Pokud to tak půjde dál, zažije mladá generace jev, na který jsme my, Husákovy děti, byly v osmdesátých letech zvyklé. Nabídka kin byla tenkrát bídná, cenzoři do socialistického tábora hned tak něco nepustili. A tak jsme vedle českých filmů chodili například na francouzské a italské komedie deset i dvacet let staré. Bavili nás Luis de Funes, Pierre Richard, Jean-Paul Belmondo, Bud Spencer, Terence Hill…

Vzpomínám si, jak jsem se ještě na základce přihlásil do Klubu přátel sovětského filmu. Věřte nevěřte, v době, kdy se dospělí snažili kontakt s čímkoliv sovětským omezit, jsem tam vedle dobového braku viděl spoustu skvělých snímků, které se běžné nabídce kin nemohly rovnat.