Na skandálu okolo offshore firem Andreje Babiše nás mohlo překvapit snad jen to, že se neobjevil už dřív. Pandora Papers nejsou prvním únikem dokumentů o schránkových (offshore) firmách v daňových rájích. Už před lety jsme mohli slyšet o Panama Papers, Swiss Leaks a dalších. Konkrétně Panama Papers zveřejněné v roce 2016 obsahovaly zmínky o téměř třech stovkách vlivných Čechů včetně Petra Kellnera, Daniela Křetínského, Radovana Krejčíře a dalších.

Tito lidé využívali služeb právní kanceláře Monssack Fonseca z Panamy, specializující se na zakládání a správu schránkových firem, vedení anonymních bankovních účtů a skrývání majetku. Jestliže je nyní v Pandora Papers dalších 300 Čechů, znamená to, že využívání schránkových firem v daňových rájích je v českém velkém byznysu něco v podstatě normálního.

Samotné zapojení schránkových firem není nelegální. Potíž je v tom, že lidé k tomu, aby takové firmy využívali, musí obvykle mít nějaký důvod. Ten důvod může být někdy prozaicky jednoduchý a spojený s hledáním cesty, jak například koupit nemovitost nebo jiný majetek v místech, kde prodej majetku cizincům omezují zákony a podobně. Jindy však může jít o velmi agresivní formu daňové optimalizace nebo o zcela nelegální činnosti jako je praní špinavých peněz či skrývání majetku pořízeného z ne úplně legálních výnosů.

O tom, proč využívají offshore firmy Češi, nemáme komplexní informace. O Panama Papers u nás byly spíše jen zmínky, na rozdíl od jiných zemí jsme se o našich miliardářích mnoho nedozvěděli. Pavel Petrovič, klíčový člověk v českém sídle Monssack Fonsecy, byl ještě paranoidnější než vedení v centrále a přes řadu urgencí data svých klientů do centrálního systému firmy jednoduše nezadával, a tím zabránil jejich následnému úniku.