Švýcarská skrýš před daněmi a kriminálem
Jan BittnerByla to líná pracovní síla? Byl to přebujelý sociální stát? Nebo to bylo celé trochu jinak? Kauza banky HSBC, která svým klientům pomáhala v daňových podvodech, ukazuje, že důvody veřejného zadlužení mohou být jinde.
Ve chvíli, kdy se veřejné zadlužení stalo hlavním ekonomickým tématem, kdy se Evropou šíří strach z terorismu, kdy na každém rohu někdo vyhlašuje válku korupci a kdy národní státy zoufale hledají svou vlastní identitu v globálním kapitalismu, nám švýcarský bankovní systém poskytl čerstvé téma k zamyšlení.
Před pikolou, za pikolou…
Původně britská banka HSBC — nyní jedna z největších nadnárodních bankovních institucí světa — na přelomu století zakoupila menší švýcarskou banku. Na běžné akvizici by nebylo nic zvláštního, kdyby tamní IT specialista Hervé Falciani neukradl detaily 100 000 bankovních účtů a neposkytl je prostřednictvím francouzských daňových úřadů světu.
Jak ukazuje postupné vyšetřování, švýcarská pobočka byla opravdovou Pandořinou skříňkou. Na světlo světa vyplouvají mohutné daňové úniky a utajované transakce mocných lidí z byznysu i z politiky. Mezi podezřelými klienty lze nalézt vysoce postavené politiky s korupční minulostí z Evropy i Asie, příbuzné afrických diktátorů, překupníky zbraní z celého světa, sankciované oligarchy z Ruska, americké drogové dealery nebo lidi napojené na teroristické skupiny.
V žádném případě se nejedná o náhodu, že se právě taková společnost soustředila ve švýcarské pobočce. Nejenže švýcarský bankovní systém poskytuje větší „soukromí“ pro bankovní klienty, ale bankéři ženevské pobočky HSBC prý dokonce potenciální movité zákazníky na možnosti daňových úniků a zatajování finančních transakcí lákali.