↗

Pro malá knihkupectví byla situace kritická už před krizí. Například legendrání Seidlovo knihkupectví ve Štěpánské ulici se současné krize ani nedočkalo. Foto Fatima Rahimi, DR

Kultura ve svých rozmanitých oborech byla opatřeními proti koronaviru zasažena mezi prvními a velmi tvrdě. Jak škody minimalizovat a zabránit tomu, aby se v oblasti kultury nouzový stav nezměnil v trvalý stav akutní nouze?

Začněme ve světě knihy. Výčet typů obchodů a provozoven, které mohou být za trvajícího nouzového stavu otevřené, se stále aktualizuje a přibývají v něm nové položky.

Logika by přitom měla být taková, že čím je která komodita nebo služba potřebnější, nepostradatelnější, tím dříve se učiní opět dostupnou. Pro knihy je to tím pádem špatná zpráva, protože knihkupectví, i ta malá, stále zůstávají zavřená. V kamenné prodejně je tak možné koupit noviny a časopisy, ale knihy ne.

I knihy, jako většinu ostatních věcí, je samozřejmě možné zakoupit přes internet a prodeje knižních e-shopů v těchto týdnech šly raketově vzhůru. Nakladatelům to částečně vynahrazuje ztrátu, kterou jim způsobilo uzavření knihkupectví. Ale právě jen zčásti. Většina prodeje knih se v České republice stále odbývá v kamenných obchodech. Jejich uzavření způsobuje velké ztráty a existenční ohrožení nejen knihkupcům samým, ale i nakladatelům a množství jejich spolupracovníků.

Ze strany knihoven, jejichž činnost je také zastavena, vzešla výzva Kup knihu, zachráníš nakladatele! Ta vyzývá k nakupování knih online a také připomíná jiné aktivity, které se dnes především na sociálních sítích dějí. V posledních týdnech například mnohé velké knihovny po světě bezplatně ke studijním účelům zpřístupnily množství digitálních materiálů.

Své výzvy vládě mezitím adresovali ti největší vydavatelé i ti menší. Svaz českých knihkupců a nakladatelů aktuálně odhaduje, že objem knižního trhu i počet vydávaných titulů klesne o třetinu, konkrétně až o tři miliardy korun. Přesnou výši ztrát není zatím možné vyčíslit, ale je jisté, že budou obrovské.

K otevření knihkupectví vyzývá také dopis brněnského vydavatele a nakladatele Martina Reinera. Za dané situace by mělo logiku rychlé otevření menších a samostatných kamenných knihkupectví, tedy těch, která se nenacházejí v obchodních centrech. To by neznamenalo žádné zásadní ohrožení zdraví a pro mnohá knihkupectví by to mohlo znamenat záchranu.

Je totiž potřeba dodat, že situace kamenných knihkupectví nebyla dobrá už před vpádem viru. Covid-19 pro ně může být tím příslovečným posledním hřebíkem do rakve. Problém je to zejména mimo Prahu a největší města, kde je knihkupectví už dnes málo a nadále zanikají. Otevření těchto menších prodejen by znamenalo ze strany státu důležitý projev zájmu, kterým by dal najevo, že záleží na tom, aby kultura zůstala živá a nestala se první snadnou obětí ekonomické krize.

Ale nejde zdaleka jen o knihy. V těžké situaci se ocitla třeba muzea. Opět platí, že čím menší a od velkých center vzdálenější kulturní instituce, tím závažnější pravděpodobně budou mít problémy. A to opět zvyšuje disproporci mezi regiony, činí kulturu hůře dostupnou, ale také obecně vzato přispívá ke zvyšování sociálních rozdílů ve společnosti.

Setina procenta na živou kulturu

Kritická je situace živé kultury, hudebních souborů i klubů, divadelníků, festivalů, tanečních souborů, kin. Už nyní se můžeme dočíst třeba o špičkových hudebnících, kteří místo hraní zasedli u pokladen v supermarketu, tak jako houslistka Simona Tydlitátová v Lidlu.

Operní zpěvačka Monika Jägerová usedla pro změnu za kasu v Penny Marketu a své zkušenosti velmi sugestivně zachytila formou deníku. Mimo jiné popsala obecně nepříliš známou skutečnost, že jen málo výkonných umělců má stálé angažmá a většina se musí víceméně protloukat a rozhodně nedisponuje doporučovaným velkým finančním polštářem.

