Jen co ministr kultury Lubomír Zaorálek vydal prohlášení o podpoře kulturních zařízení, ozval se nesouhlasný křik ze strany soukromých divadel. 

Ráda bych v poměrech nervozity a zkratkovitých reakcí přispěla k uklidnění poměrů vysvětlením, jak je v České republice organizována kultura. Učiním tak na příkladu divadel, což je obor, kterému rozumím, ale aplikovat se to lze i na další kulturní činnosti.

Profesionální divadla jsou založena buď jako příspěvkové organizace svých zřizovatelů, pak jsou financována z veřejného rozpočtu zřizovatele: Národní divadlo z rozpočtu státu, městská divadla z rozpočtu měst, v případě divadel regionálních se na jejich financování podílí i kraje a malou měrou stát. 

A pak jsou divadla nezávislá, která jsou financována z grantů. Přiznání grantu závisí na dramaturgickém plánu a plánu činnosti dopředu na grantové období a na přesvědčivých výsledcích z období předchozího. 

Tyto typy divadel jsou neziskové, ergo veškerou tržbu mají povinnost vkládat zpět do svého rozvoje. Ten nemusí být jenom umělecký, ale i technický nebo třeba stavební. 

A pak existuje okruh divadel komerčních, což není žádné pejorativum, ale prosté označení toho, že jsou založena jako obchodní jednotky s cílem generovat zisk. Jak s tím ziskem naloží, je jejich věc. Do uměleckého programu nikomu nic není, záleží pouze na tom, zda dokážou oslovit publikum a svou uměleckou práci dobře prodat.