Rodící se vláda to nebude mít jednoduché nejen kvůli zapojení hned pěti stran, kriticky naladěnému prezidentovi a ostré sněmovní opozici. Užít si může i s vlastními senátory. Ti často nedrží linii svých partají a chovají se naprosto autonomně, ať to stojí, co to stojí.

Říjnová schůze Senátu přinesla hned dva výrazné případy. V obou ostrouhali předkladatelé z řad pirátských poslanců, kteří dost možná zažili pocit, jenž se bude opakovat častěji a nejenom v horní parlamentní komoře. Piráti mají jasnou představu o modernizaci země, potírání korupce, klientelismu a konfliktu zájmů. Tím spíš se budou dál dostávat do konfliktů s vyznavateli přístupu „smrádek, ale teploučko“.

Porážka Andreje Babiše (ANO), jenž se stal symbolem střetu zájmů a okázale opovrhoval prací Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), jmenovitě pak jeho prezidenta Miloslava Kaly, ještě neznamená, že se na uvolněných místech nerozvalí ti, kteří jej svými předchozími politickými výkony zplodili.

Pravomoci NKÚ

Senátoři zařízli rozšíření kompetencí NKÚ a zavedení klouzavého mandátu, přestože ve Sněmovně obě předlohy získaly podporu. Averze politiků vůči NKÚ se totiž už blíží averzi, jíž horní komora trpí vůči Ústavnímu soudu. Ošívají se, když se jim někdo chce koukat pod prsty nebo dokonce přehodnocovat jejich rozhodnutí.

Předmětem sporu o pravomoci NKÚ, který se vede už osmým rokem, je pole jeho záběru. Prezident Kala si již dříve v rozhovoru pro ČTK postěžoval, že Česko zůstává jednou z mála zemí v Evropě, kde jediný nezávislý auditor státu nemá pravomoc kontrolovat všechny veřejné peníze. „Přitom i mezinárodní úmluvy, které se týkají auditů veřejných financí, říkají, že všechny veřejné prostředky by měly podléhat auditu nezávislého kontrolního úřadu," podotkl.

„Z našeho pohledu je největším problémem, že nemůžeme kontrolovat, jak fungují jednotlivé politiky státu v celé jejich šíři. Ať už jde o dopravní stavby, zdravotní politiku, sociální politiku a další. Je řada oblastí, kam směřují veřejné prostředky, stát má nějaké cíle, ale konkrétní kroky pak řeší samospráva,“ říká prezident NKÚ.

Možnost, aby NKÚ šmejdil ve státních firmách, by ještě senátoři s přivřením oka akceptovali. Odmítají jej ale pustit do krajů, měst a obcí. Zjevně to souvisí s převahou starostů a dalších lokálních politiků v senátních lavicích. To pak připouštějí dohled a kontrolu nad radnicemi a hejtmanstvími jen takzvaně odsud-posud.

Klouzavý mandát

Odpor ke klouzavému mandátu je dán především konzervativností senátorů. Nebyli bychom zdaleka jedinou parlamentní demokracií, kde se poslanci mohou či musejí vzdát poslaneckého mandátu po dobu výkonu vládní funkce. Dočasně by za ně nastoupil náhradník, tedy další osoba z kandidátní listiny, na níž byli zvoleni. Od senátorů zaznívaly dost primitivní námitky. Například do jakých rukou by náhradník skládal slib, nebo že by prý nemohl být pokládán za ústavního činitele.

Politologie přitom zná mnohem vážnější výhrady. Třeba vzdálení se členů exekutivy zákonodárnému sboru. Už léta si poslanci stěžují, jak špatná je docházka premiérů a ministrů do Sněmovny. Leckdy ji zlepšuje, když členové vlády musejí v rolích poslanců hlasovat. Kdyby jim tento úkol odpadl, byli by v parlamentu vidět méně než doteď. A v parlamentní demokracii, v níž se vláda Sněmovně zodpovídá, není zvětšování rozestupů mezi mocí výkonnou a legislativní šťastné.

Na druhou stranu však klouzavý mandát potírá kumulaci funkcí. Nedosti na tom, že mnozí sbírají funkce jako známky a svým „mnohoobročnictvím“ připomínají žáby sedící na prameni. Politice sluší dělba rolí a hlavně dělba práce, vždyť den má jen čtyřiadvacet hodin.

Další argument pro klouzavý mandát nalezneme v potřebě rozhýbat politické strany, aby se nedělily na úzkou vrstvu těch, kteří řídí, a široké pole těch, kteří pouze hlasují či makají v terénu. Aby dostali šanci i čerství talentovaní politici a političky, hodí se stranické útroby prošťouchnout. Potom bude povzbuzena přirozená a ozdravná personální cirkulace.

V současnosti absence klouzavého mandátu trápí nejvíc právě Piráty, kteří jsou nepřáteli hromadění funkcí. První kyselé sousto polkli, když byl klouzavý mandát nasměrován až do nadcházejícího volebního období. O tento nástroj přesto usilují dál, z principu. Další kyselé sousto je čeká: vzdají se jejich ministři poslaneckého mandátu, nebo nikoliv? Bylo by definitivní, nenávratné. Pokud tak učiní, hrozí přinejmenším na Bartošově Ústecku, že za něj do Sněmovny přijde kandidátka nominovaná hnutím STAN a pirátský klub se ještě víc smrskne.

Piráti se nevzdávají. Hodlají klouzavý mandát i rozšíření pravomocí NKÚ prosazovat dál. V případě veřejné kontroly je dost možné, že bude zmíněna i v programovém prohlášení vlády. Jedna věc jsou ale závazky a druhá realita. Nakolik se dá očekávat, že obě legislativní předlohy, na nichž Pirátům tolik záleží, úspěšně projdou Sněmovnou a zejména paličatým Senátem aspoň na druhý pokus? A překousli by další nezdar?