Vládní slib návratu k havlovské zahraniční politice jako absurdní drama

Ondřej Horký-Hlucháň

Pětikoaliční vláda si do programového prohlášení napsala závazek obnovy „havlovské zahraniční politiky“, což explicitně spojuje s podporou rozvojové spolupráce. Pěkný úmysl ji ale vydržel jen do pár týdnů — do rozpočtových škrtů.

Tragické zařazení nejhlasitějších zastánců „havlovské“ zahraniční politiky po bok okamurovců a komunistů, kteří až doposud byli největšími příznivci škrtů v naší mezinárodní solidaritě, má nakonec v sobě něco z Havlových absurdních jednoaktovek. Foto Michal Čížek, AFP

„Obnovíme tradici ‚havlovské‘ zahraniční politiky včetně podpory rozvojové a transformační spolupráce,“ zavazuje se vláda ve svém jen měsíc starém programovém prohlášení. Po středním schválení návrhu státního rozpočtu ve Strakově akademii minulou středu je ale vše jinak.

Pominu logiku, že v roce, kdy se do výkonu českého předsednictví Evropské unie zapojuje celá diplomacie, muselo právě ministerstvo zahraničních věcí škrtnout skoro nejvíce ze všech resortů. V každém případě se ministr Lipavský zřejmě rozhodoval podle hesla „bližší košile než kabát“ a celou čtvrtinu svého škrtu učinil raději v rozpočtu humanitární pomoci a dvoustranné rozvojové spolupráce místo peněz na fungování Černínského paláce a ambasád.

×