Opravdu pravidla vnitřního trhu EU brání státům zachraǒvat pouze ty firmy, keré v nich sídlí? A kdyby stát rozhodl podpořit své občany nepodmíněným základním příjmem, ať už jednorázovým nebo pravidelným na dobu krize (a když se osvědčí, třeba pak i napořád), byl by povinen poskytnout tento příjem nejen svým občanům, ba dokonce i nejen všem občanům EU, kteří mají na jeho území trvalé bydliště, ale všem občanům EU, kteří ho občas navštěvují a sem tam v něm něco nakoupí nebo prodají?

Jestliže máme v UU takovouto křiklavou nerovnost mezi lidmi a firmami, proč by nemohl stát místo zachraňování firem zavést ten nepodmíněný základní příjem, který občanům daňových rájů, ani těch evropských, dávat nemusí?

A kdyby se ukázalo, že nepodmíněný základní příjem, díky kterému budou moci všichni občané nakupovat zboží a služby, nestačí pro záchranu firrem, jejichž záchrana je v zájmu státu, nepomohlo by například omezit záchranné programy pouze na malé a střední firmy, už jen na základě toho, že ty velké a nadnárodní jsou dost silné, aby pomoc státu nepotřebovaly?

A kdyby ani omezit pomoc na malé a střední firmy nebylo možné, anebo kdyby to nestačilo, buď že by se lecjaký daňový optimalizátor dokázal prohlásit za malou rodinnou firmu, anebo že by bylo v zájmu státu přece jen poskytnout pomoc i nějaké firmě velké — třeba protože náš premiér nutně musí zachránit výnosy svého svěřeneckého fondu — nebylo by možné kupříkladu poskytnout státní pomoc firmám výlučně nákupem jejich akcií a vlastnických odílů? Já vím, že náš pan premiér si nebude přát, aby svěřenecký fond, který on neřídí, prodával státu vlastnické podíly ve firmách, které on nevlastní, ale třeba by musel ustoupit, až by to tak dělali všichni kolem nás — Německo před časem o něčem takovém uvažovalo, ne?

Stejně je to zvláštní, že stát věčně poskytuje nějakou podporu firmám, zejména jejich ztráty platí, když se jim zrovna nedaří, a vlastnické podíly, aby měl taky něco ze zisků, až se firmě bude zase dařit, za svoje peníze nechce a nechce.