Pirátská strana utrpěla v říjnových volbách fiasko, když jí preferenční hlasy v rámci koalice se STAN připravily o nemalý počet křesel v Poslanecké sněmovně. Pouhé čtyři poslanecké mandáty nedávaly Pirátům mnoho šancí, aby byli v případě odchodu do opozice silným opozičním hlasem.

Navíc se ostatní strany pětikoalice, která nyní vládne, zachovaly k Pirátům velkoryse, když jim nabídly tři ministerstva. A účast Pirátů ve vládě měla i symbolickou hodnotu, protože spolu s ostatními stranami dnešní vládní koalice tvořily po několik let opoziční demokratický blok stran, které společně vystupovaly proti politice a konfliktu zájmů Andreje Babiše.

Dvě ze tří ministerstev, která Piráti získali, přitom mají v české politice zásadní vliv. Předseda strany Ivan Bartoš může v roli ministra pro místní rozvoj nejen dohlížet na čerpání peněz z evropských fondů, ale také má v rukou nástroje k prověření toho, jak s evropskými dotacemi hospodařilo ministerstvo, když ho vedla Klára Dostálová z hnutí ANO.

Jan Lipavský v roli ministra zahraničí získal zásluhou války na Ukrajině a nadcházejícího předsednictví České republiky v Evropské unii značnou viditelnost. A navzdory pokusům prezidenta Zemana ho v zahraniční politice obcházet, a jednat raději přímo s premiérem Petrem Fialou, se stal důležitou postavou na české politické scéně.

Na druhou stranu se Pirátům nepodařilo při rozdělování vládních postů získat ministerstvo práce a sociálních věcí, takže nemohli využít expertízy a zkušeností političky pravděpodobně nejvíce kvalifikované v celé vládní koalici pro tento post — Olgy Richterové. Další velké téma Pirátů — digitalizace — nedostalo vlastní vládní portfolio, ale přidalo se Bartošovi k jeho již beztak náročnému portfoliu na ministerstvu pro místní rozvoj.

Věci se mění