Podnikaní na Kypru není žádný drobný přestupek
Jan MájíčekPřípad Věslava Michalika, který z vlády odešel dříve, než se stal jejím členem, bychom měli vzít jako příležitost ujasnit si, že vyhýbat se placení daní, není žádný malý prohřešek, ale projev neakceptovatelného společenského parazitismu.
Věslav Michalik (STAN) novým ministrem průmyslu a obchodu nebude. Oznámil svou rezignaci na daný post, ještě než se ho vůbec ujal, poté, co se v mediích začalo diskutovat o kyperské společnosti jeho manželky, nebo o jeho podnikání v solární energetice.
Předseda hnutí STAN Vít Rakušan to okomentoval lakonicky, že „podnikání na Kypru nemá u nás dobrý zvuk“. Ještě aby mělo, když je Kypr jedním vyhlášených daňových rájů, proti kterému se formálně vymezuje jak Evropská unie, tak i Česká republika.
Sídlo na Kypru měly i dvě firmy, přes které ovládá společnost Synot bývalý senátor Ivo Valenta. Ten se jejich prostřednictvím dokonce pokoušel žalovat v obchodní arbitráži Českou republiku, když šlo o právo obcí na regulaci hazardu.
Podle významné mezinárodní organizace za spravedlivé zdanění Tax Justice Network způsobuje Kypr ostatním zemím světa ročně škodu 1,4 miliardy dolarů na daních tím, že umožňuje fyzickým i právnickým osobám vyhýbat se daňové povinnosti. Za tyto prostředky by například bylo možné plně naočkovat více než 82 799 000 lidí proti COVID-19.
Je pravda, že neexistuje žádná všeobecně přijímaná definice „daňového ráje“. Obecně lze ale říci, že daňový ráj je země nebo jurisdikce, která umožňuje nadnárodním společnostem a jednotlivcům vyhnout se právnímu řádu v zemích, kde působí a žijí, a platit nižší daně, než by v těchto zemích spravedlivě platit měli.
Daňový „ráj“ je samozřejmě nadsázka, protože ve skutečnosti se jedná o temné místo, které umožňuje korporacím a jednotlivcům obcházet nejen daňové, ale také trestní zákony, požadavky na transparentnost, finanční regulaci, pravidla dědictví a další. A bagatelizace toho, že někdo má v takovém místě sídlo svého podnikání není v žádném případě na místě.
Česká republika ztrácí ročně výnosy z daní kvůli daňovým rájům ve výši několika set milionů dolarů, tedy přes deset miliard korun. Jedná se o částku srovnatelnou s rozpočtem ministerstva zdravotnictví.
Daňové ráje tak nejsou místem pro šikovné podnikatele. Jsou parazitickým systémem, který by měl být odstraněn ve prospěch veřejných služeb.
Nová Fialova vláda ještě nenastoupila, a už přišla o prvního ministra. Příznačně v důsledku potenciálního střetu zájmů a daňových úniků.
Michalik se sice ministrem nestane, ale zatím nic nevyvrací obavy, že vláda vedená ODS zavede daňové eldorado přímo zde. Nastupující premiér Petr Fiala (ODS) se omezil jen na konstatování, že Michalik zvolil odpovědný přístup.
Politika nové vlády bude dle vyjádření některých jejích představitelů politikou úspor, privatizací a propouštění. O tom, že by prostředky mizející v daňových rájích, měly končit ve státním rozpočtu nikdo z nadcházející koalice ale nyní nepromluvil.
Zdá se, že navzdory covidové krizi, jejíž finanční důsledky jsou už nyní pro mnohé drsné a ve střednědobém výhledu se pravděpodobně ještě vystupňují, „daňoví kutilové“ mohou zatím zůstat v klidu. Nevypadá to bohužel, že by se je Fialova vláda chystala nahánět.