Mánes a současné umění
Johana LomováUmělecký happening skupiny Bolt958 otevřel mimo jiné otázku, do jaké míry mohou galerie dávat prostor ziskovým aktivitám a jak by měla případná komerční spolupráce vypadat, aby zůstalo zachováno původní poslání instituce.
Akce Krvavý Mánes (umělecká skupina Bolt958) v polovině srpna po čase připomněla, že v centru Prahy stojí budova určená výtvarnému umění, která již několik let slouží výhradně komerčním účelům. Mediálně důkladně pokrytá událost byla úspěšná především pro svou jednoznačnou metaforickou srozumitelnost. Budova krvácí, její majitel pouští současnému umění žilou, prostor pro umění byl zabit.
Reakce představitelů Nadace českého výtvarného umění (NČVU), která budovu snad stále ještě vlastní, byly očekávatelné. Stejně jako v roce 2013, v době protestů široké umělecké veřejnosti pod heslem Mánes umělcům, zástupci nadace jen krčí rameny a argumentují, že zde existuje dluh z rekonstrukce, a pokud nebude splácen, budova propadne neznámému věřiteli.
Prostor pro spekulace je tu široký a nezodpovězených otázek mnoho. Stejně jako stále není úplně jasné, kdo může za vytunelování majetku nadace v 90. letech a kdo se obohatil prodejem majetku bývalého Fondu českých výtvarných umělců, jehož součástí byl i Mánes, nevíme ani, kdo vlastně dnes budovu provozuje, komu nadace dluží, a hlavně, proč přes své deklarované poslání stavící na službě výtvarnému umění nadace odmítá požadavky i nabízenou pomocnou ruku umělecké veřejnosti.