Vážený pane primátore, vážená radní pro kulturu města Prahy, dovolte, abych vám adresovala prosbu, k jejímuž formulování mě vedla přetrvávající neuspokojivá situace v pražském Mánesu.

V nejkrásnějším výstavním prostoru v Praze byla otevřena přehlídka pod názvem The World of Banksy. Jak Banksy píše na svých webových stránkách, žádná z takto a podobně nazvaných akcí (nechci psát výstava) není autorizovaná. Sprayer z toho však nevyvozuje žádné důsledky, reakci nechává na návštěvnících, ostatně i tohle je vlastně dobré PR. 

V Mánesu jsou k vidění sádrokartonové panely, na něž je přeneseno až úmorné množství Banksyho děl, která najdeme jinak roztroušená různě po světě (odtud zřejmě vychází i název). U každého obrázku najdeme popisku (velmi lacině provedenou), která má hloupým napovědět a vědoucí trknout, nebo spíš praštit mezi oči. 

Najdeme tu totiž formulace, které působí jako by vypadly z horší seminární práce náctiletých fanoušků Banksyho. Dozvídáme se například, že „Plně bílá silueta psa v tomto díle vzdává hold ikonickému „Štěkajícímu psu“ Keitha Heringa. Páníček psa má na sobě mikinu s kapucí a tvář zakrytou šátkem. Zřejmě tak reprezentuje nespokojené mládí prominentně zastoupené v britské populární kultuře.“ 

Odhlédneme-li od toho, že jednu třetinu textu vysvětlivky zabírá popis toho, co vidíme před sebou, nebývá běžné, že se v tomto žánru vyskytují slova jako „zřejmě“ či „buď znamená to anebo to“ jako v případě informace „opětovné využití opice, zde jako Královny Anglie, je buď další extenzí jeho posunu opic k vyšším stupňům moci v lidské společnosti, nebo jen posměšný krok vůči anglické monarchii“. 

Je asi zřejmé, že tímto amaterismem se dokonale ruší právě nejednoznačnost, která nechává určitý, přesně odměřený prostor pro divácké dohadování a odhalování, což je spolu s jistou mírou nekorektnosti základem kouzla pouličního humoru, jehož je Banksy synonymem. 

Graffiti v galerii