Díky převaze pravicových stran ve většině států EU vítězí v posledních letech stanovisko, že opravdu bojovat je třeba jen s těmi daňovými ráji, které jsou netransparentní a neposkytují součinnost při vyšetřování praní špinavých peněz či organizovaného zločinu.

Tyto ráje se ocitají na tzv. černé listině daňových rájů z pohledu EU. Konkrétně jde zejména o tichomořské a karibské ostrovy. U států, které se jako daňové ráje chovají, ale přijaly pravidla zprůhledňující vlastnické struktury a spolupracují případně s vyšetřovateli, se nastavení daňového mixu bere jako suverénní vnitropolitická záležitost.

V praxi přitom platí, že v rámci EU většina firem, které nechtějí platit v zemi působení daně, nepřesouvá sídla do Karibiku, ale do Nizozemska nebo na Kypr. Irsko a Lucembursko slouží pak jako daňový ráj zejména pro obří korporace z USA.

Podle odhadů britské organizace Tax Justice Network se odehrává v zemích na černé listině daňových rájů z pohledu EU pouze deset procent ze skrytých finančních machinací na světě. I z firem podnikajících v České republice, a přitom sídlících v daňovém ráji, připadá na černo-listinné státy jen minimum.

Návrhy na změnu

Kritikové EU mají sklon obviňovat z uvedených skutečností bruselské instituce a Evropskou unii celkově. Obhájci EU však namítají, že Evropská komise jen hájí coby politiko-úřednický aparát pravidla dohodnutá mezi státy. Evropský parlament má pak sklon spíše situaci řešit než blokovat, v příslušných případech bývá však obviňován z pokusů ukrajovat státní suverenitu.

Aktivisté a organizace, jež vedou kampaně proti existenci daňových rájů, žádají dlouhodobě ještě důslednější zprůhlednění systému, zásadní změnu zpoplatnění přeshraničních transakcí nebo jednotnou unijní daň ze zisku právnických osob, například 25 procent. Radikálnější organizace jako Oxfam navíc žádají, aby země jako Kypr či Malta byly na černou listinu daňových rájů přidány a začalo se s nimi příslušně jednat.  

Jakákoliv změna nicméně předpokládá politickou vůli, a to jak na úrovni parlamentů, tak členských vlád. Země jako Kypr nebo Irsko mají přitom na nízkém daňovém zatížení firem postavený celý hospodářský model a ani nejvýznamnější levicové strany v nich jej neplánují opustit.

Jistou naději si bojovníci proti daňovým rájům spojují z britským odchodem z EU. Právě Británie se svými Kajmanskými či Panenskými ostrovy totiž pozice Irska, Malty apod. po léta podepírala. Zda a případně jak se mění pohled zbytku EU na záležitost, naznačí další jednání o budoucích vztazích mezi Unií a právě vystoupivší Británii.

Další informace:

    Diskuse
    MP
    May 1, 2020 v 14.35
    Všichni "chrabří" bojovníci proti kvótám

    teď sklidí úrodu kterou zaseli.

    Irové a Nizozemci mají na nás slušně nabito. Vy jste nechtěli uprchlíky, my nechceme jednotné daně.

    JK
    May 2, 2020 v 9.58
    Martinu Plevovi

    První jednání, kde se objevily úvahy o možné harmonizaci daní tehdy ještě v EHS, proběhla už v r. 1962... A už tehdy byl evidentní zásadní odpor některých kruhů. Takže žádné nabito kvůli uprchlíkům. Na problém daňových rájů bylo v Evropě založeno už dávno před vznikem EU. A argumenty proti daňové harmonizaci se hledaly a hledají celou tu dobu. Postoje kohokoli k čemukoli mohly a mohou sloužit jako "účelovky" po celou tu dobu. Nějaká záminka se najde vždycky. Vsadím cokoli, že i kdybychom to vyhandlovali - vy nám kvóty a my vám daně - , tak se proti harmonizaci daní najdou jiné "argumenty".

    Odhaduje se, že v takovém Irsku nebo Lucembursku by skutečně zásadní postup proti daňovým rájům vedl ke snížení HDP o 10 - 20%.

    May 3, 2020 v 15.34
    Kdo chce, hledá způsob

    Opravdu pravidla vnitřního trhu EU brání státům zachraǒvat pouze ty firmy, keré v nich sídlí? A kdyby stát rozhodl podpořit své občany nepodmíněným základním příjmem, ať už jednorázovým nebo pravidelným na dobu krize (a když se osvědčí, třeba pak i napořád), byl by povinen poskytnout tento příjem nejen svým občanům, ba dokonce i nejen všem občanům EU, kteří mají na jeho území trvalé bydliště, ale všem občanům EU, kteří ho občas navštěvují a sem tam v něm něco nakoupí nebo prodají?

    Jestliže máme v UU takovouto křiklavou nerovnost mezi lidmi a firmami, proč by nemohl stát místo zachraňování firem zavést ten nepodmíněný základní příjem, který občanům daňových rájů, ani těch evropských, dávat nemusí?

    A kdyby se ukázalo, že nepodmíněný základní příjem, díky kterému budou moci všichni občané nakupovat zboží a služby, nestačí pro záchranu firrem, jejichž záchrana je v zájmu státu, nepomohlo by například omezit záchranné programy pouze na malé a střední firmy, už jen na základě toho, že ty velké a nadnárodní jsou dost silné, aby pomoc státu nepotřebovaly?

    A kdyby ani omezit pomoc na malé a střední firmy nebylo možné, anebo kdyby to nestačilo, buď že by se lecjaký daňový optimalizátor dokázal prohlásit za malou rodinnou firmu, anebo že by bylo v zájmu státu přece jen poskytnout pomoc i nějaké firmě velké — třeba protože náš premiér nutně musí zachránit výnosy svého svěřeneckého fondu — nebylo by možné kupříkladu poskytnout státní pomoc firmám výlučně nákupem jejich akcií a vlastnických odílů? Já vím, že náš pan premiér si nebude přát, aby svěřenecký fond, který on neřídí, prodával státu vlastnické podíly ve firmách, které on nevlastní, ale třeba by musel ustoupit, až by to tak dělali všichni kolem nás — Německo před časem o něčem takovém uvažovalo, ne?

    Stejně je to zvláštní, že stát věčně poskytuje nějakou podporu firmám, zejména jejich ztráty platí, když se jim zrovna nedaří, a vlastnické podíly, aby měl taky něco ze zisků, až se firmě bude zase dařit, za svoje peníze nechce a nechce.