↗

Kolektiv Feministických (uměleckých) institucí ucházející se společně o post ředitelky Národní galerie, zleva: Tereza Stejskalová (a Nina), Anežka Bartlová, Markéta Jonášová, Hana Janečková (a Irwin), Anna Remešová, Tereza Jindrová, Vjera Borozan (a Luka), Barbora Kleinhamplová, Karina Kottová (a Bořík), na fotografii chybí Zuzana Štefková. Foto Vojtěch Fröhlich

Národní galerie Praha pronikne do běžných zpráv spíše výjimečně, nejčastěji v souvislosti s recenzí na některou z výstav zahraničních či domácích umělců a umělkyň. V poslední době se však stále častěji objevují zprávy, které dávají nahlédnout do fungování jejích útrob.

Důvod je celkem jasný: vnitřní chod, ekonomická situace, podmínky pro práci a veřejná prezentace Národní galerie (NGP) nesplňují profesní standardy národní muzejní instituce mezinárodního formátu — ať už se jedná o arogantní přístup k externím spolupracovníkům, zpožděné podpisy smluv, rušení sjednaných výstavních projektů, včetně výstavy finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého, nejasnou koncepci stálých či dočasných expozic, vleklý problém s nevyhovujícím stavem depozitářů a výstavních prostor, či v neposlední řadě neadekvátní výši platů a míru povinností, jež náleží jednotlivým zaměstnancům a zaměstnankyním.

Zmíněné problémy bohužel tvoří jen špičku ledovce, který Národní galerii potápí pod úroveň, již by jako největší výstavní instituce u nás měla a mohla mít. Její stav nám není lhostejný, neboť jako kurátorky, teoretičky, pedagožky či umělkyně s Národní galerií chceme spolupracovat. Uvědomujeme si její nezastupitelný kulturní přínos a význam. Rozhodly jsme se proto kolektivně přihlásit do výběrového řízení na pozici generální ředitelky.

Mezi širší veřejností ale nevzbudila největší otázky námi předložená koncepce pro řízení Národní galerie, ale sám fakt, že jsme se přihlásily jako desetihlavý kolektiv žen. Rády bychom proto objasnily, jak souvisí naše vize pro řízení Národní galerie s ideou kolektivního vedení instituce.

Prvním provokativním aspektem je zřejmě naše příslušnost k takzvaným Feministickým (uměleckým) institucím. Jedná se o otevřenou síť zástupců a zástupkyň galerií, kurátorských, kritických či výzkumných platforem, kteří se pravidelně již tři roky scházejí, aby diskutovali o možnostech praktického naplňování tzv. Kodexu feministických institucí. Jednotliví signatáři se zavázali k tomu, že se budou snažit v praxi institucí, které reprezentují, naplňovat co nejvíce bodů Kodexu.

Není to tedy žádný zákon, jehož naplňování je nějak trestáno: vše vychází z principů feministického fungování založeného na konsenzu, pochopení pro výjimky, abnormality a odlišné možnosti jednotlivých členů neformální skupiny. Právě podpůrný kolektiv Feministických (uměleckých) institucí napomáhá posouvat řízení zapojených organizací za jejich vlastní hranice a neustrnout na jednom bodu.