Chalupeckého cena míří do světa, který nepotřebuje vítěze a poražené
Roman ŠtětinaTraduje se, že jistý indiánský kmen považoval soutěžení za duševní poruchu. Je dobře, že soutěživost omezuje i Cena Jindřicha Chalupeckého. Také zásluhou nominovaných, kteří se mezi sebou letos o cenu potýkat odmítli.
Lidský mozek ze své podstaty nemá rád změny, zvláště v případě, když něco „funguje“. Cena Jindřicha Chalupeckého (CJCH) je z hlediska zájmu veřejnosti asi nejúspěšnějším podnikem na poli současného českého výtvarného umění. A funguje dobře i dovnitř umělecké scény coby platforma pro podporu nejen mladých umělců.
Jejím organizátorům toto téměř schizofrenní balancování na hraně mezi veřejností a insidery vůbec nezávidím. Obě strany mají totiž od této instituce často protichůdná očekávání.
Traduje se, že jistý indiánský kmen považoval soutěžení za duševní poruchu. Soutěžit v současném vizuálním umění je skutečně absurdní, byť na vysokých uměleckých školách doposud umění známkujeme a dokonce udílíme ocenění vybraným studentům.