Paříž. Velký palác, le Grand Palais, jedna z největších výstavních prostor tohoto města, kde se vystavují jen prověření klasici. Nikdo menší než Chagall nebo Monet či Hokusai se tu neukáže. A teď František Kupka, český rodák, který se usadil v Paříži, jeden z prvních abstraktních malířů planety. V roce 1912 vystavil na pařížském Podzimním salonu dvě nefigurativní plátna, vůbec první, jaká se ve Francii ukázala. Od té doby pootočil běh malířství.

Je to jedna z největších výstav v současné Paříži, mají tu neustále plno, v některých hodinách se tvoří fronty. Přitom jí v tomhle městě dnes konkuruje skoro deset dalších velkých: Tintoretto, Delacroix, vitebská trojice Malevič, Chagall a El Lisický, Klimt, Hundertwasser, Foujita, Corot, symbolismus baltských zemí. Tak vypadá Paříž.

Všechna větší média o Kupkovi referovala, měl skvělé mediální pokrytí, deník Le Monde výstavu označil za nejvýznamnější z celého roku, věnoval jí dvoustranu. Událost evropského dosahu, jedna z těch výstav, na něž se jezdí z ciziny a o nichž se mluví.

Co je zvlášť pro nás důležité: je to po dlouhých letech první velká prezentace českého umělce v Paříži. Touhle událostí se kulturní Francii a kulturním turistům připomíná, že na mapě světa existují Čechy a že jsou s to dát světu velká jména; byť se pak často usadí ve větším uměleckém kotlíku, než je Praha.

Je to důležité v roce stého výročí vzniku Československa, jehož kmotrou byla tehdy Francie spolu s USA. Bez Francie, bez Beneše v Paříži, bez československých legií uznaných francouzským prezidentem Poincarém bychom jako stát neexistovali.

Ovšem naposledy se Češi v Paříži představili ve velkém tak, že si o nich Francouzi povídali půl roku, v roce 2002. Projektem Česká kulturní sezóna. Velkou zásluhu na ní měli prezidenti Václav Havel a Jacques Chirac a tehdejší ministr kultury Pavel Dostál. Od té doby nic. Šestnáct let.

Nyní se chodí kulturní Paříž dívat na Čecha, který byl kumštýřem, abstrakcionistou a fanatikem barvy, ale který se zároveň vehementně angažoval za první války v československých legiích ve Francii a ve vytváření nového státu: Československa.

Jako dobrovolník roty „Nazdar“, složené z českých krajanů, odešel už v roce 1914 na francouzskou frontu, v Paříži potom založil tak zvanou „Českou kolonii“. Legionářům navrhl mimo jiné vlajku. Jeho dnešní výstava je tedy jak projektem uměleckým, tak politickým, připomene Francouzům už trochu zasutou československou minulost.

Kupkova největší retrospektiva vůbec

Velký palác teď nabízí příležitost vidět v Paříži po třiceti letech, kdy tam proběhla jeho menší retrospektiva, opět veškeré Kupkovo dílo, nějakých tři sta pláten, kreseb, knih a dokumentů. Zřejmě Kupkova největší monografická přehlídka na světě vůbec.

Od jeho raných portrétů, přes mystické období plné okultismu, měsíčního světla, pyramid a asyrských staveb, po jeho výbušně erotické jezdkyně na koních. A potom první pokusy nechat se unést barvou a potlačit sujet, jež ho dovedly k nefigurativnímu pojetí, až po čistou abstrakci odvážných barev inspirovanou hudbou, pohybem, vířením, chromatickými teoriemi i barevností gotických vitráží.

Včetně posledního období, kdy se nadchl pro stroje a ozubená kola. Prošel komplikovaným, atypickým vývojem.