Jak je vidět v mojí páteční tiskové zprávě společné s Janem Kellerem o daních v České republice, téma daně a jejich harmonizace rozpoutalo vášnivou diskusi. Jaká jsou přitom ale fakta?

Sociálně-demokratický klub (S&D) v Evropském parlamentu si objednal studii o daňových únicích, kterou vypracoval tým odborníků Richarda Murphyho z Tax Research UK. Podle této studie, únik kapitálu, šedá ekonomika a různé daňové optimalizace, kterými se podniky snaží vyhnout daním, připraví státy Evropské unie, každoročně, o zhruba jeden bilion eur na daňových výnosech.

Tato ztráta veřejných příjmů hraje podstatnou roli ve výši deficitů státních rozpočtů a nárůstu státních zadlužení, což nepříznivě ovlivňuje úroveň veřejných investic, růstu a zaměstnanosti. Tato částka odpovídá zhruba dvěma tisícům eur na každého evropského občana za rok. Zástupci EU upozorňují, že průměrná výše daňových ztrát je dnes v Evropě vyšší než celková částka, kterou členské státy vydávají na zdravotní péči, a odpovídá více než čtyřnásobnému objemu prostředků vydávaných v EU na vzdělávání.

V této souvislosti EU si vytyčila snížit tento deficit do roku 2020 na polovinu a proto Evropská komise předložila akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům. Dle mého názoru bychom se měli zaměřit především následující priority:

•Členské státy by měly vyčlenit odpovídající prostředky na své vnitrostátní systémy daňové správy a pro pracovníky provádějící daňové audity.

•Možnost, aby členské státy zrušily bankovní licence finančních institucí, které se aktivně podílejí na daňových podvodech tím, že svým klientům nabízejí produkty nebo služby, jež jim umožňují provádět daňové úniky, nebo nespolupracují s daňovými orgány.

•Měl by být zaveden povinný společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob a vytvořeny nové strategie pro boj proti podvodům s DPH s tím, že daňové podvody by měly být potírány přísnějším způsobem podle trestního práva.

•Další stránka problému je ve vyhýbání se daňovým povinnostem formou sice dnes legálního využívání daňového systému ve svůj vlastní prospěch. Jedná se především o daňové ráje, které máme i v Evropě.

Pokud jde o problém daňových rájů, je nutné podpořit návrh Evropské Komise, aby všechny členské státy uplatňovaly vůči daňovým rájům společný evropský přístup. Potřebujeme jednoznačnou definici daňových rájů, společný soubor kritérií, na jejichž základě bude možné daňové ráje identifikovat, a rovněž navrhnout vhodná opatření.

Nešvarem daňových rájů je i velmi postižena ČR. Podle studií nejoblíbenější daňové ráje českých podnikatelů dlouhodobě patří ty evropské: První příčku si stále udržuje Nizozemí, s poměrně velkým odstupem jej následují Kypr a Lucembursko. Zájem o daňové ráje přitom v posledních letech stále rostl. Vycházím z informací České kapitálové informační agentury (ČEKIA), která pravidelně monitoruje zájem podnikatelů o daňovou optimalizaci a zajištění anonymního vlastnictví.

Firmy s vlastníky z daňových rájů za posledních pět let vyhrály v ČR veřejné zakázky v objemu nejméně 153 miliard korun a z evropských fondů alokovaly více než šest miliard korun, z čehož vyčerpaly přes 3,3 miliardy. V tuzemsku neexistuje žádné funkční opatření, které by účast firem z daňových rájů ve veřejných tendrech jakkoli omezovalo.

Jednou z metod boje proti daňovým rájům může být minimální sazba daně z příjmu právnických osob s tím, že členské státy mají možnost mít sazbu vyšší, tak je tomu u již harmonizované daně z přidané hodnoty (základní sazba musí být minimálně 15 %, lze i snížené sazby na vybrané komodity) Daňový dumping nevede k vyšší prosperitě, jak se ukázalo na příkladu Irska (sazba daně 12,5 %) či Kypru (12,5 %). V rozporu s pravicovými teoriemi mají hospodářský růst nejvyšší země s vysokým daňovým zatížením, příkladem může být Německo (29,58 %).

Opakuji, jde o minimální sazbu daně nikoliv o jednotnou (stejnou) sazbu v celé EU, jak si mnozí diskutující mylně myslí. Řešení této situace vidím v jedině na úrovni EU a považuji to za svou jednu z hlavních priorit, pokud budu zvolena do Evropského parlamentu.