Starostové chtějí zpřísnit financování politických stran. Ale jak?
Jan GruberStarostové se rozhodli vrátit sporné dary od „kyperských“ firem, napříště si zakázat přijímat peníze od korporací a zpřísnit pravidla pro financování politických stran. Co přesně plánují? Kde vidí slabiny systému? A jak má vypadat kontrola?
Předseda Starostů a ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) v minulém týdnu oznámil, že hnutí vrátí všechny dary, které dostalo od podzimních voleb do Poslanecké Sněmovny. Finančních prostředků v objemu necelých tří a půl milionů korun se druhá nejsilnější vládní strana rozhodla zřeknout poté, co média — a spolu s nimi i opozice — několik týdnů upozorňovala, že pocházejí od společností ovládaných z Kypru, respektive s trestně stíhaným spolumajitelem. Předseda STAN Vít Rakušan současně uvedl, že hnutí bude nadále přijímat dary pouze od fyzických osob a pokusí se zpřísnit pravidla pro financování politických subjektů.
„Naše financování není v žádném ohledu v rozporu se zákonem. To je skutečnost, která je doložitelná a prokazatelná. Jsme si ale vědomi toho, že veřejnost s naším nástupem do vlády spojuje naděje na významnou změnu politické kultury. Proto jsme připraveni uplatnit na naše financování mnohem přísnější měřítka, než vyžaduje zákon i než uplatňují jiné politické strany v České republice,“ vysvětil někdejší kolínský starosta. „Byli jsme přesvědčeni, že soulad se zákonem je kritérium, které je dostatečné. Jak se ukázalo, nebylo. Žádné peníze nám nestojí za to, abychom riskovali důvěru voličů,“ dodal.
Stranické vedení se dále usneslo, že se napříště obejde bez firemních dárců, a to až do přijetí novely zákona o sdružování v politických stranách a hnutích, jež podmínky pro poskytování soukromých finančních prostředků zpřesní. „Intenzivně jsme s experty diskutovali, jak definovat firemní dary, které by nebyl v žádném ohledu zpochybnitelné. Nakonec jsme dospěli k závěru, že jedinou možností, jak předejít jakýmkoliv pochybnostem, je zcela se obejít bez korporátních peněz. Jde o radikální řešení, které na naší politické scéně nemá obdoby, ale považujeme jej za správné,“ upřesnil Rakušan.
Starostové v neposlední řadě avizovali, že — po dohodě s koaličními partnery — předloží výše zmíněnou zákonnou úpravu, jejímž cílem bude dosáhnout takového stavu, kdy samo splnění zákonem stanovených povinností bude pro veřejnost jasným důkazem, že financování politického subjektu je bezrozporné. „Ukazuje se totiž, že jde-li o stranické finance, dodržování stávajících podmínek jako kritérium nestačí. To je signál pro politiky, že je třeba uvažovat o úpravě těchto pravidel,“ řekl první místopředseda stranického poslaneckého klubu Lukáš Vlček (STAN).
Politické strany v České republice mají ze zákona nárok na dva typy státních příspěvků. Pokud ve volbách do Poslanecké sněmovny získají nejméně jeden a půl procenta voličských hlasů, dostanou ze státního rozpočtu za každý jeden hlas jednorázový příspěvek na úhradu volebních nákladů ve výši sto korun.
Přesáhne-li jejich volební zisk ve sněmovních volbách tři procenta, mají nárok na každoroční příspěvek na činnost ve výši šesti milionů korun s tím, že za každou další započatou desetinu procenta hlasů obdrží ještě dvě stě tisíc korun. Pokud tedy získají přes pět procent hlasů, činí každoroční příspěvek nejméně deset milionů korun.
Strany, které obsadí křesla ve Sněmovně, současně každý rok dostávají příspěvek na poslanecký mandát ve výši devíti set tisíc korun. A jsou-li zastoupeny ve Sněmovně po dvě z posledních tří volebních období, obdrží navíc částku odpovídající desetině příspěvku na činnost na provoz svého politického institutu.
Vedle státních příspěvků mohou být dle zákona příjmem stran členské příspěvky, dary, dědictví nebo bezúplatná plnění, dále výnosy z nájmu a pachtu, úroky z vkladů a prodeje movitého i nemovitého majetku. Strany rovněž mohou získat finanční prostředky z účasti na podnikání jiných právnických osob.
Zákon stranám současně zapovídá přijímat dary od příspěvkových organizací, obcí, městských částí a krajů, dále právnických osob s majetkovou účastí státu a zahraničních firem – s výjimkou k tomu zřízených fundací – nebo fyzických osob, které nejsou státními občany České republiky.
Dary navíc právní úprava limituje. Strany nesmějí od jedné fyzické nebo právnické osoby přijmout dar, případně jiné bezúplatné plnění přesahující částku tří milionů korun ročně. Pokud by byla tato částka překročena, jsou povinny přebytek vrátit, respektive převést do státního rozpočtu.
Potíže s kontrolou...
Přesnější představu, jak by pravidla pro financování politických subjektů měla do budoucna vypadat, ovšem Starostové prozatím nemají. Poslanec a první děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity Vladimír Balaš (STAN) v rozhovoru pro Deník Referendum nicméně předeslal, že na případném zákazu darů od korporací se jen těžko najde politická shoda. „Za minimalistickou variantu považuji, že se dary omezí na české právnické osoby. Ne vždy je ovšem snadné dohledat skutečné majitele. Proto by bylo třeba stanovit, že jejich koncový vlastník musí být známý,“ nastínil.
