Stát se nesmí stát rukojmím soukromého byznysu
Lukáš JelínekStát bude přebírat soukromé společnosti? Výborně. Zde jsou tři příklady sfér, kam se soukromý kapitál nikdy ani neměl vpustit: vodárenství, železniční doprava, aerolinie.
Dalo se čekat, jaké reakce vyvolá zpráva, podle níž vláda uvažuje, že by stát mohl vstoupit do některých klíčových podniků, dostanou-li se do problémů. Jedni začali strašit zestátňováním a znárodňováním, další si zpozorněli, že Andrej Babiš hodlá ještě víc podepřít Agrofert erárními penězi. Vždyť mezi státem a firmou nedělá rozdíl.
Jenže ono se nejedná o specifickou českou cestu. O tom, jak pomoci firmám důležitým pro stát, uvažují i jinde v Evropě, například v Německu nebo Itálii. K podnikům potýkajícím se s ekonomickými problémy patří namátkou aerolinie, dopravní společnosti nebo distributoři vody. Někde je to více dáno zastavením provozu, jinde absencí zakázek, na další adrese zase sníženými personálními kapacitami. A ne všude pomůže kurzarbeit nebo zvýhodněné půjčky.
„Jakkoliv to dneska není věc, kterou bychom řešili od rána do večera, uvědomujeme si, že v určitém čase k tomu může třeba v rámci jednotek společností dojít,“ nechal se slyšet vicepremiér Karel Havlíček. Pravicová opozice varuje před zneužitím krize k posílení státu. S tím, že stát několika firmám nařídil, aby pro něj přednostně vyráběly a aby mu přednostně dodávaly (masky, filtry, vysokotlaké lahve…), se smířila. Bojí se ale toho, aby stát nevsunul nohu tam, kde obvykle vládne neviditelná ruka trhu.