Jak lapidárně konstatuje špičková hudebnice: „Svými koncerty potvrzujeme spoustě lidí jejich společenskou úroveň, ale sami jsme učebnicový příklad prekariátu.“ Skutečně je tomu tak, že příjmy mnoha pracovníků v kultuře, třeba právě hudebníků, byly i před virem často nižší než třeba u zaměstnanců obchodních řetězců.

Na živou kulturu je na letošní rok vymezeno něco víc než jedno procento rozpočtu ministerstva kultury, což pro zajímavost činí méně než jednu setinu procenta celého státního rozpočtu. Přínos kultury do státního rozpočtu je přitom podle Asociace nezávislých divadel přes dvě procenta. Právě Asociace už 10. března upozornila na to, že zákaz konání kulturních akcí může být likvidační pro celou sociální skupinu pracovníků v kultuře.

Asociace nezávislých divadel také zkritizovala vládní návrh pomoci osobám samostatně výdělečně činným, který je nastavený tak, že situaci pracovníků v kulturních organizacích vůbec neřeší. Výzva v závěru klade sugestivní otázku: kdy konečně dostanou nějakou podporu, když je jejich činnost zakázána?

Ministerstvo kultury v dané situaci správně argumentuje, že není možné přestat investovat. Připravuje balíček Záchrana kultury, ministr Lubomír Zaorálek bude požadovat 1,5 miliardy. Z toho by na podporu živé kultury včetně knih údajně mělo jít 440 milionů korun, zástupci nakladatelů ovšem požadují jednu miliardu.

Je téměř jisté, že jakákoli podpora bude nakonec neadekvátní skutečně utrpěným ztrátám. Jen pro srovnání, německý záchranný balíček pro kulturu, který pod názvem „Záchranný deštník pro oblast kultury, umělecké tvorby a médií“ představila ministryně kultury Monika Grüttersová, zahrnuje pomoc v celkové výši 50 miliard eur.

V České republice tak zřejmě pomoc umělcům budou muset zčásti suplovat soukromé iniciativy jako například finanční sbírka špičkového hráče na lesní roh a dirigenta Radka Baboráka, která stačila během několika dní vybrat 600 tisíc korun. Poskytla pomoc čtyřiceti žadatelům, přičemž přednost mají samoživitelé a živitelé rodin.

Uvědomit si význam kultury

Oblast kultury byla i před koronavirem mnohde podfinancovaná. Nyní hrozí, že se kultura stane čímsi zbytným, co si v rámci šetření vyvolaného skutečnými existenčními potížemi i pocitem nejistoty ohledně budoucnosti lidé nebudou moci nebo chtít dopřát. Ze strany státu by pomohlo jasné deklarování, že si uvědomuje význam a nezastupitelnost kultury a těch, kdo ji tvoří.

Konkrétní opatření by mohla zahrnovat třeba rychlé vyplacení schválených dotací na knižní tituly spolu s vyhlášením speciálního dotačního programu, který by pokryl část utrpěných ztrát, jak navrhují malí čeští knižní nakladatelé. Jistě by se dalo uvažovat o jakýchsi zvýhodněných voucherech na kulturu, obdobě poukazů na tuzemskou rekreaci, které plánuje ministerstvo pro místní rozvoj.

Krize je vždy těžká zkouška, ale může paradoxně pomoci v tom, že přetne a znemožní dosavadní způsoby řešení věcí a tím otevře cestu k novým přístupům. Pokud by to v oblasti kultury znamenalo uvědomit si v době zavřených koncertních síní, galerií i divadel o to naléhavěji její význam pro život, bylo by to dobré.

Význam kultury je mnohostranný, sociální, estetický, psychologický, v neposlední řadě také ekonomický. Kultura pomáhá vytvářet nová a nečekaná spojení mezi lidmi stejně tak, jako spojení v mysli každého člověka. Překračuje mentální hranice i v době, kdy skutečné hranice musejí být uzavřené.

Právě v době krize, jako je koronavirová epidemie, pomáhá kultura nacházet nové způsoby podpory, sdílení a solidarity. Pokud je něco pravdy na tom, že po této epidemii už svět nebude stejný jako dřív (může se totiž ukázat, že bude stále stejný, jen o něco starší a unavenější), mohlo by to znamenat, že bude o něco kulturnější