Obratem však poznamenal, že ani taková právní úprava problematiku transparentního financování zdaleka nevyřeší, neboť Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, jež má kontrolu vykonávat, plní své úkoly čistě formálně. „Úřad nemá dostatek prostředků a patřičné zázemí. K tomu se navíc přidávají personální problémy,“ podotkl v narážce na jeho předsedu Vojtěcha Weise. Ten vloni provedl změnu interních pravidel, kterou soustředil veškeré podstatné rozhodování — například o přestupcích, trestech a kontrolní činnosti — do svých rukou.
Rozhovor●Gaby Khazalová
Rozhovor s Petrem Pospíchalem: Proč nejde ředitel Weis dělat něco, nač stačí?
Vnitřní fungování instituce se následně stalo předmětem parlamentní debaty a bývalý poslanec Lukáš Černohorský (Piráti) si vytkl za cíl zpřesnit rozhodovací pravomoci kontrolorů přímo v zákoně. „Stěžejně by se jednalo o ukotvení postavení členů v rámci kolegia, definování jejich práv a povinností, aby to neupravoval jen organizační řád, neboť to evidentně dělá problémy,“ řekl tehdyiRozhlasu s tím, že nejen o kontrolách by měli rozhodovat všichni členové úřadu, nikoliv jen jeho předseda. Černohorský ale do konce volebního období žádnou novelu nepředložil.
„Musíme se zamyslet nad tím, jak činnost úřadu, který — jak všichni vidíme — nefunguje, změnit,“ pokračoval Balaš s odkazem na prezidentskou kampaň Miloše Zemana, jejíž zdroje financování jsou navzdory provedené kontrole stále neznámé. „Dnes kontroloři sice kontrolují, ale v zásadě nejsou schopni zjistit, kdo kampaně platí nebo zda nakonec nestojí mnohem víc, než kolik je uvedeno v závěrečné zprávě o financování,“ shrnul Vladimír Balaš situaci pro DR.
...a potíže s věrohodností
Dříve než Starostové čelili potížím se stranickým financováním, o nezbytnosti novelizace zákona nehovořili. Naopak před třemi lety skupina jejich senátorů v čele s Janem Horníkem (STAN) a zastoupená europoslancem Stanislavem Polčákem (STAN) podala Ústavnímu soudu návrh na zrušení několika jeho ustanovení, a to včetně toho, které zakazuje politickým subjektům přijmout v jednom kalendářním roce od jedné a téže právnické nebo fyzické osoby dar přesahující tři miliony korun. Polčák tehdy argumentoval omezením volné soutěže politických stran.
Plénum Ústavního soudu pod vedením soudce zpravodaje Radovana Suchánka návrh zamítlo, přičemž se v nálezu pozastavilo nad tím, že právní úpravu napadá mezi jinými hned sedm senátorů — mezi nimi Jiří Šesták, Leopold Sulovský (oba STAN) a Eliška Wagnerová (Zelení) —, kteří ovšem její schválení v horní komoře Parlamentu podpořili. „Kdyby žádný z těchto sedmi senátorů pro návrh nehlasoval, nebyl by vůbec přijat,“ konstatoval lakonicky soud s tím, že tato skutečnost nebyla pro jeho konečné rozhodnutí nepodstatná.
Pokud jde o meritum sporu, Ústavní soud uvedl, že napadené ustanovení nejenže není v rozporu s ústavním pořádkem, ale navíc poukázal, že zákaz přijímat od jedné osoby dary nad určitou celkovou úroveň je obvyklým prvkem úpravy financování politických stran v řadě zemí Evropské unie. „Ačkoli některé státy toto omezení neuplatňují, například ve Francii, Belgii nebo Řecku platí zákaz přijmout dar od právnických osob a v dalších jsou omezeny dary od vybraných korporací,“ upozornil s odkazem na podrobnou — byť starší — studii Parlamentního institutu.
Podle Ústavního soudu navíc žádný z nabízejících se modelů financování politických stran není a priori protiústavní. „Jak model výlučně státního financování, tak model, ve kterém státní pilíř absentuje, a strany jsou zcela odkázány na finanční prostředky, které získají od soukromoprávních subjektů, představují varianty, jež nejsou — bez dalšího — ústavně nesouladné,“ uvedl. Potvrdil tím, že případný úplný zákaz darů od právnických osob, o němž před devíti lety uvažovala ČSSD, je ústavně konformní.
Ta tenkrát šla do voleb s plánem na uzákonění limitu na dary od fyzických osob ve výši jednoho milionu korun a úplného zákazu financování politických stran prostředky korporací. „Jen tak strany nebudou hříčkami v rukou byznysu, privilegovaných jednotlivců nebo kmotrů. Vycházíme z toho, že členy stran mohou být jen fyzické osoby; pouze čeští státní příslušníci — nikoliv firmy — také mohou volit a rozhodovat tedy o jejich relevanci v politické soutěži,“ argumentovali někdejší předseda Bohuslav Sobotky (tehdy ČSSD, dnes nestr.) a senátor Jiří Dienstbier (ČSSD).
