Poslední den knihkupce Seidla ve Štěpánské ulici
Fatima RahimiNekončí jen emblematické Fišerovo knihkupectví v Kaprově ulici. Poslední dny počítá také mezi znalci neméně olíbené knihkupectví Jířího Seidla ve Štěpánské. Co je příčinou konce malých knihkupců v českých zemích?
Pro milovníky knih není magičtější místo, než je knihkupectví. Nekonečné regály příběhů, postav a informací, to vše na dosah ruky. V Praze je takových míst více. Jedno z nich je Knihkupectví Jiřího Seidla. Hned u dveří ucítíte specifickou vůní nových knih, které jsou všude kolem. S blížícími se svátky je v prodejně rušno. S panem Seidlem jsem se sešla v jeho obchodě nedaleko centra Prahy.
Jiří Seidl provozoval čtyřiadvacet let útulnou a mezi znalci oblíbenou prodejnu knih ve Štěpánské ulici naproti Francouzského institutu. Třiapadesátiletý knihkupec je ale nyní stejně jako mnoho dalších jeho kolegů, včetně například legendárního Fišerova knihkupectví v Kaprově ulici, nucen svou prodejnu zavřít. Proč se mnohá menší knihkupectví letos po vánocích zavřou natrvalo?
Velké potíže malých knihkupců
Malá knihkupectví mají dnes velké potíže, který se začaly rodit před deseti až patnácti lety, s nástupem a rozmachem internetu. Velký objem prodávaných knih zmizel mimo klasická knihkupectví.
Na českém trhu si dnes člověk může pořídit knihu několika způsoby: u samostatného knihkupce, který provozuje svůj vlastní kamenný obchod, jako je například pan Seidl, nebo v prodejně velkého řetězce, jako je třeba Luxor. Knihy se prodávají i v nespecializovaných obchodech, například v supermarketech. A pak také na internetu: v různých eshopech, které jsou samostatné, nebo tvoří součást řetězce, anebo přímo na internetovém portálu distributora, jako je Kosmas či Dobrovský a tak dále.
Také lidé, kteří knihkupectví navštěvují, se dělí do několika skupin. Jednu z nich tvoří pravidelní návštěvníci knihkupectví, kteří jednou za týden či za měsíc přicházejí na pravidelnou návštěvu a okukují, co vyšlo nového, nebo mají zálusk na nějaký konkrétní titul, který právě vyšel.
Druhá, početnější skupina, je tvořena lidmi, kteří kupují dárky k nějaké příležitosti. Typickým příkladem jsou právě Vánoce, v nichž jsou knihy stále ceněným a relativně levným dárkem, jímž můžete někoho potěšit. Můžete ji koupit i člověku, kterého moc neznáte, a můžete si být jisti, že tím nic nepokazíte. „Mnoho lidí z této skupiny dříve chodilo do knihkupectví, teď však knihy jako dárky koupí jinde,“ vysvětluje Jiří Seidl, co se změnilo.
Takový příležitostný kupec totiž knihu může pořídit například v nějakém supermarketu. „Vyřídí tak snadno problém s dárkem pro maminku či babičku a nemusí se tím příliš zaměstnávat,“ popisuje Seidl. Podle něj právě tímto způsobem mizí peníze z klasických knihkupectví.
Občas chodím kolem, ale téměř vždy je zavřeno.
Jinak nesouhlasím s tím impulzivním nákupem - za jednu z hlavních výhod Amazonu považuji právě doporučení knih, které by mne mohly zajímat.
Dlouhodobě ubývá obyvatel Prahy 1 i okolí. Spousty starších lidí se musely, za minimální pozornosti kohokoli, vystěhovat, nově příchozími jsou cizinci nebo mladší moderně žijící lidé.
V historické Praze je draho a málo důvodů zde nakupovat.
Lidé si zvykli jezdit za nákupy autem, v centru se špatně parkuje. (Zmiňuji se o tom také v jiné diskusi.)
Postupně vznikl v cenách knih chaos, resp. zavládly nepěkné manýry. (Máte-li kartičku, nezapomeťe ji ukázat.)
Charakter nového vzdělávání, zvýšené nároky na pracovní výkon a snaha především vydělávat nesvědčí zájmu o mnoho knih. Doba potřebná na jejich čtení či studium je pro mnoho lidí dlouhá.
Celkově přibývá lidí, kteří mají jiné zájmy, nebo volí e-knihy.
Dost nefér konkurencí jsou levnější internetové zásilkové prodeje.
Mnozí lidé nemají na kvalitní knihy peníze (příp. doma místo), proto chodí do knihoven.
Knih (titulů) je nadprodukce, některé mají (třeba v metru) reklamu, či se podbízejí obálkami. Toto všechno snižuje podíl na prodeji těch knih, které převažují v sortimentu (zmíněných) seriózních knihkupectví.
Ke zdrženlivosti přispívá, že po letech mají lidé problém s umístěním knih (módou jsou poloprázdné byty), prodat skoro nejdou a málokdo je rád vyhazuje.
Pronajímatele nebytových prostor hledí jedině na zisk, nemají zájem mít v domě dlouhodobě solidní obchod.
Co říct na závěr? Ono nakupování v OC, neřku-li u (profláklého) Amazonu, má své důsledky. Podporu obchodů, které bychom neradi ztratili, nenechávejme na jiných. Ono se to netýká jen knihkupectví.