Návrh TOP 09, či přesněji předsedkyně Pekarové Adamové, aby zaměstnavatelé mohli mimořádně propouštět bez udání důvodu, a to ještě navíc po zkrácené lhůtě, působí jako snaha o návrat k „divokému kapitalismu“ 19. století. Svým záměrem jde přímo proti úspěšnému vládnímu programu Antivirus a proti plánovanému kurzarbeitu, který má naopak za cíl pracovní místa chránit.

A ruku na srdce, politika zaměstnanosti je v současné krizi jednou z velmi mála oblastí, kterou vláda alespoň částečně zvládá. Snad nejhorší na celém návrhu ale je až cynická argumentace Markéty Pekarové Adamové, že tím poskytne zaměstnancům „příležitost“ hledat práci v jiném oboru.

Snazší propouštění totiž není všechno, co si pro nás TOP 09 připravila. Ve sněmovně teď neleží jen tento pozměňovací návrh, ale ještě další, které jednoznačně cílí na ochranu pozic vedoucích pracovníků, manažerů a obecně vysokopříjmových zaměstnanců. Zatímco jednu skupinu budou moci zaměstnavatelé jednoduše propustit, druhou si budou hýčkat, aby o ni nepřišli.

O co jde? Další návrhy TOP 09 jednak upravují výpočet podpory tak, aby se vycházelo z hrubého, nikoliv z čistého výdělku, a dále pak zvyšují jeho zastropování z průměrné mzdy na 1,5násobek průměrné mzdy. Zaměstnancům s nadstandartními příjmy se tak zvedne podpora pro dobu „částečné zaměstnanosti“.

Cíl obou navrhovaných opatření je zřejmý, a je dokonce explicitně uveden v důvodových zprávách. TOP 09 si přeje umožnit firmám udržet „lépe odměňované“ a „vysoko kvalifikované“ zaměstnance, na kterých mají „největší zájem“.

Proč se jedné skupině zaměstnanců velkoryse dopřává „skvělá“ příležitost pro hledání práce v jiném oboru, zatímco druhé skupině zaměstnanců se mají zvyšovat příjmy, aby o ně zaměstnavatelé nepřišli? Se snahou o férový přístup to nemá nic společného.