Komplexní podpora kultury by v době koronaviru měla patřit mezi vládní priority

Lenka Kozlová

Už druhé úplné zastavení kulturního provozu v jednom roce vyžaduje masivní a komplexní podporu ze strany státu. Jen tak lze předejít dalekosáhlým následkům. Je proto ale nutné koordinovat postoje resortů kultury a průmyslu.

Bohatství kultury sestává také z malých klubů, divadel či galerií, které pro špičkovou kulturu tvoří podhoubí. Foto FB Mekuc — Mělnické kulturní centrum o. p. s.

Jarní opatření v souvislosti s pandemií koronaviru dopadla tvrdě na celý kulturní sektor. Lze bez přehánění říci, že kultura je jedním z nejpostiženějších sektorů vůbec a je doslova v existenční krizi. Po jaru, kdy se rušily téměř všechny kulturní akce, se k podzimu vzhlíželo s velkou nadějí na částečné zhojení ran. Už víme, že marně. Podzimní vlna pandemie dopadla na kulturu se zdrcující silou a ta se doslova otřásá ve svých základech.

Celé sektory kultury jsou v ohrožení, mnohé kulturní provozy i jednotlivci už své provozy a činnosti ruší nebo přerušují na dobu neurčitou. Jestli ještě někdy otevřou či obnoví činnost, je ve hvězdách. Nejedná se ale pouze o kulturní instituce samotné, nýbrž o celý kulturní průmysl, který je jedním velkým provázaným ekosystémem. Je na něj navázána celá řada profesí nejen kreativních, ale i technických a provozních. Bez pomoci státu se tento segment prostě neobejde.

Bohatství naší kultury sestává nejen s velkých institucí, ale i malých klubů, divadel, galerií, nebo různorodých spolků, které pro špičkovou kulturu tvoří podhoubí. Toto bohatství stojí za záchranu. Nechat kulturu bez efektivní pomoci by v konečném efektu na celkovém fungování společnosti způsobilo mnohem větší škody než jen ty ekonomické.

Z komunikace s veřejností přitom víme, že část společnosti si to, jak je kultura svázána například s cestovním ruchem a že se podílí na příjmech do státní kasy, vůbec neuvědomuje.

Od jara celou situaci sleduji velmi zblízka. Nechala jsem si na jaře dvakrát (na začátku a na konci první vlny) zpracovat kvalitativní výzkum mezi kulturními institucemi. Ukázalo se celkem jednoznačně, a i další ohlasy to potvrzují, že jarní pomoc státu byla vyloženě nedostatečná až mizivá - přebyrokratizovaná a špatně zacílená.

Programy na záchranu kultury, tedy nejdříve prvotní opatření, takzvaný záchranný balíček v hodnotě jedné miliardy v dubnu, a následný program Covid — Kultura I. (CK I.), který ministerstvo kultury připravilo spolu s ministerstvem průmyslu v červenci, byly extrémně špatně zacílené, což se také projevilo v tom, že z nich vlastně téměř nikdo nečerpal.

Kulturu netvoří jen velké instituce

Program CK I. byl čerpán jen asi z 10 % proto, že šlo o byrokratický paskvil. To, že nefungují, se zjistilo také u některých dubnových záchranných programů a peníze se teď, na podzim, převádějí narychlo jinam. Tyto programy také absolutně nereflektovaly celé sektory kultury, které tak zůstaly v první vlně epidemie zcela bez pomoci.

Jejich aktéři se pak museli spolehnout jen sami na sebe. A protože v kultuře pracují převážně lidé, kteří neupřednostňují zisky, ale jsou „srdcaři“, dokázali si velmi často poradit a maximálně se uskromnit s tím, že v dohledné době se epidemiologická situace zlepší a oni ztráty doženou.

Právě přicházející program Covid — Kultura II. (CK II.) s alokací 750 milionů, který je připraven na ministerstvu kultury opět ve spolupráci s ministerstvem průmyslu, už při přípravách provázely velká očekávání. Celý kulturní sektor napnul své „lobbistické“ síly, aby se podařilo připravit efektivní pomoc co nejširšímu počtu a spektru postižených umělců, institucí.

Mnohokrát jsem interpelovala ministra Zaorálka (ČSSD) i Havlíčka (nestr. za ANO) a apelovala na to, že okruh žadatelů netvoří jen tradiční instituce a velcí kulturní provozovatelé, ale že se jedná o celou řadu navázaných profesí, které ze záchranných balíčků prostě vypadávají.

CK II. nakonec požadavky, které jsem, jako také mnozí jiní, na ministerstvo směřovala, v některých ohledech splňuje — okruh žadatelů se výrazně rozrostl a má zásadně širší dopad na organizace a profese v kultuře. Počítá například i s OSVČ a dalšími nezávislými pracovníky. To je jednoznačně krok správným směrem.

Z programu však není zcela zřejmé, zda se celkem volně nastavené podmínky podaří kvalitně a rychle administrativně vyhodnotit. Nezbývá proto než věřit tomu, že to ministerstvo kultury tentokrát zvládne. Dle mých informací stahuje své lidi z příspěvkových organizací, aby s vyhodnocováním pomohli. Ministerstvo samo totiž na to, aby žádosti administrovalo, nemá dost sil. Apelovali jsme také na odbyrokratizování velmi složitých mechanismů žádání o podporu, jak tomu bylo v předchozím titulu a čekáme na ohlasy z praxe, jak se daří žádosti uplatnit.

Už teď je však jasné, že i tento nový program ministerstvo průmyslu bohužel zatížilo několika nelogickými podmínkami. Jde například o podmínku nepobírání dalších příspěvků od státu, což vylučuje všechny, kdo jsou na mateřské nebo rodičovské dovolené, nebo studenty či seniory, kteří pracovali jako OSVČ.

Podpora jen pokud nejste na rodičovské

Problém mají i živnostníci, kteří kvůli nefunkčnímu programu Covid — Kultura I. přerušili svou živnost. Logicky tak ale nyní nemohou splnit podmínky podpory. Z programu vypadli také cizinci, kteří na našem území kulturní instituce provozují či působí jako nezávislí umělci. Na podporu nedosáhnou navzdory tomu, že po celou dobu své činnosti platí v České republice daně

To, že finance vložené do programu Covid — Kultura II. nebudou zřejmě stačit, přiznal hned, po jeho schválení vládou, i ministr kultury Lubomír Zaorálek. Případný další program by proto měl zohlednit všechna výše zmíněná slabá místa již na začátku. Každý den dostávám mnoho dopisů od zoufalých lidí, kteří už vyčerpali všechny možnosti a neví, kam se obrátit. Jsou to velmi smutné okamžiky mojí práce.

Kultura je hlavně o lidech, není to jen památková péče, budovy, divadla, i když to všechno je také moc důležité. Jde ale především o know-how, o něž můžeme nenávratně přijít, a ztratit tím i kus sebe a své identity.

Stěžejní otázkou současnosti tedy i nadále zůstává, zdali má vláda pro případ pokračování restrikcí a pokračující omezení kulturního života jasný plán. Potřebujeme jasně nastavené mechanismy podpory i případného rozvolňování. Kulturní sektor nutně potřebuje alespoň elementární jistotu a v případě vyčerpání programu Covid — Kultura II. také další oporu. Měl by ale také s předstihem znát parametry situace po uvolnění restrikcí, aby se všichni mohli připravit na obnovení své činnosti. Stát kulturu nesmí hodit přes palubu, následky by mohly být nevratné.

Autorka je poslankyní za Českou pirátskou stranu.

Diskuse