Programové prohlášení nové vlády si klade za cíl učinit z České republiky jednu z nejúspěšnějších zemí na světě. Vláda hodlá tohoto cíle dosáhnout především splněním řady cílů administrativní a ekonomické povahy.

Chce kupříkladu zmenšit a zpružnit stát či budovat nové dálnice, tratě pro rychlovlaky nebo jaderné reaktory. Chystá rozsáhlou digitalizaci státní správy, zrychlení stavebních řízení, podporu inovacím, či otevření pracovního trhu cizincům.

Pozornému čtenáři vládního programu neunikne ani plán vrátit českou zahraniční politiku zpět k odkazu Václava Havla, což by se dalo chápat jako snaha o určitý hodnotový posun, zejména v podobě většího důrazu na boj za lidská práva všude, kde jsou na světě pošlapávána. Vláda dokonce chystá českou obdobu takzvaného Magnitského zákona, na jehož základě by bylo možné uvalovat sankce na země porušující lidská práva.

Tento akcent na hodnotově orientovanou zahraniční politiku je možná největší změnou oproti technokratickému, hodnotově vyprázdněnému způsobu vládnutí vlády Andreje Babiše. Je to změna vítaná. Jenže hodnotové vakuum, které po sobě zanechala předešlá vláda bohužel plně nevyplňuje.

Vládní program jako celek i přes slibované změny působí spíše suchopárně, technokraticky. Plány stát se jednou z nejúspěšnějších zemí na světě nejsou ukotveny v hlubším hodnotovém podloží: z vládního programu se čtenář nedozví, co všechno by kromě ekonomické výkonosti, kvalitní dopravní infrastruktury a moderně fungující státní administrativy mělo Českou republiku jako jednu z nejúspěšnějších zemí na světě definovat.