Zákopová válka u Pirátů
Dalibor ZáhoraV Pirátské straně po volebním neúspěchu proběhla volba nového vedení. Vítězem se stal stávající předseda Ivan Bartoš. Napětí mezi dvěma pirátskými tábory však neutichá. Pohled zevnitř přináší představitel stranické opozice Dalibor Záhora.
Zatímco Piráti po svém lednovém sněmu a volbě nového vedení zmizeli z novinových titulků, odehrálo se ve straně další důležité hlasování, které o rozložení sil vypovědělo více než médii sledované jednání v Pardubicích. Netradiční příběh strany, která snad stále ještě není zcela znormalizovaná, pokračuje. O další překvapení nemusí být nouze.
Média v uplynulém roce celkem třikrát zajásala nad vítězstvím tzv. racionálně pragmatického proudu v Pirátské straně. Takto zjednodušeně totiž masmédia i političtí komentátoři nahlížejí na vnitrostranické soupeření. První jásání nastalo, když Piráti odhlasovali koaliční spojení se Starosty a nezávislými. Jak krutě se však Pirátům tento tah vymstil, dobře víme. Na rizika spojení Pirátů se STAN jsem ostatně upozorňoval už po schválení koaliční smlouvy v lednu 2021.
Druhý jásot nastal, když si Piráti s podporu většiny členské základny odsouhlasili vstup do konzervativní vlády Petra Fialy. Třetí pak, když byl Ivan Bartoš s přehledem zvolen staronovým předsedou. A já se ptám, kdy nás čeká deziluze z těchto dvou posledních kroků? Také za rok? Nebo snad dříve?
Zdánlivá výhra
Přesvědčivé vítězství předsedy Bartoše a jeho spojenců mohlo navodit dojem, že po všech rozmíškách a soubojích zavládne ve straně klid a mír. A že kritické jádro strany je umlčeno. Tento pohled z dálky je však klamný.
Týden po zvolení předsednictva Pirátů, proběhlo hlasování o novém obsazení kontrolní komise strany. Do tohoto orgánu s nudně znějícím názvem byli totiž zvoleni převážně zástupci vnitrostranické opozice, ačkoli by se tak sami spíše nenazvali. Jediný zástupce z vítězné ekipy, který do komise prošel, byl Mikuláš Ferjenčík. A to lze ještě spekulovat, že ho záměrně volili i jeho odpůrci — aby ho přesně touto funkcí vytrestali.
Přiznám se, nejsem zasvěcen do toho, co se děje pod pirátskou palubou. A nejspíš nebudu mezi čtenáři DR jediný. Analogie s realisty kontra idealisty a s dávným sporem v heroických dobách Zelených mi příliš nepomohou. To, co jste napsal působí spíše jako popis názorové plurality a potřebných diskusí uvnitř každé politické strany, která není zombie.
(Možná mám posunutou představivost, ještě v dobách ostrých střetů v sociální demokracii po roce 1996 mě nenapadlo mluvit o zákopech, i když možná ty, kteří mě tenkrát zařadili do Bandy čtyř -- označení, proti kterému je fašista docela slabý odvar), ty možná ano -- protože ti bojovali proti vnitřnímu nepříteli strany prosazující jedinou správnou věc.-- )
Takže mohl byste -- kromě seznamu těch, vůči kterým se identifikujete, a obav o vnitrostranickou demokracii -- uvést nějaké principy a záměry, kterými se kritický proud charakterizuje? A také kromě Sophiiny volby, zda být ve vládě.
Děkuji
Asi by to chtělo slovo nějakého insidera schopného střízlivé analýzy. Slovník autora článku mnoho důvěry nevzbuzuje.
Dobrý den,
online pirátský sjezd jsem docela sledoval a dost se mi líbil. Nesleduji ale Pirátskou stranu tak podrobně, abych věděl, zda kontrolní komisi strany snad volil někdo jiný, než ona, podle pana Záhory pasivní, široká členská základna.
Pokud by tomu tak bylo, tak by situace u Pirátů byla velmi nejasná a z mého pohledu málo povzbudivá. Pokud ji ale volili titíž "pasivní" členové, kteří předtím volili vedení strany, pak si myslím, že valná většina členstva jasně řekla, že proud, který pan Záhora ve straně představuje, nemá stranu vést, ale má s vedením dál diskutovat a na jeho práci dohlížet.
Obě strany sporu tak mají šanci dál spolu vést diskusi a tím předcházet tomu, aby se Pirátská strana stala "bažinou". K tomu, aby se to podařilo a aby tato diskuse Pirátům pomohla jejich stranu zkultivovat nad průměr naší politické scény, budu oběma proudům držet palce.