České centrum pro investigativní žurnalistiku ve spolupráci s Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ) zveřejnilo další zásadní soubor informací o daňových únicích. Text velmi dobře ukazuje, jak se svět velkého byznysu vyhýbá placení daní, pere špinavé peníze a organizuje finanční podvody. Něco je na hranici zákona, něco již daleko za ní — ve světě organizovaného zločinu.

Bohužel se potvrzuje to, co jsme všichni dávno věděli, že tento svět je přes lobbystické skupiny provázán i s politikou. Ve výsledku to znamená, že stále více peněz se přesouvá do kapes čím dál menšího počtu lidí, že reálná ekonomika ustupuje před spekulacemi a finančními bublinami. Především to však znamená, že přes rostoucí zisky firem, především těch velkých a nadnárodních, se daňové příjmy z jejich podnikání spíše ztenčují.

↗

To v praxi znamená méně prostředků na infrastrukturu, školství, zdravotnictví a tak podobně. Ale nejde jen o společenské přerozdělování, které je nicméně základem demokratického státu. Jde i o to, že peníze odtékající do daňových rájů či offshorových center mizí z národních ekonomik, čímž snižují možnosti dalšího podnikání a zvyšují nezaměstnanost. Daňové úniky — a nelegální finanční odtoky obecně — se tedy podílejí na dalším nárůstu nerovnosti, což vede k chudnutí společnosti a nárůstu společenského napětí.

V této souvislosti si stojí za to připomínat, že dvě z nejznámějších změn politického sytému — Americká a Francouzská revoluce — vznikly právě z toho důvodu, že lidé — především střední vrstvy — byli ožebračováni nespravedlivým systémem daňových výhod pro nejbohatší elity. Historie nám nabízí poučení, jakkoli se — prozatím — nedá očekávat, že by se opakovala.

Informační úniky a informační embarga

Díky whistleblowerům — lidem, kteří zveřejňují kriminální aktivity svých zaměstnavatelů — se v posledních letech dostalo na světlo několik souborů dat z bank a firem, které se na nelegálních finančních tocích podílejí.

V roce 2014 to byly tak zvané LuxLeaks, které dokládaly, jak vládní úřady Lucemburska ve spolupráci s nadnárodními účetnickými firmami, například PricewaterhouseCoopers (PwC) napomáhají daňovým únikům a praní špinavých peněz, pokud tedy míří do lucemburských bank. V důsledku toho začala Evropská komise konečně jednat o možných řešeních: většinou takových, které watchdogové sítě jako Tax Justice Network či EURODAD navrhují ve spolupráci s experty už dlouho.

Naproti tomu Antoine Deltour, který celý problém odhalil, byl v Lucembursku obžalován za krádež, porušení obchodního tajemství a mnoho dalších zločinů. Mezinárodní protesty Lucembursko ignoruje.